Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Pouštní antika

066-000.jpg
Juraj Kaman, Pondělí, 1. září 2008
Jestli vám při návštěvě antických památek třeba v Itálii vadí hordy návštěvníků, zkuste ty alžírské. Tady budete mít na zážitky klid.

Timgad najdete čtyřicet kilometrů od města Bátna, na severním svahu pohoří Arís, v nadmořské výšce 1072 metrů. Colonia Marciana Traiana Thamugadi, což bylo plné jméno tohoto místa, vzniklo za vlády císaře Trajána, který se zde v roce 100 rozhodl vybudovat kolonii pro vojáky a veterány třetí římské legie. Traján byl nejlepší vojevůdce své doby, oblíbený u armády, senátu i lidu.

Timgad byl původně zamýšlen jako město pro patnáct tisíc vojáků, ale brzy se rozrostl tak, že měl obyvatel mnohem více. Největší rozkvět zažíval ve druhém a třetím století našeho letopočtu, kdy byl přímo vzorovou baštou římské moci a vlivu v Africe. Těžil ze své jedinečné strategické polohy na křižovatce obchodních cest, protože pohoří Arís bylo vstupní bránou Sahary. Ve čtvrtém a pátém století začal jeho vliv upadat, a i když jej Byzantinci později obnovili, původní slávu už nezískal. Arabové ho v 8. století srovnali se zemí a pod nánosy písku ho archeologové objevili až koncem 19. století.

Dnes si v Timgadu můžete prohlédnout rozsáhlé zbytky tržišť, chrámů, domů, veřejných lázní a knihovny. Poblíž se rozkládá velké dlážděné fórum obklopené sloupořadím. Na jednom ze schodů můžeme přečíst původní nápis napovídající mnohé o životním stylu tehdejších obyvatel. „Lovy, koupel, hry a smích – to je život“ hlásá vybledlý nápis v latině. Na protější straně náměstí je nádherně zrekonstruované římské divadlo, kam se vejde až 3500 diváků. Z nejvyšších míst amfiteátru je dobře patrná i pravoúhlá soustava ulic a bloků města. Dvěma nejdůležitějšími tepnami antického města byly Cardo Maximus – táhnoucí se od severu k jihu – a Decumanus Maximus, orientovaná ze západu na východ.

Obě na sebe kolmé silnice jsou dlážděné obřími kameny a protínají se na konci fóra.

Zatímco z většiny staveb zbyly pouze základy a zbytky zdiva či sloupů, téměř neporušen je velký vítězný oblouk, vlastně trojoblouk, spojující starou a novou část Timgadu.

Prostřední a největší z nich sloužil pro průjezd vozů, postranní byly určeny chodcům. Trochu stranou leží zbytky Kapitolu, který byl zasvěcen Jupiterovi, Junoně a Minervě. Bylo to nejposvátnější místo pohanských rituálů, dokončeno bylo v roce 160.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články