Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Robinzoni na Jadranu

00.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Středa, 20. červnaec 2016
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Neustálý zvuk vln narážejících na skalnaté břehy. Křik racků pronikající až do morku kostí. A občas malý člun s pár lidmi na palubě, kteří sem připlují zpestřit si klidnou samotu uprostřed moře. Tak vypadá život chorvatských strážců majáků. S trochou štěstí ho můžete v této tradiční „prázdninové“ zemi Čechů zakusit i vy.

Z výšky připomíná okrouhlý vikinský štít se špičatým bodcem uprostřed, který do vln Jadranu asi třináct kilometrů od ostrova Lastovo odhodil sám bájný severský bůh Ódin. Při pohledu od moře vypadá jako silueta kamenné lodě s jedním stěžněm, kterou někdo bůhvíproč zakotvil uprostřed ničeho. Ostrůvek Glavat by však ve skutečnosti se svými necelými dvěma sty metry v průměru vypadal vedle ocelových obrů brázdících oceány jako trpaslík.

Maják na ostrově Sušac obklopuje porost houževnatých středomořských keřů. Několik místních rostlin neroste na žádném jiném ostrově.

Ostrov jediného muže

Když navíc připlujete blíž, promění se stěžeň v kamennou budovu majáku s věží vysokou skoro dvacet metrů. Kromě polorozpadlé kůlny na nářadí je to jediná budova na celém ostrově a zároveň domov jediného muže – strážce majáku Dina Mušteriće. A také jediného, napůl ochočeného holuba, který vypadá mezi stovkami racků středomořských ze zdejší kolonie jako šedá růže mezi bělavým trním.

Maják stojí na útesu vysokém skoro sto metrů. Před smrticími nepříjemnostmi varuje výstražná cedule.

„Když se tu ten pták před pár týdny objevil, byl unavený. Moc unavený. Musel přiletět zdaleka,“ pokyvuje hlavou Dino a hledá po kapsách další drobečky, kterými holubovi zpříjemňuje ostrovní samotu. Život v osamění ho naučil všímat si kolem sebe i těch nejmenších detailů. „S kolegou se tu střídáme po čtyřech týdnech. Když připluje, vydávám se domů za rodinou. Tady na Glavatu mám za úkol kromě střežení a oprav majáku také vést denní záznamy o proplouvajících lodích a dalších neobvyklých událostech,“ svěřuje se Dino. Ačkoli to tak na bohem zapomenutém kousku země nevypadá, jsou strážci majáků s uniformou tvořenou ošoupanými džínami a tričkem součástí chorvatských ozbrojených sil. A jako takoví nemají povolení vybavovat se s novináři.

Většinu chorvatských majáků postavili v devatenáctém století Rakušané. Jejich strážci dříve museli majáková světla rozsvěcet i zhasínat ručně, dnes je jejich provoz řízený automaticky.

„Nechcete vylézt nahoru na věž? Budete mít celý ostrov doslova u nohou,“ nabízí Dino, když zjistil, že jsme sem rozhodně nepřijeli vyzvědět žádné vojenské tajemství. Na ochozu majákové věže se člověk cítí jako ve virtuální realitě s rozhledem tří set šedesáti stupňů kolem dokola a pocitem, že kromě malého kousku souše je kolem dokola jenom tekuté modro a za obzorem přesně to samé. Je pro nás těžké miniaturní Glavat i srdečného Dina opouštět. Na světě jednoduše není moc míst, kde může člověk zažít takovýto pocit.

Většinu chorvatských majáků postavili v devatenáctém století Rakušané. Jejich strážci dříve museli majáková světla rozsvěcet i zhasínat ručně, dnes je jejich provoz řízený automaticky.

„Rušný“ Sušac

Gumový člun s přívěsným motorem si už asi hodinu propracovává cestu vlnami z Lastova na odlehlý ostrov Sušac, a přesto je z cílové stanice vidět pouhý neznatelný obrys nad obzorem. Hodně to houpá a každou chvilku nás pokropí sprška slané vody. Přesto máme docela štěstí. Na majákové ostrovy nejezdí žádné pravidelné lodní linky, takže jsme šťastní, že se tam vůbec můžeme dostat. Naše další robinzonská destinace je na rozdíl od Glavatu poměrně rušná. Střídají se tu hned čtyři strážci majáku v dvoumužných směnách, a když si chtějí popovídat s někým, kdo není „od fochu“, můžou si vždycky zajet za pátým obyvatelem ostrova.

Dvoupatrový maják stojí přímo uprostřed Glavatu. Na každou stranu je to od něj k moři méně než sto metrů.

„Tady na Sušacu se máme skvěle. Díky Gordanovi,“ mne si ruce Mladen, jeden z dvojice strážců, kteří jsou zrovna ve službě. A dlužno dodat, že také díky Gordanově početné suitě svěřenkyň. Zdejších tři sta ovcí a padesát koz se stará o žaludky všech pěti příležitostných obyvatel ostrova. „Chceš čerstvé jehněčí? Máš ho mít. Nebo domácí sýr? Gordan vyrábí skvělý z nadojeného mléka,“ ujišťuje se smíchem strážce majáku. „Pojedeme se podívat.“

Téměř dospělá mláďata racků středomořských předvádejí na Glavatu umění, jak se ztratit mezi ošlehanými kameny na hraně příboje.

