Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Provensálský trojúhelník

00 troj.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Úterý, 30. Srpen 2016
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Až budete v Provence hledat místa, která nesmíte minout, začněte pěkně od A. Aix, Arles, Avignon – tři starobylá města tvoří trojúhelník plný historie, slunce, památek a jižanské pohody.

Aix-en-Provence je typické provensálské město s jižanským rytmem života, ale dávnou vznešeností. Stále je znát, že bylo ve středověku hlavním městem Provence s vlastním parlamentem a jednou z nejstarších univerzit ve Francii. Největší kulturní rozmach zažilo v 15. století za vlády krále Reného, jemuž lidé s láskou přezdívali Dobrý. Miloval umění, které s nadšením sbíral i sponzoroval.

K jeho renesančnímu smýšlení jistě přispělo i tři sta slunečních dnů v roce, které svítily na jeho urozenou hlavu. Teplé podnebí tady prospívá všem. Pomazaným hlavám i révě odrůdy Muškát, kterou osvícený panovník začal pěstovat.

Aix-en-Provence, město na vodě

Jako v každém správném francouzském městě i tady teče víno proudem, ale překvapivě se k němu přidává i voda. Před více než dvěma tisíci lety město na místě horských pramenů založil římský konzul Sextius. Zřídla a fontány doslova špikují město. Při procházce jich napočítáte přes čtyřicet.

Některé z nejkrásnějších můžete obdivovat při procházce po bulváru Cours Mirabeau, který stíní majestátní obří platany. Kdysi tudy jezdily koňské povozy a celá cesta vznikla v 17. století, aby spojila centrum Aix s tehdy novou čtvrtí Mazarin. Pro turisty je to skvělé spojení i dnes, protože Quartier Mazarin se slavnou fontánou Fountaine des QuatreDauphins ve tvaru čtyř delfínů stojící na stejnojmenném náměstí se stala jedním z nejmalebnějších koutů v Aix. Na Cours Mirabeau si navíc užijete zdejší kavárny, restaurace a butiky – spolu s místními, kteří se tu rádi scházejí k odpočinku a potlachu po práci.

Aix-en-Provence je městem fontán. Při procházce jich tu napočítáte desítky.

Jeden z termálních pramenů vyvěrá dokonce pod katedrálou Saint-Sauveur, čehož brilantně využili její stavitelé. Uprostřed chrámu vybudovali umělecky zdobenou vodní nádrž. Málokterá katedrála se tak může pochlubit křtitelnicí s teplou vodou. Pokud máte rádi architekturu a jste fanoušky puzzle, rozhodně se sem vypravte. Takovou směsici různých stylů najdete jen málokde. Za těch pět století, během nichž katedrála vznikala, se na ní vyřádili románští, gotičtí i renesanční architekti. Jako by to nestačilo, najdete v jejích zdech i zbytky římských sloupů a křesťanského kostela z 6. století.

Cézannova inspirace

Z horské krajiny v okolí města se roztřesou kolena malířského génia i cyklistického šampiona. Jen několik kilometrů vzdálenou horu svaté Viktorie si zamiloval třeba otec moderního umění Paul Cézanne. Stála mu modelem na téměř šedesáti obrazech. Jeho dalšími nejčastějšími náměty byly ještě koupající se ženy, jablka a draperie.

Kolik pohledů dokázal objevit a zobrazit, si můžete ověřit na vlastní oči při návštěvě jeho ateliéru. Jednopatrová vilka dodnes působí jako z přelomu století. U okna visí Cézannův kabát, malířský plášť i klobouk s deštníkem. Na dřevěné stoličce je připravena brašna a na dřevěné truhle čeká paleta s barvami. Nechybí ani tři vypreparované lebky, které se staly součástí jeho slavného zátiší. V míse jsou nachystaná čerstvá jablka tak, jak byl mistr každodenně zvyklý, a stojí tu i jeho křeslo, v němž skonal na prudký zápal plic.

