Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Pitaval století aneb Pozor na splašené koně

94a.jpg
Autor článku: Richard Grégr, Středa, 14. dubna 2010
Autor fotografií: Richard Grégr
Dopravní nehody nemívaly před staletími tolik obětí jako dnes, ale bývaly neméně tragické. I jízda na koni či na voze přinášela nebezpečí. Dávné tragédie nám dodnes připomínají umělecké barokní pomníky.

S mrti panny Johanky se věnuje a poutníky o ní informuje nápis na podstavci sochy Panny Marie stojící nad cestou vedoucí ze zámku ve Velkých Horkách do Strenic, vzdálených sotva patnáct kilometrů od Mladé Boleslavi. Na svátek svatého Víta 15. června 1726 se hraběnka Anna Marie Bzenská z Prorubě, rozená Straková z Nedabylic, vydala na mši do Strenic. Dcery Annu Františku a Johanu Annu Terezii posadila do kočáru. Sama si sedla na kozlík. Když sjížděly ze zámku po příkré, dnes zarostlé, stráni, koně se splašili a vůz se převrhl.

Barokní památník v Praze-Hloubětíně upomíná na smrt chlapce, který spadl pod kočár.

Sedmnáctiletá Johanka neštěstí nepřežila. Těžce zraněná zemřela téhož dne kvečeru. Zoufalá matka nechala postavit na místě sochu Panny Marie Bolestné. Autorství nápisu se připisuje významnému místnímu sochaři Josefu Jelínkovi, jednomu z členů kamenického, sochařského i malířského rodu Jelínků, kteří sídlili v Kosmonosích.

Hrabě z Bubna nezvládl kočár

Dneska už je tady v Pěčíně nedaleko Rychnova nad Kněžnou široká cesta, ale v červnu 1794 to byla spíše pěšina sbíhající strání od kostela svatého Jana Křtitele a fary. Hrabě František Adam z Bubna a Litic ze Žamberka se svou manželkou Marií Karolinou byl tehdy pozván na oběd k páterovi Josefu Feigelovi. Po obědě a požehnání se urozená dvojice vydala zpět. Hraběnka se vměstnala do vozu – byla tenkrát v jiném stavu – a hrabě usedl na kozlík. Cesta byla kluzká a urozený člen slavného šlechtického rodu vůz neukočíroval. Celý povoz se zřítil vpravo ze svahu dolů. Hraběnka vypadla z vozu a asi se dost odřela – ale to bylo naštěstí tehdy vše…

O rok později se tady při pouti všichni sešli znovu. Při tom byl „odhalen“ mariánský sloup s reliéfem jako poděkování boží přímluvkyni nejvyšší, Panně Marii, jejíž jméno nosila i hraběnka. Sloup je zdoben reliéfem převrženého kočáru, u něhož se válejí na zemi dva koně. Na zadní straně soklu čteme překlad latinského nápisu z přední strany: Památku zde z vděčnosti postavil Wzáctný Rod Bubnowský, na tom mjstě od smrti skrz Marii zachowani. Dne 28. Juni A. 1795. Pozastav se pocestny! Pilně powaž pád přjtomný. Uč se rovně gedsti, bys nezblaudil z cesty… Socha pak bývala častým cílem mariánských poutí.

Socha v Pěčíně nedaleko Rychnova nad Kněžnou bývala cílem mariánských poutí.

Koně namol

Tady v podlužácké obci Dolní Bojanovice na Hodonínsku uměli dobrý mok. Však jim vedle rybníkářství vinařství zajišťovalo živobytí. Prý odsud pochází přísloví „Kdo víno pije, muzice platí, vezmou ho do nebe andělé svatí“, stejně jako nejstarší dochovaný lis v oblasti, z roku 1621, který je dnes v brněnském Moravském zemském muzeu. Když císař František Josef I. v září 1898 na hodonínské Hospodářské výstavě ochutnal ryzlink s jemnou vůní a příjemnou kořeněnou chutí dolnobojanovického vinaře a chovatele koní Jana Bohůna, dal mu volnou jízdenku, ať přiveze demižon i do Vídně. Tam vinaři předal zlatou medaili a mok se stal součástí císařské tabule. Ve Vídni otevřeli Bojanovskou vinárnu, později i v Brně a v Hodoníně.

