Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Růžová mise z Turecka

104ruze.jpg
Autor článku: Pavla Apostolaki, Středa, 5. Srpen 2015
Autor fotografií: Profimedia.cz
Koncem května nastává v Ispartě růžové šílenství. Náklaďáky naložené pytli okvětních lístků ucpávají silnice. Stánky na trhu úpí pod množstvím růžových marmelád, krémů i mýdel a vozíky s květinovou zmrzlinou lemují okraje cest.

Městu ve výšce 1035 metrů nad mořem požehnal Alláh skvělými klimatickými podmínkami vhodnými pro růst speciální odrůdy růže – Rosa damascena. Kultivar, který má se svými zahradními družkami pramálo společného, slouží totiž jen pro potřeby fytoterapie a aromaterapie.

V provincii na jihozápadě Turecka zavoněly první „damascénky“ v roce 1888 a za šedesát let již fungovala nová, moderní továrna na zpracování růžového oleje.

„Královna květin poskytuje v našem regionu živobytí deseti tisícům rodin,“ říká Gülşah, jejíž příbuzní pěstují růže již po tři generace. „Za posledních sto dvacet let se Isparta stala jedním z nejdůležitějších výrobních center. Produkujeme surovinu pro slavné kosmetické a parfumérské značky z nejkvalitnějších růží na světě.“

Ranní sběr

Sklizeň probíhá pouze šest týdnů (obvykle mezi koncem května a začátkem června) na plantážích v okruhu dvaceti kilometrů od Isparty. Sběrači vstávají časně, aby přišli na pole s prvními slunečními paprsky kolem páté ráno. Všechny hlavy trhají ručně a moc dobře vědí, jak se mají vyhnout ostrým trnům i množství včel.

Šikovné prsty každého sběrače shromáždí v košíku během šedesáti minut přibližně pět kilogramů květů. Voňavé žně končí o jedenácté. Nasbírané růže uloží česači do jutových pytlů a odvážejí je na váhu, kde každý farmář dostane potvrzení o dodávce. Pak již aromatický náklad putuje do třiceti pěti továren, aby se nejpozději do šesti hodin od sklizně zpracoval.

Olej a voda

Jednotlivé lístky vysypou dělníci do destilačních nádob o kapacitě 500 kg čerstvých květů a 1,5 tuny vody. V kotlích to začne bublat a za devadesát minut přijde na svět za pomoci parovodní destilace jak éterický olej, tak hydrolát, tedy květová voda. Ani zbylý materiál po zpracování nepřijde nazmar, farmáři jej rozpráší jako přírodní hnojivo pro jeden a půl metru vysoké růžové keře.

Zatímco většina éterického oleje z Isparty míří do ciziny, velké množství růžové vody zůstává v zemi bílého půlměsíce. Používá se nejen v kosmetice a gastronomii (součást lokumu – tureckého medu – a přísada šerbetu), ale i v mešitách, při očistných rituálech před modlitbou.


VOŇAVÉ OSVĚŽENÍ

  • K výrobě 1 kg éterického oleje jsou třeba 4 tuny čerstvých růžových lístků.
  • Masážní směsi a koupele s růžovým olejem skvěle odbourávají stres.
  • Růžová voda příjemně hydratuje a osvěžuje pleť, třeba při suchém vzduchu v letadle.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články