Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Proměnlivé pobřeží

54-000.jpg
Peter Hupka, Pondělí, 24. Srpen 2009
Cesta z údolí Hadramaut do al-Mukallá, hlavního města governorátu Hadramaut, vede několika odlišnými sceneriemi. Nejdříve projíždíme pouštním údolím, pak je za okny jen pustá náhorní plošina. Najednou se horizont před námi náhle zlomí a čela všech cestujících se zalesknou potem – vlhkost vzduchu v okamžiku prudce stoupla. Klesáme do úzkého pásu mořského pobřeží.

Město al-Mukallá bylo kdysi důležitý obchodní přístav mezi Afrikou a Indií. Jako všechno v Jemenu se ale mění. Před několika lety tu byl vybudován umělý záliv, který tomuto místu vtiskl moderního ducha, připomínajícího o hodně bohatší Omán nebo rozšafnou Dubaj. Úplně odlišný pulz života najdeme v blízké pobřežní uličce. I když je zdejší promenáda o dost prozaičtější směsí nálad staré a nové části přístavního města, je vždycky přeplněná a místní obyvatelé ji mají ještě daleko raději než nedaleký umělý záliv.

Před několika lety byl ve městě al-Mukallá vystavěn umělý záliv, který místu vtiskl moderního ducha, připomínajícího bohatý Omán či Dubaj.

Ruch, který v ní panuje, mají na svědomí nejrůznější obchodníci a prodejci laciného zboží, mezi nimiž se proplétají mladé páry a houfy kluků se chvilku koupou v moři a chvilku se honí za míčem. Po setmění sedí na drátem zalátaných plastových židličkách místní stařečkové, popíjejí silný černý čaj a – pokud jim to skomírající světlo pouličních lamp dovolí – čtou si dnešní noviny.

Za soumraku se na pobřeží připravují na zítřejší lov početné skupinky rybářů. Do velkých kanystrů si slévají benzin a mezitím doprodávají zbytky z úlovku tuňáků. Ve starobylé budově jedné z místních lepších restaurací si hosté pochutnávají na vynikajícím masu ryby, které říkají grurejb.

Podává se s osvěžujícím zeleninovým dresinkem a plackou arabského chleba. Jí se zásadně rukama a po jídle si všichni svorně umyjí ruce pracím práškem v malé misce s nápisem mughsil a opláchnou si je v umyvadle. Potom spěchají spát. Vždyť ráno přijde dříve, než by si mnozí z nich přáli.

Život ve vulkánu

Město Aden, další významný jemenský přístav, se skládá z několika oddělených čtvrtí. Přímo na poloostrově tvořeném kalderou vyhaslého vulkánu leží centrum města – čtvrti Kráter, Ma‘alla a Tawáhí. Ze vzdálenějších pevninských čtvrtí Chórmaksar, Šejch Uthmán, Mansúra a Madínat Ša‘ab, které s poloostrovem spojuje úzká šíje, sem jezdí desítky bílých minibusů. Jedním z nich se vydáváme do čtvrti Kráter.

Cesta do čtvrti Kráter se stáčela pod strmými hřbety vulkanických skal.

Po levé straně silnice, která vede po sypané hrázi, svítí přistávací plocha mezinárodního adenského letiště, napravo, na pozadí moderního přístavu, sledujeme muže zahalené do modrých šátků, kteří stojí po kotníky ve vodě a vyhrabávají z vyschlých částí mořského dna bělostné hromádky vysrážené soli.

Cesta se stáčí pod strmými hřbety vulkanických skal Krátera, které zastiňují zapadající slunce. Život v této části města plyne klidně a pomalu s výjimkou dvou rušnějších míst: malého trhu na hlavním náměstí a rybího trhu na pobřeží nedalekého ostrova Síra, kam se jdeme podívat. Adenští rybáři tu vykládají čerstvý náklad z palub malých loděk a nosí je do malé kryté tržnice.

Ryby prodávají buď na váhu, nebo při jakési veřejné dražbě na okrouhlém vyvýšeném pódiu. Hlasité výkřiky prodávajících a zákazníků zní do daleka od brzkého rána až do temné noci. „Každých pár hodin přivážejí úplně jiné druhy ryb a mořských živočichů, takže v tržnici není nikdy nuda,“ vysvětluje mi jeden z prodavačů ryb a porcuje mohutného tuňáka. Ceny ryb nejsou na naše poměry vysoké: kilo vynikajících čerstvých ryb stojí v přepočtu necelých sto korun.

„Každý den přivážejí jiné druhy ryb, takže tu není nikdy nuda,“ řekl mi prodavač na trhu.

Někteří zákazníci vystupují z moderních limuzín a okamžitě po nákupu spěchají domů, jiní si nechají rybu upravit přímo v jedné z dvojice zdejších restaurací. Přinést si „vlastní maso“ a nechat si ho upéct je tu běžným zvykem. Za tři sta riálů je hostem přinesená ryba gurmánsky opečená a v ceně jsou i omáčky, přílohy a nápoj. Nejoblíbenější z omáček je kubra, což je najemno pomletá směs citronu, česneku, rajčat, cibule a dalších přísad.

Zajímavé jsou nedaleké sběrné nádrže na pitnou vodu Saharídž Adan. Vody byl v této oblasti odedávna nedostatek, a tak se dešťová voda začala zachytávat ve skalních nádržích vytesaných do skály nad Kráterem. V jedné ze státních institucí se od Jemenců dozvídám mnoho zajímavého z dob, kdy v této části země panoval arabský socialismus. „Holky u nás tenkrát nosily sukně nad kolena a my jsme s nimi vtipkovali.

Nic víc, ale bylo to příjemné období. A co z nich máme teď? Postavy zahalené v černých pytlích s úzkým průzorem pro oči! Ty nejodvážnější mají aspoň odhalenou tvář. Myslíš si, že jsou tak šťastnější? Měli jsme stát, kde nikdo nepletl náboženství do politiky. To dnes, kdy nám všechno začali diktovat ze severu, je to úplně naopak,“ říká dokonalou ruštinou úředník, který studoval na jihu Sovětského svazu a podobně jako jeho kolegové nedá dopustit na časy, kdy byla země rozdělena na Severní a Jižní Jemen, který byl pod vlivem Sovětského svazu.

Adenští rybáři každé ráno vykládají svůj úlovek na některém ze dvou místních rybích trhů.

Sahl al-Dhahabíja, tedy Zlatý písek, je název pláže na jižní části adenského vulkanického poloostrova. Obyvatelé města sem jezdí každý večer v přeplněných taxících, aby si svlažili těla v moři nebo jen tak poseděli na pobřeží. Na druhé straně zálivu zapadá slunce nad Malým Adenem, poloostrovem, který jako by byl zrcadlovou zmenšeninou Adenu samotného. Přichází noc a hvězdy svítí na město, které toho zažilo více než dost – Brity, Sověty i dnešní tržní společnost.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články