Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Po stopách Římanů

00 rimani.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Středa, 10. Srpen 2016
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Sloupy římského chrámu v italské Bréscii zapustily své kořeny dva tisíce let do lidské minulosti. Starobylé město i jeho okolí však nabízejí i mnohem mladší vzácnosti. Třeba perlivé víno, které svou kvalitou válcuje i pravé šampaňské.

Přijet do severoitalského města Bréscia právě během prvního víkendového dne je rozhodně dobrý nápad. Tedy pokud máte rádi parmazán, ovčí sýr pecorino, parmskou šunku, capocollo nebo další speciality, jež se sypou z italské boty. A pokud zároveň nemáte rádi pocit, že se při jejich nákupu sypou z vaší peněženky nepřiměřeně vysoké hory peněz, v ulici Via San Faustino či na náměstí Piazza della Loggia se konají velké trhy, kde seženete tohle všechno a ještě mnohem víc za ceny, jež vás neporazí.

Pozůstatky římského Capitolia

Po stopách Římanů

Pokud však přijedete do Bréscie v jiný den, nemusíte zoufat. Stačí si projít proslulá sloupová podloubí na výše jmenovaném náměstí nebo třeba v ulici Via Dieci Giornate, pod kterými se skrývají desítky obchodů a obchůdků s nejrůznějším sortimentem. Místní podloubím říkají „portiči“ a některá z nich stojí na místech, kde měli podobné stavby sloužící obdobnému účelu už staří Římané. Jejich obchodní pasáže se však nacházely až pět metrů pod úrovní současných ulic.

Pod zemí se dlouho nacházel i největší z římských skvostů Bréscie, jež se za římských dob honosila jménem Brixia. Tentokrát za to však nemohli samotní Římané, ale masivní sesuv půdy z kopce Cidneo, na kterém dnes stojí středověký Bréscijský hrad. Masa hlíny kompletně pohřbila chrám Capitolium i s jeho šesti korintskými sloupy, který vznikl na počátku našeho letopočtu. Archeologové jeho zbytky objevili až v devatenáctém století a hned začali s obnovou vznešeného komplexu.

Výzdoba bréscijské katedrály

Kdo by si chtěl atmosféru římské Bréscie užít, měl by se z Piazza della Loggia protáhnout průchodem do ulice Via dei Musei, kde stojí zbytky římského chrámu. A podle jejího názvu nejsou jedinou zdejší zajímavostí. Během téměř kilometrové procházky minete několik kostelů, paláců středověkých velmožů i veřejně přístupných expozic s velkým klenotem na konci.

V muzeu Santa Giulia v bývalém klášteře stejného jména přechovávají přes deset tisíc předmětů včetně nádherně vyřezávané slonovinové truhlice ze čtvrtého století a Desideriova kříže, který je zdobený více než dvěma sty drahokamy. Nakonec se můžete vydat k bréscijské Nové katedrále (Duomo Nuovo), která je třetí největší katedrálou v Itálii. Měla dostatek slušnosti na to, aby při svém vzniku nevytlačila svou starší předchůdkyni, jak se to běžně dělo v jiných městech. Díky tomu v jejím těsném sousedství můžete obdivovat mnohem menší, ale asi historicky zajímavější starou kruhovou Starou katedrálu (Duomo Vecchio) z jedenáctého století.

Ostrov Monte Ísola

Krajem vína k vodnímu pokladu

Francouzi mají své šampaňské a Španělé cavu. Ani třetí z evropských vinařských velmocí však nestojí na poli výtečných perlivých vín stranou. Zapomeňte na Lambrusco, Spumanti nebo Prosecco. Pod alpským lemem italské boty se rodí nápoj s bublinkami, který může směle konkurovat oběma zavedeným zahraničním značkám současně. V poměru k oblasti Champagne je zdejší Franciacorta sice trpaslíkem, kvalitou se však zlatavému moku z proslulých šampaňských domů hravě vyrovná.

„Naše vína vyrábíme stejnou metodou druhotného kvašení v láhvích, jako to dělají kolem francouzské Remeše, a také ze stejných vinných odrůd. V láhvích s přítomností kvasinek navíc zrají alespoň osmnáct měsíců, v oblasti Champagne o tři měsíce méně,“ vypočítává Claudia Spada z vinařství Contadi Castaldi na okraji vesničky Adro, ležící jižně od jezera d’Iseo.

Zastihnout některé z náměstí v historické Bréscii bez turistů je vzácný okamžik.

Podnik sídlící ve stylové „haciendě“ je jedním z více než stovky výrobců vín z oblasti Franciacorta, jejíž vinice zabírají přes dva tisíce hektarů plochy. Proti šampaňským více než třiceti tisícům hektarů a téměř dvaceti tisícům vinařů je to opravdu zlomek, vinice na zvlněných podalpských pláních však zažívají téměř neočekávaný boom.

„Během posledních let se celková produkce zdejších perlivých vín zvedla z necelých tří milionů láhví ročně na více než dvojnásobek,“ dokresluje Claudia Spada vzestup zlatavé pochoutky, která se zrodila před šedesáti lety a byla vyhlášena oficiálním vínem pro výstavu EXPO 2015.