Nastupujeme do otřískaného člunu z místního inventáře a po několika minutách blafání dýchavičného motoru kotvíme v zátoce na druhé straně ostrova. Se stometrovým útesem, na němž stojí maják, ji spojuje jen úzká pevninská šíje. Kromě chlupatých přežvýkavců a neuvěřitelného množství ještěrek dalmatských, jež se rvou o zbytky nedávno vykuchaných ryb, je však v okolí salaše pusto a prázdno. „Gordan asi vyplul rybařit na moře,“ krčí rameny Mladen.

Průzračné vody

Pro rybáře či potápěče jsou neznečištěné vody v okolí majákových ostrovů učiněným rájem. „Když je příznivé počasí a voda není zkalená, dohlédnete až do hloubky třiceti metrů,“ líčí Mladen. Na zdejších podmořských srázech žijí dokonce i dnes už vzácní koráli červení, kteří se jinde ve Středomoří loví kvůli šperkařskému průmyslu. Zdejší kolonie však naštěstí rostou v takové hloubce, že se k nim jen tak někdo nedostane.

Dospělí rackové mezitím využívají o něco výše v podrostu příznivé klima a snaží se vysedět druhou generaci ptáčat.

Ostrov Sušac má rozlohu téměř šesti čtverečních kilometrů, což je v porovnání s Glavatem už slušný kus souše. Bývaly doby, kdy tu žilo téměř pětadvacet lidí, a dodnes tu stojí ruiny dvou kostelů. Za římských dob vykazovali zdejší obyvatelé slušné ekonomické výsledky a díky pazourkovým nástrojům roztroušeným po celém ostrově víme, že tu lidé žili už v době kamenné. Dnes si Sušac drží už jen jediný primát – zdejší maják je samotný z téměř padesátky strážních světel Chorvatska, kde si můžete dát čerstvé jehněčí. Maso má navíc unikátní příchuť díky tuhým rostlinám pokrytým popraškem soli z příboje, na kterých si Gordanovy ovce pochutnávají.

Útesy na Sušacu spadají strmě do mořských hlubin a vytvářejí tak skvělé lokality pro potápěče.

DOVOLENÁ V MAJÁKU

Dovolená na majáku je záruka klidu, krásné přírody a odstřižení od stresu běžného života. Míra izolace však není všude stejná. Více než desítka majáků nabízejících ubytování se dá rozdělit do dvou skupin:

Úplné robinzonády: tady nehledejte kromě ubytování samotného žádné zázemí ani civilizaci – tedy obchody, restaurace a podobně. Zásoby si musíte vzít s sebou a kromě strážce majáku, někdy s rodinou, tu nepotkáte nikoho. Majáky většinou stojí na odlehlých ostrovech. Patří mezi ně třeba Palagruža či Sušac. Z majáků Porer či Sv. Ivan na Pučini je to na souš jen pár kilometrů na člunu.

Robinzonády s možností úniku: takové majáky sice nabízejí samotu a odlehlost, v případě potřeby se však můžete snadno dostat do civilizace buď autem, nebo dokonce pěšky. Majáky totiž stojí na pevnině nebo na větších obydlených ostrovech. Mezi dobré tipy patří maják Struga na ostrově Lastovo nebo Veli Rat na ostrově Dugi Otok, případně pevninské Savudrija na Istrii či Sv. Petar na Makarské. Druhý z nich stojí na poloostrově, ze kterého je to do Makarské pouhých pár minut pohodlné chůze.

Při odjezdu ze Sušacu jsme se seznámili s ovčákem Gordanem.

OČIMA AUTORA

„Přivezte mi pár balíků pitné vody a nějaké noviny,“ zněla prosba z maličkého ostrova Glavat před naším vyplutím. Strážci majáku žijí hodně nenáročný život a voda pro ně má cenu zlata. O jiných potravinách ani nemluvě. Přesto se s námi Dino, jediný muž na ostrově, rozdělil o všechno, co dokázal vyhrabat z ledničky.

Po chvíli zdráhání odůvodněného tím, že nechceme ztenčovat jeho omezené zásoby, jsme vděčně přijali vychlazené pivo a kus sýra pocházejícího z Dinovy domovské vesnice na pevnině. „Živjeli!“ zvolal Dino. Strážce majáku byl šťastný jako blecha. Přátelské posezení a popovídání s lidmi u jednoho stolu pro něj mělo zjevně větší cenu než loď napěchovaná lahůdkami.

Michael Fokt, fotograf a novinář

ROBINZONEM SNADNO A RYCHLE

Na přelomu tisíciletí prošlo jedenáct chorvatských majáků rekonstrukcí, díky níž se v nich mohou ubytovat turisté. Dva apartmány nabízí i maják na Sušacu. Na majákových ostrovech nejsou žádné obchody či jiné služby. Je tedy nutné nakoupit veškeré zásoby na celý pobyt v předstihu a přivézt na ostrov s sebou. Dopravu na Sušac zajišťují soukromé rychločluny z přístavu Vela Luka na ostrově Korčula. Je třeba přesně dodržet čas nalodění (často brzy ráno), protože by jinak mohlo rozbouřené moře znemožnit přistání. Cesta trvá asi tři čtvrtě hodiny. Každý ze dvou apartmánů je až pro čtyři osoby a kromě kuchyně tu najdete i koupelnu s vanou. Ostrov křižují poměrně dobře udržované stezky, po kterých dojdete k moři i na další zajímavá místa. Strážci majáku vám rádi ukážou cestu i místa, kde se dobře rybaří. Poradí i se zpracováním případného úlovku.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články