V Cézannových stopách se vydejte i po starém městě a začněte hned u jeho rodného domu. Značkami s velkým písmenem „C“ jsou pak po městě vyznačena místa, kam často chodil nebo kde maloval. V turistické informační kanceláři vám dají zdarma průvodce s mapkou. Nebo si půjčte kolo a vyjeďte do lomů v Bibémus. Za půl hodinky jízdy se dostanete na místo, jehož hranaté skály probudily v Cézannovi kubistické představy.

Katedrála Saint-Sauver podle legend stojí na základech Apollonova chrámu.

Druhým doslova dechberoucím kopcem je slavný Mont Ventoux. Od Aix-enProvence je vzdálený asi dvě hodiny jízdy autem a patří k nejobtížnějším vrcholům cyklistické Tour de France. Jak se říká, není malých cílů, a proto byla Královská etapa naplánovaná na den, kdy si celý národ připomíná pád Bastily, tedy 14. července.

Hříchy a skandály svatého Avignonu

Papežský lesk se v Avignonu moc dlouho neudržel – při odečtení vlády několika vzdoropapežů sotva sedmdesát let (1309–1377). Tvář města však změnil jako máloco předtím i potom. Na zdejší papežský palác zírají dodnes architekti i běžní turisté v němém úžasu nad tím, jak něco takového mohlo vůbec vzniknout. Asi nejlépe si to uvědomíte, když se k němu postavíte čelem na náměstí Place du Palais. S věžemi vysokými skoro padesát metrů a rozlohou jeden a půl hektaru patřil mezi největší stavby své doby. Celé to navíc vzniklo za pouhých sedmnáct let k uspokojení ega jediného muže – Klementa VI. (1291–1352).

Pokud se vydáte dovnitř, rozhodně si nenechte ujít gigantickou kapli Chapelle Clémentine, do které by se bez problémů vešla dvě basketbalová hřiště za sebou a kde probíhaly korunovace papežů, nebo jelení pokoj. Ten sloužil Klementovi VI. jako pracovna a fresky na stěnách zobrazují lovecké výjevy od sokolničení přes rybaření po lov se psy. Stejný papež si na palácových pozemcích nechal zřídit dokonce růžovou zahradu a se skromností sobě vlastní ji nechal přizdobit párem tygrů, velbloudem, medvědem a několika lvy.

Klement měl v erbu rudé růže a tento symbol mistrně využil k pochlebování svým příznivcům. Každý rok totiž věnoval jednu zlatou růži tomu, kdo ho nejvíc podpořil – buď finančně, nebo politicky. Klementovu růži dodnes schraňují třeba i ve Vatikánu.

Slavné lebky z obrazu stále zdobí Cézannův ateliér.

Čistotný papež

Středověký Avignon řešil jedno velké lidské dilema – mýt, či nemýt? Klement VI. byl na tehdejší poměry velmi hygienicky založený a koupal se asi dvakrát týdně. Z jeho koupelny se toho moc nezachovalo, víme však, že byla plná moderních vynálezů. Kromě olověné vany tu stál i kotel na ohřev vody a dřevěný sud s kohoutky na teplou i studenou vodu. Do koupele si nechával rozmařilý Svatý otec přidávat olej ze svých erbovních rudých růží.

Jaký pán, takový kmán. Pro avignonskou hygienu to platilo stoprocentně. Ve městě fungovaly veřejné lázně, kam měli přístup dokonce i ti chudší. O sto let později se všechno změnilo jako lusknutím prstu. Avignonské lázně zely prázdnotou a chodily sem jenom prostitutky a další pochybné živly. Tehdejší lékaři začali tvrdit, že koupel je pro lidské tělo škodlivá a kůže po ní propouští do těla nejhorší nemoci. Sám Ludvík XVI. se za svůj život prý umyl sotva sedmkrát a francouzský lid jeho příkladu následoval. Lidé si myli jen ruce a obličej – a to ještě velice opatrně. Díky tehdejším zvráceným zvykům se rozvinulo i francouzské parfemářství, kde se hojně používá třeba i provensálská levandule.

