Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Prospěšná Knutomanie

018-000.jpg
Zita Senková, Středa, 2. května 2007
Evropská unie oslavila padesáté narozeniny. Němci porazili Čechy ve fotbale. Tato a další témata jednoznačně zastínil Knut. Neříkejte, že nevíte, o koho jde. No přece Knut, narozen loni pátého prosince v Berlíně, s očima jako černé knoflíčky a celý bílý, pokud si zrovna rošťácky nehraje v písku.

Knut je lední medvídek, který se v německé metropoli, jež má mimochodem ve znaku medvěda, ačkoli ne toho ledního, narodil v místní zoo po třiatřiceti letech. Máma Tosca, za dob Německé demokratické republiky hvězda cirkusu, původem Kanaďanka, jej ale odstrčila spolu s jeho bratříčkem. Zatímco ten nepřežil, Knut měl štěstí a láskyplná neúnavná péče ošetřovatele Thomase Dšrfleina mu zachránila život. Prvních čtyřicet čtyři nejkritičtějších dní jej každé dvě hodiny krmil z láhve, masíroval mu bříško, krémoval ho a před spaním mu hrál na kytaru hity Elvise Presleyho.

Zrodil se kult Knuta. Roztomilé hravé lední medvídě k zulíbání, kterého nenapodobí sebedokonalejší plyšová hračka, si okamžitě získalo srdce nejenom Němců a vyvolalo „knutomanii“ i daleko za hranicemi Spolkové republiky. Na jeho březnovou premiéru ve výběhu se sjelo na pět set novinářů a televizních štábů také z Kanady, Japonska, ba dokonce až z Pákistánu! Berlínská zoo od té doby praská ve švech, na Knuta, který je k vidění denně dvě hodiny, se stojí fronty již od rána. Jeho popularita zcela zastínila třeba oblibu pandy Yan Yan, která bohužel před pár týdny zemřela. Dvaadvacetiletou černobílou moletku, kdysi podobný magnet jako nyní Knut, našli ošetřovatelé bohužel bezvládně ležet v kleci.

Také Knut se přiblížil smrti. Když začal dělat první krůčky, ozval se ochránce zvířat Frank Albrecht s tím, že by medvídě měli v jeho zájmu uspat. Zoo zažaloval kvůli týrání zvířat a dodnes tvrdí -a není sám -, že z Knuta vyroste narušený jedinec, který nerozezná člověka od medvěda. Albrecht je přesvědčen, že ani ta nejlepší zoo na světě neučiní žádné zvíře, zejména druhy, jako je právě Knut, šťastným.

Reakce byly bouřlivé. Rozhořčení Němci podepisovali petice proti usmrcení. Zda a nakolik se podaří „resocializace“ medvíděte do „jeho“ polární tlupy, ukáže budoucnost. Albrecht má ale pravdu v tom, že pro Knuta a jeho další blízké či vzdálené příbuzné by bylo ideální nikoli pózovat před objektivy za oploceným výběhem, nýbrž postávat na ledových krách a číhat na kořist.

Není jen maskot

Knut hrozbu smrtící injekce přežil a oblibu by mu mohla závidět i hollywoodská hvězda. Zpívají se o něm písně, které lze stáhnout jako vyzvánění na mobil, vznikly básně, hračky, plakáty, pohledy, potisky na trička, vyrábějí se sladcí gumoví medvídci…

Lední medvídě ale není pouze magnetem na turisty. Není také pouze mládětem, které po delší době přimělo oči Němců (a jiných) opět zářit. Není ani mazel, který pusinkuje svou náhradní mámu. Je hlavně reprezentantem ohroženého druhu, což právě díky němu nyní vědí již miliony lidí na celém světě, aniž se dosud zajímali o změny klimatu. Díky „knutomanii“ zřejmě už každý ví, že lední medvědi uplavou i sto kilometrů najednou, potápějí se do hloubky čtyř metrů, srst mění v květnu a jedí tuleně.

Není to tedy tak, že by se všichni zbláznili či zdětinštěli, když opěvují bílého huňáče. Jde o jeho záchranu, o ochranu životního prostředí i všech Knutových sestřenic a bratranců za polárním kruhem, jimž doslova taje led pod tlapami. Musel se zřejmě zrodit dojemný příběh sirotka, aby si svět připomněl otázku osudu nejenom tohoto druhu zvířat, jehož domov a existenci ohrožuje člověk a technika, lovci, jedovatý odpad či ropné vrty a globální oteplování. S tím si neporadí ani takoví mistři přizpůsobování, jako jsou lední medvědi.

Poté, co přišel Knut v Berlíně na svět, oznámily Spojené státy, že lední medvěd bude zařazen na listinu ohrožených zvířat. Maskotem konference o jejich ochraně, která bude za rok v Bonnu, bude právě berlínská superstar. Plyšáci `a la Knut se prodávají sami. Zachránit „Knuty“ ve volné přírodě nebo jim vytvořit podmínky pro kvalitní život bude podstatně složitější. Díky Knutovi však aspoň začal stoupat zájem o jeho soukmenovce rychleji než hladina moří či průměrné teploty, které z prosince udělaly září a z února květen.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články