Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Přes Kamenné hory do Divokého císaře

154-001.jpg
Martina Křenová a František Červinka, Pátek, 1. června 2007
Jen málokdo ví, že necelou hodinku jízdy autem na jihozápad od slavného Mozartova Salcburku se rozkládají osamocené impozantní hory. Výškou sice neoslní, ale převýšením a různorodou členitostí vrcholů úspěšně soupeří i s mnohem slavnějšími alpskými celky.

Jedná se o část severních Alp, které se rozkládají od východu od města Liezen (zde začíná pohoří Totes Gebirge) k západní skupině Lechtalských Alp. Geologicky jsou hory tvořeny převážně vápencem, a tím je daný jejich reliéf. Příroda vymodelovala do měkkého kamene závrty, jeskyně, hluboká údolí, průrvy a rozeklané štíty. Ve vyšších polohách jsou vždy skály holé, bez porostu a bez vody. Ta je jen ve formě sněhových polí, která zůstávají na severních stranách dlouho do pozdního léta. Podle popisu by se mohlo zdát, že se jedná o pusté a divoké oblasti. I jednotlivé názvy, pokud se dají přeložit, tomu napovídají: Totes Gebirge -Mrtvé hory, Loferer a Leoganger Steinberge – Loferské a Leoganské kamenné vrchy, Wilder Kaiser – Divoký císař, Steinernes Meer – Kamenné moře.

Ovšem to je pouze zdání, stačí se jen pozorně rozhlédnout. V nižších polohách se vypínají krásné, smůlou vonící borovicové lesy, nad nimi se barví alpské louky se spoustou veselých kvítků a nad tím vším se třpytí zářící bělostné vápencové štíty, jako pozorní strážci a ochránci celé přírody okolo sebe. Uvidíme tu pobíhat vysokou zvěř, vesele poskakovat zajíce a čiperné kamzíky. Svišti se sice většinou bravurně schovávají, ale oblohu pyšně brázdí dravci a zejména všudypřítomné hladové kavče.

Většina těchto hor zůstala naštěstí neposkvrněna lidskou civilizací ve formě lanovek a vleků. Proto zde nemusíme ani za pěkného letního dne potkat živáčka. Samota velikánům nádherně sluší.

Království ticha

Naši cestu zahajujeme v Loferu, v malém alpském městečku s půvabným kostelíkem. Láká nás opuštěný Loferer Steinberge, tyčící se nad námi s několika významnými štíty, kterým vévodí nejvyšší Ochsenhorn (2511 m n. m.) Značená stezka nás vede na jihozápad od Loferu k rozcestí na začátku údolí Loferer Hochtal. První cesta značená č. 601 stoupá dále údolím přímo k chatě Schmidt-Zabierow Hütte a druhá trasa odbočuje doleva, kde se kroutí jehličnatým lesem do sedla Wechsel. Pod sedlem se napojuje na cestu č. 613 vedoucí z Kirchentalu, kde můžeme zároveň navštívit poutní kostel Maria Kirchental, jehož úžasná barokní výzdoba a atmosféra náboženského místa rozhodně stojí za malé zastavení a za prohlídku. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších poutních míst Rakouska. Chrám byl postaven na konci 17. století a na jeho plánech se podílel i slavný rakouský barokní architekt Johann Bernard Fischer von Erlach. Trasa č. 613, známá také jako Schärdinger Steig, se klikatí lesem, později mezi obrovitými kameny a rozkvetlými vonícími loukami.

Kolem výšky 1700 m n. m. se travnatá pěšina zužuje na hůře schůdnou kamennou cestu. Ocitli jsme se najednou v jiném světě, v království oslnivých skal, opuštěných sněhových polí a léčivého ticha. Jedinou známku civilizace tu připomíná plechová budka nalepená u velkého kamene. Jedná se o Prax bivak. Je to místo jako stvořené k malé svačině, ale v případě nepřízně počasí zejména k nouzovému přespání. Výrazná červená šipka na dalším rozcestí nám zřetelně ukazuje náš dnešní cíl. Jen pět set výškových metrů nás dělí od nejvyššího vrcholu tohoto pohoří – Gross Ochsenhornu (2511 m n. m.). Jde o lehčí skalní terén, jenž už vyžaduje jistotu chůze, pevné boty a lehké lezení.

