Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Poslední z El Molů

el-mol.jpg
Autor článku: Lenka Klicperová, Čtvrtek, 17. února 2011
Autor fotografií: Lenka Klicperová
Počet příslušníků nejmenšího afrického kmene stále klesá. Ačkoliv se tvrdívá, že jich stále žije několik stovek, skutečnost je mnohem smutnější. Čistých El Molů je podle slov jejich předáka asi šedesát. Pro El Moly už je asi na záchranu pozdě...

Dnes už žije na březích jezera Turkana jen několik desítek čistokrevných El Molů. Jejich jazyk již zanikl, mluví sambursky nebo turkansky. Matilde Lemoto je něco jako chodící elmolský archiv. Neví, kolik jí je let, ale určitě přes šedesát. Matilde přišla v čtrnácti letech do domu svého manžela, kterého jí vybrali rodiče. Byla jedinou ženou svého muže, většina El Molů je už dávno pod vlivem křesťanství monogamních. Život se podle ní hodně změnil. Dřív se prý lidé víc respektovali. „Teď je to jiné. Snad je to těmi smíšenými manželstvími, teď jsou tu hádky, korupce. Čistí El Molové umírají a s nimi umírá i naše kultura, mladí ji neobnovují, jen se přizpůsobují ostatním,“ stěžuje si stará Matilde.

Pohled na Turkanu je stejně ohromující, jako musel být v roce 1888 pro rakousko-maďarskou dvojici von Höhnel – Teleki, kteří jezero pro Evropu objevili. Pojmenovali jej na počest rakouského korunního prince Rudolfa. Mírně slané vody jezera zabírají plochu 8500 km2, tedy jen o málo méně než Pardubický a Hradecký kraj dohromady. Jde o bezodtoké jezero, z něhož se voda odpařuje. Ještě před 9500 lety ležela jeho hladina o 75 m výše. Jezero vysychá, stejně jako celá oblast severní Keni.

Za úsvitu vyjíždějí muži na zvláštních minilodičkách, vyrobených ze tří kmenů, na jezero na lov tilapií a nilských okounů. Jen z ryb se ale žije těžko – proto sem keňská vláda distribuuje potravinovou pomoc, dostávají olej, mouku, rýži nebo fazole. Kromě lovu ryb býval kdysi tradicí také lov krokodýlů a hrochů. „Ale tyhle tradice nám Kenya wildlife services (Keňský úřad na ochranu divoké přírody) zakázali. Tak už nám zbývá jen tradiční obřízka. Mužská a samozřejmě také ženská,“ říká pan Číslo Dvě, předák vesnice.

Danielle Lekolo je čtrnáct. Do školy nikdy nechodila, vyrábí doma korálkové náhrdelníky. Ví, že se brzy provdá, rodiče tak rozhodli. A ví, že pro ni není jiná cesta. Bojí se. „Musím následovat vůli rodičů. Nechci se vdávat, ale musím. Nemiluji svého budoucího muže. Vím také, že mě obřežou. A bojím se toho,“ říká se strachem v očích Danielle. El Molové své tradice dodržují. Obřeže ji stará Agata, která už obřezala desítky jiných dívek. Sama je obřezaná a obřezala také všechny své dcery. Tak to zatím prostě u El Molů chodí…

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články