Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ráj na zemi - jak dlouho ještě?

60-9.jpg
David Lachout · Miroslav Hrdý, Středa, 16. února 2011
Mnoho lidí považuje Madagaskar za ráj na zemi s nedotčenou přírodou. Opak je bohužel pravdou: situace je dnes natolik tristní, že úroveň devastace přírody je zde jedna z největších v celé Africe.

O strov má přitom zcela jedinečný ekosystém, který se vyvinul po milionech let naprosté izolace. Odlišné klimatické podmínky v různých částech ostrova navíc vytvořily širokou škálu krajinných typů (od horských deštných pralesů po trnitý buš) s vysokou diverzitou fauny a flóry, která souvisí s endemismem madagaskarské přírody, a tvoří tak jednu z největších biodiverzit na světě. V čem je tedy problém?

Dřevěné prokletí

Prokletím Madagaskaru byl a je jeho prales a vzácné dřevo. Jedním z nejžádanějších druhů dřeva je palisandr madagaskarský, který je používán převážně na výrobu nábytku. Za kubický metr tohoto dřeva se platí až 3000 eur, zejména na asijských trzích. K ničení lesů přispívá i politická situace ostrova: v roce 2009 byl po převratu do funkce prezidenta armádou dosazen teprve čtyřiatřicetiletý bývalý starosta hlavního města Antanatariva, Andry Rajoelina. Od té doby se patnáctka těžařských firem, které na Madagaskaru působí, snaží z nestability doslova vytěžit maximum. Od konce března roku 2010 sice platí dočasný zákaz těžby a vývozu vzácného dřeva, ale těžba nadále ilegálně pokračuje, především vinou přebujelé korupce.

Nevládní organizace uvádějí, že od roku 1990 bylo komerční těžbou odlesněno až 1 000 000 ha území. V posledních dvou letech se rychlost odlesňování začala konečně zpomalovat na 12 000 až 20 000 ha ročně, což je nejméně od dob kolonizace ostrova Francouzi. Přesto devastace dosáhla již takové míry, že některé pralesy Madagaskaru byly nedávno umístěny na seznam světového dědictví v ohrožení.

Chůze po dvou sifaky velkého diadémového vypadá jako tanec.

Žďáření polí

Bylo by ale nespravedlivé postupující odlesňování dávat za vinu pouze velkým a nadnárodním těžařským společnostem. Mimo komerční těžbu, od těžebního embarga již výhradně ilegální, se na neutěšeném stavu madagaskarských lesů výrazně a dlouhodobě podepsal tradiční způsob zemědělství Malgašů, který je založen na žďáření. Tento způsob přeměny lesa na zemědělskou půdu je malgašsky nazýván tavy. Několik akrů lesa je pokáceno, vypáleno, zavlaženo důmyslným systémem kanálů a osázeno rýží.

Po zhruba dvou letech produkce je pole na několik let ponecháno ladem a poté opět osázeno. Po dvou až třech opakováních tohoto cyklu je pole zcela vyčerpáno od živin a opuštěno. Následně zarůstá travinami nebo křovinami a původní porost se již neobnovuje. Na svazích nový porost často není schopen zajistit půdu proti erozi a sesuvům, které hrozí zejména v období dešťů, kdy je řekami cenná půda odnášena. Tento způsob zemědělství se uplatňuje v mnoha částech Afriky, zejména pak v rovníkových oblastech. Na Madagaskaru je takto zničeno ročně v průměru i několik desítek tisíc hektarů lesa. Situaci rovněž dlouhodobě komplikuje tradiční pálení dřevěného uhlí.

60-5.jpg

Tři čtvrtiny povrchu ostrova jsou dnes pokryty degradovanými travnatými porosty. I tyto nově vzniklé nepůvodní savany jsou – ve snaze přeměnit je na pastviny – dále vypalovány, protože dobytek může spásat pouze mladé zelené výhonky těchto travin. Odhaduje se, že takto spálena je každoročně více než třetina ostrova. Snahy o obnovu pastvin nezřídka poškozují i sousední porosty včetně pralesů a rezervací. Opakované vypalování v neposlední řadě zabraňuje obnově jakéhokoli dlouhodobějšího a jiného než travnatého porostu.

Ohrožení lemuři

Ubývání lesních porostů se pochopitelně zcela zásadně podepisuje i na jednom ze symbolů Madagaskaru a největším turistickém lákadlu – lemurech, kterým rychle ubývá životní prostor. Pro některá madagaskarská etnika je lemur fady, tzn. tabu; v tomto případě tvorem, který je reinkarnací zemřelého člověka. Bohužel s rostoucí populací (roční přírůstek činí přes tři procenta) a chudobou jdou tato tabu stranou a lemuři jsou čím dál tím víc loveni nejchudším venkovským obyvatelstvem, a to i v rezervacích a navzdory plošné ochraně lemurů, která platí od roku 1983. Některé druhy byly přivedeny až na pokraj vyhynutí; mezi nejohroženější patří např. lemur korunkatý či lemur širokonosý, kterých ve volné přírodě žije už jen něco přes sto jedinců.