U velikého vrcholového kříže si můžeme vychutnat výhled nejen na další vrcholy Loferer Steinberge, ale i na Berchtesgadenské Alpy v Německu. Při rychlém tempu nám zabere celá tato trasa z Loferu až na vrchol 3,5–4 hodiny. Po sestupu nás čeká krátký hodinový přechod po naší trase č. 613 přes široké vápencové plató k malé chatě Schmidt-Zabierow s příjemnou obsluhou, kde můžeme přespat ve společné noclehárně. Druhý den je na řadě rychlý sestup od této chaty do údolí Loferer Hochtal. Pěšina klesá prudce v serpentinách dolů a my můžeme po celou dobu obdivovat strmé štíty hor. Realitu civilizace nám připomene asfaltová cesta vinoucí se údolím mezi pastvinami a pasoucími se kravami. Po náročném víkendu se po čtyřech hodinách chůze od našeho nocležiště ocitáme zpátky na počátku.

Rakouské speciality

Pohoří Kaisergebirge se rozpíná mezi městy Kufstein a St. Johann in Tirol. „Divoký císař“ je považován za klasickou rakouskou školu skalního lezení. Nachází se zde mnoho exponovaných horolezeckých cest různých obtížností. Sjíždějí se sem proto horolezci nejen z Rakouska a ze sousedního Německa, ale i z Čech a Slovenska. Výhodné je zvolit za výchozí bod třeba parkoviště u chaty Grieseneralm (988 m n. m.). Hlavní dění v tomto horském celku se totiž soustředí do dvou chat: na severní straně to je Stripsenjochhaus, na jižní straně přes horský hřeben chata Gruttenhütte. My stoupáme nejdříve od parkoviště u Grieseneralmu po široké cestě značené E4 k Stripsenjochhau­su, který se tyčí nad námi jako orlí hnízdo vystavěné na skalním srázu. Netrvá nám to o moc déle než hodinu.

Značená trasa č. 812, po které budeme dále pokračovat, se odděluje kousek pod chatou. Ale doporučujeme se na pěkné chatě občerstvit třeba výbornou rakouskou specialitou Knudelsuppe a Radlerem a kochat se pohledem na horolezce, kteří zdolávají prudké stěny nedalekého Predigtstuhlu. Vidíme odtud také strmé pokračování naší cesty s názvem Eggersteig, která se vine jako uzoučká stužka v protilehlé stěně a pokračuje hlubokým zářezem -Steinerne Rinne do sedla Ellmauer Tor, do kterého se dostaneme po dvou hodinách. Sestupujeme k chatě Gruttenhütte a v části nazvané Jubiläumssteig nás čeká i malé zpestření v podobě ferraty a žebříku. Na terase chaty sledujeme v poklidu hru světla a stínu při západu slunce i spoustu světýlek rozsvěcejících se postupně v údolí. Musíme se ale dobře vyspat na druhý den, na výstup na nejvyšší horu Kaisergebirge -Ellmauer Halt (2344 m n. m.).

Od chaty jdeme cestou č. 813 až pod stěnu Kopftšrlgratu. Zde začíná via ferrata až k vrcholovému kříži. Jediné útočiště poskytuje těsně pod vrcholem bivakovací chatka Babenstuber Hütte. Po dobytí vrcholu máme na výběr dvě možnosti návratu. Buď pokračovat po další cestě vhodné jen pro zkušenější lezce přes vrchol Gamshalt (2291 m n. m.), nebo se vrátit zpět pod bivakovací chatku do zářezu Rote-Rinn-Scharte a sestoupit lehčím terénem. Pokud spěcháme a máme stále ještě dost sil, můžeme se týž den vrátit opět přes Stripsenjochhaus na parkoviště u Grieseneralmu. To už nás bude pravděpodobně doprovázet v zádech západ slunce nebo červánky.


Tipy na cestu

Rakousko

Obě dvě pohoří skýtají i mnoho jiných variant výstupů. Pokud máme více času, můžeme spojit přechod Loferer Steinberge a Wilder Kaiser do jednoho týdenního přechodu. Pro méně zdatné turisty vede kolem Kaisergebirge spousta cest mezi alpskými loukami s krásnými výhledy na bělostné vápencové štíty. Je dobré vzít s sebou: pohorky, teleskopické hůlky, sedací a prsní úvazek, ferratový set, přilbu, minimálně 2l láhev s pitím na osobu, lékárničku, mobilní telefon, mapu, kompas, výškoměr, svrchní nepromokavé oblečení a rukavice. Z pohledu vysokohorského turisty se nejedná o příliš obtížný terén. Trasy jsou vhodné i pro starší děti. Podmínkou je odolnost proti závratím a základní znalosti pohybu a zkušenosti v horském terénu (naplánování cesty, schopnost orientace). Rozhodně se nepouštějte na cesty za blížící se bouřky nebo deště. Mokrá skála výrazně zvyšuje obtížnost celého výstupu, navíc hrozí nebezpečí zasažení bleskem!

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články