Smrt v kameni

Po takovém úvodu už člověka nepřekvapí, že v muzeu Petit Palais uvidí jednu z prvních soch mrtvoly na světě. Tělo kardinála Jeana de la Grange leželo sochaři modelem asi rok po smrti a je to na jeho stavu vidět. Umělec ho dokonce s morbidním gotickým důrazem na detail vysochal tak, aby byl co nejlepší výhled na zbytky orgánů uvnitř. Socha je součástí patnáct metrů vysokého vertikálního hrobu vysokého úředníka, který dřív zdobily ještě čtyři sochy lidských hlav v různém stadiu rozkladu. Tehdejší naturalistický přístup ke smrti i lidským ostatkům zkrátka připomínal něco jako zkamenělou učebnici anatomie a povzbudivý nápis „Budeš brzy jako já, ohyzdná mrtvola, žrádlo červů“ na hrobce to více než stylově podtrhuje.

Z proslulého Avignonského mostu dnes stojí pouhé čtyři oblouky. Přesto se můžete projít až k místu, kde most uprostřed Rhôny končí.

Ve stejném muzeu dnes sídlí ukázky umění poněkud jemnějšího rázu včetně několika děl Sandra Botticelliho. Historie celé sbírky je však také drsná až dost. Plátna a malby jsou vlastně němými svědky asi největšího defraudačního skandálu své doby. Úspěšný ředitel vatikánské banky Giampietro Campana natolik propadl své vášni pro umění a archeologii, že začal uspokojovat své estetické potřeby za bankovní peníze. Skončil před soudem a po verdiktu dvaceti let za mřížemi v exilu.

Enormní umělecká sbírka se rozutekla do nejrůznějších muzeí i galerií. Mnoho předmětů dnes zdobí pařížský Louvre a téměř tři stovky maleb najdete právě zde, v muzeu Petit Palais v Avignonu. Jestli máte rádi moderní fresky, nebo někdy spíš frašky, vraťte se do papežského paláce, tedy do jeho knihovny. Palác sloužil od konce 19. století jako vojenská kasárna a muži ve zbrani necitlivě natřeli stěny knihovny našedo. Nevědomky tím vytvořili místo pro sebevyjádření svých kolegů i ostatních obyvatel Avignonu. Těch se v paláci třeba během druhé světové války schovávalo před spojeneckým bombardováním celý týden asi patnáct tisíc.

Rímská aréna v Arles

Arles, město s arénou

Arles je něco jako francouzský paradox vystavěný z cihel. Žije tu něco málo přes padesát tisíc obyvatel a panuje zde poklidná atmosféra. Přesto je to rozlohou téměř 800 kilometrů čtverečních zdaleka největší obec ve Francii, asi sedmkrát rozlehlejší než samotná Paříž. Kouzlo je v tom, že do katastrálního území Arles patří velká část nádherných a liduprázdných camargských bažin. To z města kdysi přezdívaného „galský Řím“ dělá zároveň vstupní bránu do světa divokých tvorů a býčích zápasů. Rohatí bojovníci vyrůstají právě na camargských pláních. paláce – ať už si o tom hlava církve myslí, co chce.

Van Goghovo město

Pokud máte v žilách uměleckou krev, můžete vyrazit do starého arleského města. Koncem 19. století tudy kráčel sám Vincent van Gogh a zanechával po sobě svědectví v podobě mnoha obrazů. Na náměstí Place du Forum namaloval svůj slavný obraz žluté kavárny, která je ve skoro stejném stavu i dnes. Můžete si to porovnat na vlastní oči díky replice malířova díla stojící na chodníku před podnikem.

V ulicích Avignonu, někdejší metropole středověkého světa, dnes panuje ospalá atmosféra provinčního městečka.