Vlivem odlesňování, vypalování krajiny a lovu v rezervacích je aktuálně ohroženo přes 67 procent druhů živočichů žijících na Madagaskaru. To je alarmující, když si uvědomíme vysoké procento endemičnosti tamní fauny. V posledních letech se začaly dokonce objevovat zprávy o prvních vyhynulých druzích. Na druhou stranu se však mluví i o nalezení nových, dosud nepopsaných druhů.

Poloprůhlední otakárci mají příbuzné v Jižní Americe.

Archa plující do pekla?

Abychom ale nebyli pouze negativističtí: v posledních dvou desetiletích se objevují i pozitiva spojená s ochranou madagaskarské přírody – zvyšuje se počet rezervací, probíhá osvěta místních lidí, vysazují se lesnaté porosty… Ovšem politická nestabilita země, vysoká míra korupce, rychle se zvyšující počet obyvatel a veliká chudoba až na hranici hladomoru, to vše tyto snahy zásadně narušuje. Času k nápravě už mnoho nezbývá. Mezitím jeden z největších přírodních unikátů planety mizí v nenávratnu.


Madagaskarské unikáty

Kdybychom vytvořili žebříček míst s největším počtem endemických druhů v poměru k ploše území, pak by Madagaskar pravděpodobně obsadil první místo. Na ploše více než 587 000 km2 tohoto ostrova žije přes 80 procent unikátních živočišných druhů. Madagaskar se před 230 miliony let oddělil od prakontinentu Gondwany a zahájil svou sólovou plavbu. Ta pokračuje dodnes, rychlostí dva centimetry za rok směrem na jihovýchod. Na palubě této Noemovy archy zůstala posádka složená z tvorů z kontinentu, se kterým ostrov v průběhu času sousedil. Entomologové v pralesích východního Madagaskaru studují motýly, jejichž prapředky lze spatřit v dnešní Amazonii, a západní opadavé lesy obývají želvy podobné africkým druhům. Každý z přibližně 200 000 doposud popsaných druhů místních živočichů se ostrovnímu životu přizpůsobil po svém a vytvořil místní unikátní formu.

Nejznámějším madagaskarským obyvatelem je bezesporu lemur. Tyto poloopice dosahují velikosti od 12 do 60 cm. Největším madagaskarským lemurem je 10 kg vážící indri indri, který téměř nemá ocas a je znám podle hlasitého křiku vzdáleně připomínajícího pláč dítěte. Tímto voláním se na veliké vzdálenosti svolávají rodinné klany a vymezují si tím teritorium. Indri obývá deštné lesy na západě ostrova. S ním zde žije i druhý největší a nejkrásnější druh lemura – sifaka velký diadémový. Jejich chápavé končetiny ale neumožňují chůzi po čtyřech, a tak využívají jakési přískoky, které vypadají jako baletní tanec. Další velice rozsáhlou skupinou neméně zajímavých endemitů jsou obojživelníci. Madagaskar je doslova rájem herpetologů. Na ostrově žije více než 360 druhů plazů a z toho je 92 % endemitních. Každým rokem jsou objevovány nové druhy, a tak tato čísla nejsou ani zdaleka konečná. Hlavním lákadlem jsou chameleoni. Na ostrově naleznete polovinu všech světových druhů. Žije zde jak největší, tak nejmenší chameleon na světě. Příbuzný jihoamerického leguána se na stejné lokalitě potkává s poddruhem krokodýla nilského. Anolisové se převlékli do pestrých barev a vytvořili tak phelsumy a gekoni dotáhli schopnost splynout s okolím do virtuozity v podobě madagaskarských uroplatů.

Malí noční gekoni se převlékli do pestrých barev a přehodili se na denní aktivitu. Adaptací na madagaskarské podmínky a denní život se z nich staly felsumy. Jiní gekoni dotáhli schopnost splynout s okolím do virtuozity v podobě madagaskarských uroplatů. Hmyzí říše překvapí nočním motýlem uranií. Ten se také „převlékl“ do pestrobarevného hávu konkurujícímu otakárkům a využívá výhody deního světla. Pavouci se na Madagaskaru naučili nejen sítě spřádat, ale i jimi vrhat po kořisti, jako to dělají rybáři. Někteří brouci vyšli v maskování opačným směrem než jejich kontinentální příbuzní. Ostrovní krasci vytvořili takovou škálu leskle kovových variací, že se stali součástí, vedle diamantů a drahých kovů, vysoce ceněných zlatnických výrobků. Seznam druhů zdejších opeřenců čítá 283 položek. Z tohoto počtu je sedmatřicet endemických rodů, což je více než v jakémkoliv africkém regionu. Jedním takovým endemitem je ledňáček trpasličí. Není příliš vzácný, ale navštěvník ho jen velice těžko spatří, protože žije v nejhustších pralesních porostech. Miroslav Hrdý

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články