Tekuté tajemství Lombardie

Vydáte-li se z Bréscie přes zvlněnou krajinu obroušenou dávnými ledovci po vinařské trase Strada del Vino Franciacorta, máte příležitost ujet přes šedesát kilometrů mezi nádhernými vinicemi a olivovými háji. Nakonec se však stejně dostanete ke břehům tekutého klenotu ležícího u nohou Alp. Italové sem jezdí za odpočinkem už celá desetiletí, válcujícímu proudu masového turismu však prozatím unikl. Naštěstí.

Ačkoli je Lago d’Iseo s délkou 25 km nejmenším ze čtveřice velkých podalpských jezer v Lombardii, zaujímá slušnou šestou příčku v soutěži jezerní rozlohy v rámci celé Itálie. Co mu navíc „chybí“ ve vodních prvenstvích, to více než dohání v těch suchozemských. Ostrov Monte se z jeho modrých vod tyčí do nadmořské výšky šesti set metrů, takže je s přehledem nejvyšším jezerním ostrovem v Evropě. A s délkou více než tří kilometrů také jedním z největších.

Nechte se přepravit lodí do vesničky Pescheria Maráglio, a po vystoupení na souš budete mít pocit, že jste prošli nějakou časoprostorovou branou ze sci-fifilmu. Ačkoli celou osadu tvoří pouhých pár desítek domů nalepených hezky podle středověkého zvyku těsně na sebe, zrovna se nacházíte v jedné ze tří největších vesnic na ostrově. Asi nejvíc ze všeho člověka uvyklého na typický italský ruch překvapí zdejší klid. U modrobíle natřených dřevěných kůlů se líně pohupují tradiční rybářské bárky a na kůlech se suší nedávno použité rybářské sítě. V dohledu je vidět pár chodců a občas kolem projede cyklista.

Na trhu ve staré Bréscii koupíte vynikající delikatesy za slušné peníze.

Jen výjimečně rozřízne pohodové ticho vřeštivý zvuk protestujícího slabého motoru, jak se někdo pokouší vyjet do kopce na mopedu. Rozhodně tu však nečekejte netrpělivé troubení, ostré italské výrazy vyletující otevřenými okénky a pomalé popojíždění v kolonách aut. S výjimkou několika vozů veřejných a záchranných služeb či složek jsou totiž auta na celém ostrově tabu.

Pokud chcete Monte Ísolu prozkoumat, obujte trekové boty nebo sedněte na kolo. Popřípadě si půjčte skútr. Okružní trasa kolem ostrova měří necelých 15 km, takže se dá i s odbočkami do několika osad podél pobřeží zvládnout na kole za pár hodin a pěšky za jediný den. Na vesničku Pescheria Maráglio však stačí hodinka procházky uličkami, a budete tu znát každý kámen. Pak nezaškodí usadit se v jedné z několika místních taveren na pobřeží a vyzkoušet zdejší proslavenou specialitu „tinca al forno“ neboli lína pečeného v troubě s česnekem. Abyste se na vlastní kůži přesvědčili, že rybáři na molu nespravují své sítě jen tak zbůhdarma.

BRÉSCIJSKÉ APOKALYPSY

Během své historie dlouhé přes tři tisíce let Bréscia zažila světlé i temné chvilky. Při těch druhých to někdy bouchalo tak moc, že bylo nakonec světla víc, než by kdo chtěl.

Nepodceňujte blesky! V roce 1769 jeden takový podpálil asi 90 tun střelného prachu, který v pevnosti San Nazaro skladovala Benátská republika. Při masivním výbuchu létaly obří balvany kilometr daleko a drtily všechno živé i neživé. Exploze zničila šestinu města, o život přišlo až 3000 lidí a katolická církev po tragédii zrušila své náboženské námitky proti hromosvodům.

Během pouhých deseti dní v roce 1849 si Bréscia vysloužila přezdívku Leonessa d’Italia (Italská lvice). Své hrdé označení však vykoupila tisícovkou obětí, které přišly o život při tehdejší vzpouře proti rakouské nadvládě.

V roce 1974 nebyly teroristické bombové útoky zdaleka tak časté jako dnes, bréscijské náměstí však jeden takový postihl. Během protifašistické demonstrace zabila nálož ukrytá v koši na odpadky osm lidí a dalších sto zranila.

Na trhu ve staré Bréscii koupíte vynikající delikatesy za slušné peníze.

TIP AUTORKY

V Bréscii najdete stranou zájmu zajímavá místa i kouty, ze kterých je krásně vidět široko daleko.

Za římským chrámem Capitolium se v tichosti choulí k úbočím vrchu Cidneo římský amfiteátr, který za dob své slávy pojal až 15 000 diváků. Dostanete se sem na vstupenku platnou i pro Capitolium a vchod najdete na konci uličky Vicolo Fontanone.

Rozhodně se vyplatí vystoupat na vrchol Cidnea a navštívit zdejší pevnost s volným vstupem. Je odtud nádherný výhled na město a můžete navštívit dvě zdejší muzea věnovaná starým zbraním a tématu sjednocení Itálie.

Markéta Foktová, novinářka

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články