Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Placaté a nové číslo

008-000.jpg
Lenka Klicperová, Pondělí, 2. červnaec 2007
A kam že to jedeš? Kde to prosím tě je? To byly dvě nejčastější otázky, které mi známí pokládali před cestou do Slavonie. Zjistila jsem, že je to pro nás Čechy docela tajuplná země. Přitom pro spoustu krajanů se stala na konci 20. století zemí zaslíbenou, novou vlastí.
Lenka Klicperová

A kam že to jedeš? Kde to prosím tě je? To byly dvě nejčastější otázky, které mi známí pokládali před cestou do Slavonie. Zjistila jsem, že je to pro nás Čechy docela tajuplná země. Přitom pro spoustu krajanů se stala na konci 20. století zemí zaslíbenou, novou vlastí. Čechů tu najdete doslova fůru. No, Čechů… Dnes tu žije třetí nebo i čtvrtá generace přistěhovalců a česky mluví už jen ti staří. Potkala jsem se i s potomkem českých rodičů, který se začal učit česky až na „stará kolena“, v šedesáti, když se stal předsedou České besedy. Sešli jsme se s ním a dalšími krajany a bylo to jako setkání s něčím dávno zmizelým. Seděli jsme v besedě, zpívaly se staré šlágry (Kristýnka byla jediná písnička, na kterou jsem se chytla), mluvilo se o starém Československu, které jsem nezažila a je pro mě historií. Potomci českých přistěhovalců tu žijí v jakési zvláštní směsici starého světa československého a současného chorvatského… O Češích v Chorvatsku by se toho dalo napsat hodně, ale prozatím vás zvu do slavonských rovin, kde se pasou stáda lipicánů. A nejen do nich, vždyť tématem měsíce je snad nejznámější placka na světě – Mongolsko. Vlastně se dá říci, že tohle číslo je tak trochu placaté… Ale kdyby vám už všechny ty roviny přišly přece jen nudné, máme tu pro vás fotoreportáž ze života v Andách.

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články