Římská aréna v Arles patřila mezi ty největší v tehdejší Galii. S délkou kolem 140 metrů a kapacitou 20 000 diváků může dodnes směle vyzvat na souboj mnohý moderní fotbalový stadion. V dobách slávy na přelomu letopočtu se tu odehrávalo nespočet soubojů. Na život a na smrt se tu praly stovky odsouzenců mezi sebou i s exotickými zvířaty, která si římští vládci nechávali dovážet ze všech koutů tehdy známého světa. Na místo se všichni během krvavých představení trvajících leckdy celý den dostávali důmyslným systémem podzemních chodeb, který se částečně zachoval dodnes.

Během středověku se naplno ukázala enormní kapacita arény. Uvnitř vyrostlo celé město La Cité Arénoise, které čítalo přes dvě stě domů, dva kostely, náměstí a obranné věže na ochozech arény. Mělo dokonce status částečné nezávislosti na samotném Arles, v jehož středu stálo. V posledních sto padesáti letech odborníci skoro všechny středověké stavby odstranili, aby navrátili aréně její původní římský charakter. Ponechali na ukázku jen jednu obytnou kóji vestavěnou do oblouku na obvodu stavby a dvě z věží na obvodu. Dnes tedy v aréně opět probíhají býčí zápasy v camargském stylu, při kterých ale býci neumírají.

V Arles najdete překvapivě také českou stopu. V polovině 13. století sem v doprovodu družiny čítající prý až tři tisíce lidí přijel sám Karel IV., který se tu proti vůli tehdejšího avignonského papeže nechal korunovat arelatským králem. Socha Otce vlasti dnes zdobí dokonce i jednu z místností avignonského papežského Jako správný umělec velkého formátu vzbuzoval van Gogh mezi obyvateli Arles rozporuplné pocity. Dokonce sepsali petici za to, aby ten divný člověk z města odešel, což se jim nakonec splnilo. Po věčných hádkách s Gauguinem si umělec uřízl ucho a skončil v nemocnici v Saint-Rémy, jejíž dvůr při té příležitosti také namaloval. Dnes mu Arlesané stavějí pamětní sochy v parcích a chlubí se tím, že v Arles asi rok svého života pobýval.

Avignonské náměstí Place du Palais u papežského paláce

SLADKÉ JAKO OBJETÍ

Když si v polovině 15. století král René I. z Anjou bral za ženu o dvacet jedna let mladší Jeanne de Laval, měl obavy, zda svou budoucí choť učiní dostatečně šťastnou. Proto přemýšlel, čím by ji ve svatební den ohromil. Zodpovědnost přesunul na bedra svých kuchařů. Ti vyrobili lahodný skvost tvořený až ze 60 procent jemně drcenými mandlemi, které vyrostly pod provensálským sluncem, a kandovaným žlutým melounem přelitým bílkovou polevou. To vše elegantně uložili na jedlý papír ve tvaru pusinky, lodičky nebo diamantu. Záleží na každém, jaký tvar chce vidět. Každopádně královna po prvním soustu jen slastně povzdechla: „Di calin soun.“ V překladu z provensálštiny to znamenalo něco ve smyslu „jako objetí“. Tak vznikla cukrovinka zvaná calisson, které se v Aix ročně vyrobí více než dvě stě tun.

SLAVNÁ POLÉVKA

Nedaleká Marseille je kolébkou tradiční provensálské rybí polévky s názvem bujabéza (bouillabaisse), která byla dříve pokrmem námořníků a chudiny. Dnes ale patří k vyhlášeným delikatesám. Recepty se různí od rodiny k rodině. Základní ingrediencí je ropušnice, kterou jen stěží seženete v našich končinách. Je proto ideální ochutnat ji tady, přímo u moře.

