Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Připluli Jihoafričané z Indie?

48-2.jpg
Tomáš Beránek, Pondělí, 21. června 2010
Naše toyota nadskakuje na kamenité lesní cestě nořící se stále hlouběji do hustého lesa. Ve stínu staletých stromů náhle rozeznáváme zbytky valů ohlodané zubem času. Hustý trnitý podrost se spoustou lián nám brání přehlédnout celý komplex. Údajně se jedná o nedávno objevený chrámový celek a jeho objevitel, doktor Hromník, ho k našemu velkému překvapení připisuje Indům.

Dnes tvoří obyvatelstvo indického původu nezanedbatelnou součást jihoafrické populace. Vždyť i samotný Mahátma Gándhí žil na území Jižní Afriky na přelomu 19. a 20. století. S menšími přestávkami zde strávil období mezi roky 1893 až 1914. V té době na jih afrického kontinentu proudili mnozí emigranti z Britské Indie. Jejich potomci pak byli v dobách neblaze proslulého apartheidu zařazeni do „nebílého“ obyvatelstva a do některých provincií (především do Svobodného státu) jim byl vstup zakázán.

Ale Indové obývali africké území již v mnohem dávnějších dobách, i když zmínky o prvních indických osadnících v této končině světa se dají spočítat na prstech jedné ruky. Podle některých teorií se první Indové objevili v Africe již v 1. století našeho letopočtu a doktor Hromník je jedním z jejich hlavních zastánců. Téměř dvě desetiletí se zabývá myšlenkou, že přítomnost Indů v jižní Africe, lidí, kteří mluvili drávidskými jazyky a patřili mezi uctívače Šivy, měla za následek množství zlatých dolů v oblasti Jižní Afriky, Zimbabwe a Mosambiku stejně jako mnoha zvláštních kamenných staveb, z nichž některé stále ještě čekají na své objevení.

Odpůrci této teorie tvrdí, že nalezené zbytky jsou pozůstatky kdysi mocné říše původních afrických kmenů, ale protiargumentem mohou být místní jména, která mají původ v hindštině nebo jsou téměř totožná s pojmenováními vesnic v Indii. Rovněž se mnohá slova v indických a jihoafrických jazycích shodují (kanda = vejce). Nedaleko Lydenburgu byly objeveny indické mlýny na koření, vyrobené z kamenů až půl metru vysokých. Stejné mlýny se dodnes používají v Indonésii.

Tajemné litaku

Oblast dnešní provincie Mpumalanga byla již před dvěma tisíciletími osídlována pradávnými osadníky, kteří připluli přes oceán z Indie a přivezli s sebou i bohatou hinduistickou kulturu. Nalezli zde krajinu s minimálním osídlením, což jim více než vyhovovalo. Indové byli dobří navigátoři a během svých plaveb dovedně využívali monzunů i pasátů. Dosahovali východního pobřeží Afriky od Etiopie po Mosambik a proti proudu řek postupovali do vnitrozemí.

Hnací silou k jejich objevům bylo především hledání zlata. Zabývali se obchodem a těžbou. Zlatem, diamanty a mědí zásobovali nejen Indii, ale i Arábii, Indonésii a Dálný východ. Africké zlato a slonovinu směňovali za koně a dobytek. V Indii není možný sňatek bez zlata: každý ženich musel mít na krku zlatý přívěsek – symbol Šivy a znamení života. V Africe se zase žádná svatba neobejde bez krav jako věna. Spokojenost tudíž byla na obou stranách.

Tito záhadní kolonisté stavěli na vrcholcích kopců chrámy a astronomické observatoře, pod nimi budovali města opevněná silnými kamennými hradbami. Z nich ovládali loviště plná početných stád slonů, která byla zdrojem slonoviny, a doly s hojností zlata, železa a dalších důležitých kovů. Část území s nejvíce rozvinutou těžbou zlata se v dřívějších dobách nazývala Komatiland, země lidí Komati.

Toto slovo v zuluštině označuje krávu a používalo se pro indické obchodníky z dobytkem (doslovně „ti, co přivádějí krávy“). Dodnes jméno Komati nese řeka protékající z jihoafrické provincie Mpumalanga přes Svazijsko do Mosambiku, kde nedaleko metropole Maputo ústí do Indického oceánu. Jméno pro území na jihu Zimbabwe – Mašonaland – má také indický původ. Jeho základem je slovo „šona“, které se na jihu Indie používalo pro označení zlata.

O náboženských stavbách zvaných litaku, pocházejících z období od 1. do 10. století, se předpokládá, že za jejich vznikem stáli právě indičtí přistěhovalci. Litaku mají různou podobu, v níž se však opakuje pravidelný tvar, jehož základem jsou dva velké kameny orientované přesně východozápadním směrem a nejstarší část s trojúhelníkovým půdorysem. Západní okraj staveb směřoval na nejvyšší horu v okolí.

