Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Puč legální cestou

19-1.jpg
Autor článku: Tereza Spencerová, Pondělí, 2. dubna 2012
Autor fotografií: Profimedia.cz
Vztahy mezi Pákistánem a Spojenými státy jsou nadále „pozastaveny“, potvrdila 20. ledna v rozhovoru pro agenturu Reuters pákistánská ministryně zahraničí Hina Rabbání Khárová, přičemž nádavkem varovala Washington před jakýmikoli dalšími vojenskými ofenzivami v kmenových oblastech na hranicích Pákistánu a Afghánistánu.

„Naše země si dál vyhrazuje právo sestřelit jakékoli americké vojenské letadlo, které poruší pákistánský vzdušný prostor,“ konstatovala ministryně. Vztahy mezi oběma zeměmi se zhoršovaly už dlouhé měsíce, vlastně od chvíle, kdy byl na počátku loňského roku zatčen „zaměstnanec konzulátu USA“ Raymond Davis, který v Láhauru zastřelil dva lidi. Později ale vyšlo najevo, že ve skutečnosti byl Davis vysokým důstojníkem CIA, který v Pákistánu působil bez vědomí tamní vlády.

Vrcholu však konflikt s USA dosáhl loni 26. listopadu, kdy americké letectvo zaútočilo na dvě pákistánské vojenské základny u hranic s Afghánistánem a zabilo nejméně 28 vojáků. „Je to útok na pákistánskou svrchovanost,“ prohlásil tehdy premiér Gajlání a v odvetu zastavil průjezd kamionů, které dodávají životně důležité zásoby pro jednotky NATO v Afghánistánu. Pákistánská armáda spolu s tajnou službou ISI, které mají v Afghánistánu své zájmy, často nekorespondující se zájmy aliančními, slíbily Spojeným státům „rozhodnou odvetu“…

Skandál Memogate

A za této napjaté situace v Pákistánu propukl skandál, kterému se v médiích dostalo označení Memogate. Na veřejnost se totiž dostalo memorandum, v němž pákistánský prezident a vdovec po zavražděné premiérce Bénazír Bhuttové Ásif Alí Zardárí údajně požádal Spojené státy o pomoc při odvrácení hrozícího vojenského puče a výměnou za to nabídl plnou spolupráci při zničení povstalců z Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, které operují v afghánském pohraničí, stejně jako konec všemocné ISI.

První reakcí vlády bylo tvrzení, že dokument je podvržený a má sloužit právě jako záminka k vojenskému puči, nicméně následné parlamentní vyšetřování potvrdilo jeho pravost a tím i reálnost ochoty vedoucích činitelů Pákistánu posílit svou moc s pomocí USA na úkor tradičních vlivových skupin. Armáda ani ISI nesložily ruce v klín: ze všeho nejdříve odmítly pověsti o přípravách puče a vzápětí vrhly všechny síly do legální likvidace „vlastizrádného“ prezidenta i celé vlády. Nejvyšší soud si – pod hrozbou vězení – předvolal premiéra Gajláního a žádal po něm vysvětlení, proč nechal zastavit vyšetřování korupčních kauz kleptokratického prezidenta Zardárího. Jeho majetek ještě z časů, kdy dělal „jen“ manžela své manželkypolitičky a vybíral desátky z většiny obchodů uzavřených pákistánským státem, se dnes odhaduje na 1,9 miliardy dolarů. Když premiér reagoval tvrzením, že žije v domnění, že má prezident celoživotní imunitu doma i v zahraničí, soudci se jen usmáli pod vousy… a vytáhli kauzu z 90. let, kdy Zardárí, v době, kdy jeho žena byla premiérkou, údajně ve Švýcarsku propral 60 milionů dolarů. Pákistánská vláda ale dokázala přinutit Švýcary, aby kauzu odložili, přičemž podklady a důkazy v krabicích doputovaly až na pákistánskou ambasádu do Londýna, kde byl velvyslancem Zardárího blízký spolupracovník.

Hrozba izolace

Aktuální spor mezi armádou a Zardárím a potažmo civilní vládou může sice trvat měsíce, nicméně poslední vývoj naznačuje, že i politická opozice v zemi už začala sázet na osvědčené koně a přiklání se na stranu armády. Někteří opoziční politici již oznámili bojkot parlamentních voleb a kandidaturu na premiéra, velení ozbrojených sil mezitím podporuje své stoupence, aby se přidali k politické straně, v jejímž čele stojí nesmírně oblíbený Imrán Chán. Této bývalé hvězdě kriketu, jíž politologové předpovídají v Pákistánu zářnou budoucnost, se nacionalistickým a populistickým slovníkem podařilo oslovit miliony mladých a středostavovských Pákistánců znechucených všudypřítomnou korupcí.

Generálové navenek viní Zardárího z korupce a příliš prozápadní orientace, podle mnoha komentářů je ale hlavním motivem jejich tažení proti prezidentovi snaha udržet v zemi status quo, tedy de facto vládu armády, která by vedle bezpečnostních otázek i nadále dominantně ovlivňovala také nejvyšší politické kruhy. Podle názoru ISI už by ale veřejnost pátý vojenský puč za posledních 64 let špatně přijímala, a tak je třeba k věci přistupovat obezřetně a „moderně“, tím spíš, že by další vojenský převrat jaderný (a ekonomicky zbídačený, a proto nutně potřebující zahraniční pomoc) Pákistán znovu uvrhl do mezinárodní izolace. Spojené státy Islámábádu sice od roku 2001 poskytly na 20 miliard dolarů, ale i tak zahraniční dluh země přesahuje 60 miliard, přičemž splácení dluhu a úroků z něj činí až 70 procent státního rozpočtu. Časy se proto mění. Dosud žádná pákistánská vláda neodešla ze scény důstojně, nyní to může být alespoň legální cestou.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články