Posmrtná socha kardinála Jeanna de la Grange

AVIGNONSKÝ MOST

Pont Saint-Bénezet, jemuž se většinou přezdívá prostě Avignonský most, je spolu s papežským palácem hlavním turistickým lákadlem města. Dnes stojí pouhé čtyři oblouky mostu, jenž jich měl původně 22 a spojoval oba břehy řeky Rhôny. Byl dlouhý téměř kilometr. Most představoval jediný přechod řeky mezi Lyonem a mořem, díky čemuž generoval vydatný příjem z mýta do papežské pokladny. Dnes je možné projít se přímo po zbytku mostu a pak navštívit moderní expozici. Zde se díky počítačovým animacím dozvíte, jak most vypadal v dobách své slávy i jak se měnila krajina či tvar řeky v jeho okolí.

UDÁLOSTI V AVIGNONU

Avignon se od 6. do 24. 7. 2016 promění v jedno velké divadlo. Na programu jubilejního 70. ročníku divadelního festivalu The Avignon Theatre Festival, jehož sláva je srovnatelná s filmovým festivalem v Cannes, je více než 40 představení. www.festival-avignon.com

Divadelní festival OFF je velkým konkurentem The Avignon Theatre Festival. Koná se dokonce ve stejný termín (7.–30. 7. 2016). Má však na programu mnohonásobně více her. Přibližně 1000 souborů předvede více než 1300 představení. www.avignonleoff.com

Staleté zdi nádvoří papežského paláce každý večer od 12. 8. do 3. 10. 2016 rozzáří fotografie ve vysokém rozlišení při překrásné světelné show. www.lesluminessencesavignon.com

Dosud nezveřejněné práce známého představitele opartového a kinetického umění Victora Vasarelyho si můžete až do 2. 10. vychutnat v Muzeu Vouland. www.vouland.com

Chcete-li ochutnat domácí čokoládu, navštivte některý z workshopů, který každou sobotu odpoledne pořádá čokolatiérka Aline Gehant. www.aline-gehant-chocolatier.com

Zdi knihovny papežského paláce vyprávějí prostřednictvím dílek lidových tvořivců o nepříliš dávné – a podle zpodobnění Hitlera i nepříliš vábné – historii svatého města.

3 provensálské trhy

V Aix-en-Provence se drobní pěstitelé a farmáři každé dopoledne sjíždějí na Place Richelme, a to i přes zimu. Při procházení uliček mezi jednotlivými stánky nevíte, na kterou stranu se podívat dříve. Není tu snad nic, co byste nesehnali. Ovoce, zelenina, sýry, šunky i pečivo.

Dva dny v týdnu můžete v Aix-en-Provence vyrazit za módou na Cours Mirabeau. Obden nakoupíte čerstvě řezané květiny na Place de l’Hôtel de Ville a obdivovat zručnost řemeslných výrobků můžete na Place de Verdun.

Fenomén sám pro sebe je obří trh v Arles. Koná se každou sobotu dopoledne na bulvárech des Lices a Georges-Clémenceau. Prý je nejlepší v Provence, u zdejších stovek stánků seženete opravdu všechno. Každou první středu v měsíci se navíc na bulváru des Lices koná bleší trh (brocante).

Z ochozu římské arény v Arles je nádherný rozhled do ulic města i do podmáčených luk táhnoucích se odtud až k moři.

DOSTUPNÁ PROVENCE

Nejrychlejším spojením z Prahy do Provence je přímá nízkonákladová letecká doprava do Marseille, odkud je to do Aix-en-Provence 20 km. Druhou alternativou jsou autobusové linky Praha–Aix-en-Provence. www.aixenprovencetourism. com/en/

Díky City Pass se rozhodně vyplatí zůstat v Marseille den či dva. V ceně jsou zahrnuté vstupy do většiny muzeí, MHD, turistický vláček i přejezd lodí a prohlídka známé pevnosti d’If hraběte Monte Christa. www. marseille-tourisme.com/

Jestli se chcete v Avignonu přepravovat levně a stylově, zapamatujte si slovo baladine. Sedmimístný zelený elektromobil projíždějící centrem města si můžete zastavit mávnutím jako taxík a jízdenku koupíte přímo u řidiče. www.avignon-tourisme.com

Kavárna Le Café Van Gogh na náměstí Forum - vymalovaná žlutě jako na slavném obrazu...
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články