Většina těchto hor má oválný tvar, a vzdáleně tak připomínají Kailás, nejposvátnější horu hinduistů ležící v západním Tibetu. Na jihovýchodní straně litaku stával megalit představující boha ohně a sloužící k očistění, další velký kámen byl vztyčován na severozápadě a symbolizoval boha větru a rovněž byl používán k očištění.

Litaku byly propojovány cestami a zpevněné z jedné či obou stran zídkami. Občasné větší kameny byly stavěny tak, aby bránily vstupu na nebezpečná místa, kterými mohl být kupříkladu prudký svah. Mnohé svahy byly zpevňovány zídkami, takže vytvářely terasy, ale neví se, jaký byl jejich přesný účel. Záhadou též zůstává, proč je v zídkách občas zasazen kámen z jiné horniny -většinou z čediče, který se v této oblasti téměř nevyskytuje.

Indoafričtí Khoinové

V lokalitě Legoya u městečka Ermelo nedávno archeologové objevili zachované město tvořené 90 opevněnými kamennými domky, které mohlo být jedním z hlavních sídel afrických Indů. Do jiné kategorie patří zříceniny Blaauwboshkraal v blízkosti městečka Sabie. Tvoří je celkem tři stavby z plochých kamenů z fylitických břidlic, postavené nad sebou na louce uprostřed borového lesa. Nejníže ležící stavba má nejmasivnější zdi a nepravidelný půdorys, zato nejvýše položená je největší a pravidelně kruhová.

Takový prostor ohraničený kruhovou zdí se nazývá kraal a v této části Afriky patřil k typickému způsobu sídelních staveb. Jeho nejznámější podobou jsou kraaly v komplexu Velkého Zimbabwe. Nejodvážnější hypotézy dokonce uvádějí, že také nejstarší tamní stavby postavili Indové. Karbonovou metodou bylo totiž jejich stáří odhadnuto na 6. až 7. století, kdy hlavní negroidní kmeny do těchto končin ještě zdaleka nepřišly.

Za zlatem se však do Afriky vydávali pouze indičtí muži. Většina z nich se tu usadila, brala si křovácké ženy, a tím vznikl nový národ Khoinů (Hotentotů), kteří jsou představiteli afrikanizované indické kultury. Jejich rysy totiž vykazují jen minimum negroidních znaků a také většina jejich náboženských obřadů má původ v hinduismu, především v uctívání nejvyššího hinduistického boha Šivy.

S indickými zvyklostmi se rovněž shodují některé výrazy užívané při náboženských obřadech i způsoby výběru kněží. Od 13. století začala expanze bantuských kmenů do jižních částí Afriky. Tito „praví“ černoši postupně ovládli většinu území, Khoiny zatlačili do pozadí, a tím je nutili měnit způsob života. Přesto byli Khoinové prvním jihoafrickým národem, který navázal styky s Evropany. Koncem 16. stol. již pravidelně obchodovali s evropskými loděmi.

Expanze prvních Evropanů do oblasti Indického oceánu znamenala zhroucení tradičního obchodního systému v tomto regionu. Mnoho Indů se vrátilo do své původní vlasti, ale řada z nich zůstala v Africe a částečně splynula s obyvatelstvem bantuského původu. Evropané tak po příchodu na jih afrického kontinentu potkávali mnoho lidí s indickými rysy a znepokojovala je otázka, kde se tam vlastně vzali. Osídlili první Indové jižní Afriku již na začátku našeho letopočtu? Doktor Cyril Hromník je přesvědčen, že ano.


Cyril Hromník

Přední jihoafrický archeolog slovenského původu Cyril Andrew Hromník (* 1942) vystudoval orientalistiku, afrikanistiku a historii Afriky spolu s portugalštinou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve studiích pokračoval na americké Syracuse University, kde se věnoval historii Afriky, jižní Asie a Latinské Ameriky a hindštině. Prováděl výzkumy v Etiopii (podobnost DNA u negroidní populace s indickými genetickými vlivy), v indické Góe (historické archivy), v Mosambiku, Angole a Portugalsku (těžba a obchod se zlatem během portugalské expanze).

Po získání vědecké hodnosti na University of Cape Town v Jižní Africe zkoumal historické pozadí a migraci bantuských jazyků a původ Khoinů (Hotentotů). V současnosti se zabývá výzkumem rané historie Afriky a jejích kontaktů s Indií, Indonésií a Arábií, podniká terénní výzkum dávných památek ve východní, střední a jižní Africe a organizuje jejich ochranu. Zkoumá původ a účel megalitů a jiných raně historických kamenných struktur v Africe, Indii a Evropě. Se svou africkou ženou žije v Jižní Africe, a zdůvodňuje to slovy: „Vždyť tady je tolik věcí ke zkoumání…“

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články