Zdejší víno bylo prostě pitné odpradávna. Však se stalo osudné správci hodonínského panství Franzi Heissigovi, jak dokazuje barokní kříž postavený nedaleko silnice u výjezdu z obce do Lužic. S lahodně kořeněným mokem to trochu přehnal. A co víc, dopřál ho i koním. Až když se rozletěli jako vítr, že je zle. Pokusil se z kočáru v zatáčce vyskočit, ale osudově se zapletl do opratí. Nápis na pomníku praví, že k oné tragické nehodě došlo 20. listopadu 1724.

Kříž v Dolních Bojanovicích připomíná nehodu opilého správce panství.

Nešťastný student

Další pomníky jsou mimo jiné důkazem, že cesty během století zcela změní směr a tam, kde vedly, dnes jen šumí pole s obilím. V roce 1782 se při sjezdu do Samšiny na Sobotecku v Českém ráji splašil kůň a usmýkal svého jezdce, studenta vracejícího se domů, který už nedokázal vyprostit nohu z třmenu. Tam, kde spadl, stojí nedaleko mariánské sochy smírčí kříž, místo na druhém konci obce, kde oběť našli, připomíná socha sv. Vincence s popisujícím vlysem. O čtrnáct let později se něco podobného stalo v Paceřicích. „Iann Radowskeg zabil se na tom miste roku 1796“ čteme na soklu sochy svatého Jana Nepomuckého zarostlé v poli mezi duby na okraji úvozu. Cesta z Trutnova do Hodkovic nad Mohelkou už tudy dávno nevede, přesto je zřejmé, že nebylo snadné zvládnout náhlé prudké klesání, a tak forman skončil pod svým vozem.

Osudný spěch hraběnky z Astfeldu

Dopoledne 22. prosince 1706 jela hraběnka Maxmiliána Alsterová z Astfeldu do Prahy na soudní jednání. Kočár se převrhl na staré benešovské cestě u Nových Jirčan před Jesenicí. Sluha z vozu seskočil, hraběnka takové štěstí neměla a v kočáře zahynula. Sedmimetrový barokní obelisk stojí nedaleko dnešní benzinové pumpy.

Na památku neznámého chlapce

Před kostelem svatého Jiří v Praze-Hloubětíně stojí bohatě zdobený pískovcový barokní památník s Ukřižováním. Je datován rokem 1773 a připomíná neštěstí chlapce, který spadl pod kočár tažený koňmi, jak je vyobrazeno na pomníku. Podle tradice tady právě pobýval císař Josef II., který nechal sloup postavit.

Socha svatého Vincence bdí nad památkou nešťastného studenta.

Neštěstí v zatáčce

Tento příběh z 20. století nám vyčetla z rodové kroniky Magdalena Staňková ze statku v Třebonicích, které jsou dnes součástí Prahy. Když v únoru 1927 jela Anna Staňková za synem Josefem, ležícím v nemocnici se zánětem slepého střeva, splašili se v zatáčce u Řeporyj koně. Vyděšená žena z kočáru vyskočila tak nešťastně, že zemřela. Zda jednoduchý křížek mezi stromy připomíná osudové místo, se nám však dosud nepodařilo ověřit…

Florianovy voskové nohy

„Dopravní“ nehody našich předků naštěstí nekončily vždy tak tragicky. Z kláštera v Hájku u Unhoště v sobotu 15. března 1625 mezi čtvrtou a pátou hodinou vyjeli do Prahy kardinál Harrach s hrabětem Jaroslavem z Martinic a majitelem Hájku Florianem hrabětem ze Žďáru. Záhy se koně splašili a hrabě Florian spadl pod vůz, který mu přejel obě nohy.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články