Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Rauma, norský poklad

050-000.jpg
Petr Fer, Pondělí, 18. května 2009
Na začátku si můžete uvařit kávu, pak si užít neskutečné výhledy na hlubokou soutěsku s kaskádami zpěněných vod a nakonec se pomodlíte - a to všechno ve vlaku. Železnice Raumabanen vám takový zážitek poskytne.

Pro Nory je železnice z Dombas (čti dombós) do Andalsnes (ónalsnes), zvaná v jejich řeči Raumabanen, součástí národního bohatství.

Za druhé světové války se totiž významně zapsala do historie -a hned nadvakrát: poblíž Dombasu utrpěli Němci v dubnu 1940 s Nory první porážku, cílová oblast Andalsnes zase pomohla zachránit před nacisty norský zlatý poklad.

Když se v dubnu 1940 převážely kontejnery s drahocenným obsahem do Anglie, na britskou loď se z vlaku překládaly v časných ranních hodinách 20. dubna právě v Andalsnes. Kvůli bombardování přístavu se však nestihlo naložit všechno zlato, a tak železničáři zbytek nákladu odvezli zpátky do hor, kde ho nějaký čas hlídali, než bylo zlato odvezeno auty do jiného přístavu a bezpečně doplaveno do Anglie.

Soutěska mostů a viaduktů

Na začátku 21. století je Raumabanen poklad turistický. Když na nádraží v Dombas přesednete z expresu Oslo-Trondheim do nečekaně útulného motoráku s dřevěným obkladem interiéru, k jehož výbavě patří vedle klimatizace a pohodlných sklopných křesel třeba i automat na kávu, vyjedete do údolí lososové řeky Rauma napájené okolními ledovci, jež dala trati jméno. Pod příkrovem mraků skutečně nic nenasvědčuje velkolepé podívané, jež na vás čeká později během 114 kilometrového sestupu po kolejích z nadmořské výšky 660 metrů až k mořské hladině do Andalsnes.

Takřka do půlky trasy, k zastávce Bjorli, si možná budete říkat, cože má být na téhle trase obdivuhodného. Pojedete převážně pastvinami a po levé straně minete dlouhé průzračné jezero Lesjaskog (čti lešasko) plné pstruhů, které ovšem z vlaku sotva postřehnete. Ale právě v Bjorli to začíná: jak se blíží hladina moře, mraky se začínají nad horami trhat. Navíc dosud poměrně široké údolí řeky Rauma se začíná měnit v hlubokou soutěsku a zpěněná voda padá v mnoha kaskádách dolů k hladině fjordu.

Jak do téhle divočiny vměstnat koleje? A jak sem vůbec dostat stavební materiál? Zabralo to dvanáct let (stavělo se v letech 1912–1924), ale povedlo se. Inženýři použili osvědčený spirálový trik, známý z alpských železnic: směr trati ve svazích nad řekou dvakrát otočili, nejprve v tunelu a pak za pomoci nejslavnějšího norského železničního mostu, úchvatného Kylling bru, který překračuje řeku Rauma ve výši 59,3 metru nad hladinou v délce 76 metrů v místech, kam se pravidelně připlouvají z Atlantiku od pobřeží Grónska třít lososi.

K výstavbě viaduktu, jehož oblouky bývají dnes po večerech nasvíceny, posloužil zkraje 20. století kámen z nedalekého spirálového tunelu dlouhého 1340 metrů, jehož portály ústí sotva dvacet metrů nad sebou. Díky těmto stavbám dnes můžete obdivovat dramatickou soutěsku řeky Rauma ze třech výškových perspektiv a dvou břehů: dvakrát z pravého břehu, nejprve hodně z výšky vlevo ve směru jízdy, po průjezdu točitým tunelem uvidíte peřeje z nižšího patra trati vpravo, pak na okamžik z mostu v hloubi pod vlakem po obou stranách a nakonec z levého břehu opět po pravé ruce. A to není všechno. Vzápětí následuje další krásný kamenný most, po němž vlak křižuje čtyřsetmetrový vodopád Vermafossen. A následují další viadukty, díky nimž vlak ještě párkrát vystřídá oba břehy divoké lososové řeky pod tratí.

Vlaková kaple je umístěna ve vyřazeném červeném vagonu.

Vlaková kaple

Velkolepé přírodní divadlo za oknem luxusního norského motoráku vrcholí krátce před cílovou stanicí Andalsnes. Vpravo se vypíná nad údolím do výše 1500 metrů Romsdalshorn, jenž dal jméno celému fjordu, vlevo se nad kolejemi tyčí z úrovně blízkého moře do závratné výše 1800 metrů mohutná, temně šedá skála Trollvegen neboli stěna Trollů. Strašidelná kolmá stěna měří přes kilometr, součástí je padesátimetrový převis a horolezecky je natolik obtížná, že byla poprvé zdolána teprve v roce 1965.

Překvapivou součástí nádraží v Andalsnes je Vlaková kaple.

Světově unikátní modlitebnu objevíte hned za staniční budovou. Jedná se o vyřazený červený vagon, usazený na pěstěném trávníku kousíček od moře, stíněný vzrostlými stromy a v dáli obklopený – stejně jako nádraží i celé město – vysokými horami.

Uvnitř vagonu najdete u pravé stěny skromný oltář a kolem něj vyřazené železniční sedačky. Až se tedy v trochu stísněném prostoru Vlakové kaple pomodlíte nebo třeba jen rozhlédnete, můžete se vydat na krátkou túru.

Dvouhodinový pěší výstup na jeden z vrcholů v Andalsnes, sedmisetmetrovou vyhlídku zvanou Nesaksla, zvládne každý. Po posezení ve vlaku je to vítaná rozcvička. A panoráma Romsdalsfjordu je z vrcholku takřka omračující. Chce to jen jediné: jasné nebe.


INFOBOX

Jak v Norsku ušetřit Ubytování v Andalsnes hledejte na www.visitandalsnes.com, v přehledném katalogu místního turistického sdružení si lze vybrat od kempů přes pokoje v domech místních rodin až po hotel. Vlaky do Andalsnes vyjíždějí z nádraží Dombas, jež leží v oblasti národních parků na hlavní trati Oslo-Trondheim. V každém směru jezdí čtyři spoje denně, za jednu cestu (75 minut) dáte 212 NOK. Cestujete-li vlakem rovnou do Andalsnes až z Osla či Trondheimu, stojí za to pokusit se využít takzvaný Minipris systém: za 199 NOK lze dojet do Andalsnes až z Osla (běžně 700 NOK) či Trondheimu (běžně 600 NOK). Tyto nevratné a neměnné jízdenky jsou nabízeny pouze v omezeném počtu v tříměsíčním předstihu a s tím, jak se místa ve vlacích zaplňují, jejich cena roste na 299 i 399 NOK. Minipris lze koupit i z Česka na norském drážním webu (v angličtině) www.nsb.no. Díky tomuto systému můžete na jeden zátah přejet vlakem za 199 NOK klidně celé Norsko, například z Bergenu či Stavangeru na jihozápadě až do Bodo daleko na severu za polárním kruhem -jste-li ovšem ochotni strávit desítky hodin ve vlaku.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články