Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ostrov pirátů znovu svobodný

00pirati.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Čtvrtek, 28. červnaec 2016
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Za Titovy Jugoslávie byl ostrov Lastovo vojenskou zónou, kam měli cizinci vstup přísně zakázán. S novým tisíciletím a uvolňováním hranic se i tady otevřely pro návštěvníky nové možnosti. Tady můžete plnými doušky vychutnat skutečný význam chorvatského výrazu „pomalo“…

Co kdybyste si zatím vylezli na kopec? Musím něco nutně zařídit,“ krčí rameny Marin Katić ve své kancelářičce o rozměrech větší koupelny na okraji obce Lastovo. Jeho malé království vyzařuje – ostatně stejně jako celý ostrov Lastovo i jeho stejnojmenné hlavní městečko – atmosféru toho, že poslední, co tu bylo nutného k zařízení, byla výměna jugoslávské vlajky za chorvatskou tak před čtvrtstoletím. „Sejdeme se tady tak za hodinku. Něco vám ukážu.“

Některé domky v Lučici nabízejí letní ubytování turistům.

Z vrcholu Glavici

Tím „kopcem“ je vrch Glavica vysoký skoro dvě stě metrů, na kterém před čtyřmi sty lety stávala dubrovnická pevnost obnovená později napoleonskými vojsky. V poledním vedru a s fotoaparáty na ramenou není cesta vzhůru zrovna procházkou růžovým sadem, takže nás moc netěší, že se nám před zbytky citadely postavil do cesty plot se zamčenou brankou. Po pár minutách naštěstí na kopec vyfuněl postarší muž v plandavých kraťasech a bez trička, zato však se slibným svazkem klíčů v ruce.

„Neměl bych dovnitř pouštět vůbec nikoho,“ vrtí pochybovačně hlavou v odpověď na naše pohledy plné naděje. „Ale když už jste vylezli až sem, tak teda pojďte dál,“ svoluje a obrací pozornost k bílé skříňce napěchované měřicími přístroji. Evidentně zastává důležitou funkci místní rosničky na meteorologické stanici, ve kterou se zbytky pevnosti proměnily. „Nejlepší fotky uděláte seshora z věže. Ale nespadněte mi proboha ze žebříku, nebo budu mít fakt velký průšvih.“ Po zdolání zrezivělých příček vstupujeme do nebeské říše středověkých alchymistů.

Za cimbuřím se rozprostírá výhled na lastovské břehy i vzdálený ostrov Korčula za patnácti kilometry mořské modři. Uprostřed kamennými ochozy ohrazeného prostoru stojí jiskřivá koule jako stvořená k předpovídání budoucnosti. Místo toho však trpělivě soustřeďuje sluneční paprsky, aby vypálily do umělohmotného pásku empirické svědectví o těch 2700 hodinách slunečního svitu ročně, jež činí z Lastova hned po Hvaru druhý nejslunečnější obydlený ostrov celého Jadranu.

Rakii ochucují růžové okvětní plátky v demižonech.

A při pohledu na zelený háv kryjící lastovské skály pochopíte, proč má ostrov zároveň titul druhého nejzalesněnějšího. Dubové či borovicové lesy pokrývají skoro dvě třetiny povrchu Lastova, kvůli čemuž ostrov o prsa přišel o zelené vítězství ve prospěch sousedního Mljetu se sedmdesáti procenty zalesněné plochy. Lastovští se navíc nemusejí bát konkurence ani v noci. Ostrov patří k místům s nejmenším světelným znečištěním v Evropě, díky čemuž se sem sjíždějí astronomičtí nadšenci.

Pirátský poklad ve sklepě

Z ptačí perspektivy je vidět další zvláštnost správního střediska Lastova. Vesnice je sice nádherně rozložená v přírodním amfiteátru na úpatí vrchu Glavica, jeho výhled se však neotevírá směrem k moři, ale do vnitrozemí. A právě tím se město Lastovo liší od nesčetných osad, vesnic, městeček a několika větších lidských sídel, jež si s odřenýma ušima zaslouží označení město a jež lemují břehy chorvatských ostrovů.

„Za tohle můžou naši předkové,“ usmívá se Marin Katić zpátky dole mezi zdmi lastovských domů. „Byli totiž tak nenapravitelnými piráty Jadranu, že jim Benátčané před tisíciletím zničili pobřežní město. Postavili si tedy nové, na které není od moře vidět, aby mohli ve výnosném loupení pokračovat dál a bezpečněji.“ Proplétáme se úzkými uličkami a přes centrální náměstí, na kterém trůní kostel svatého Kosmy a Damiána. Je nejdůležitějším i největším svatostánkem na celém ostrově, takže mu místní láskyplně přezdívají „lastovská katedrála“.

„Tady bydlím,“ ukazuje Marin o dva rohy dál a otvírá věkovité dřevěné dveře jednoho z domů v benátském stylu ze šestnáctého století, jejichž terasy se staly poznávacím znamením zdejší architektury; spolu s vysokými komíny zvanými rovněž po italsku fumari. „Prvotním cílem bylo odvést kouř z kuchyní. Proto místní umějí stavět komíny tak, aby co nejlépe fungovaly během místního větru bóry.

Přístav Skrivená Luka leží v hluboké zátoce, takže není od moře vidět.

Časem se však komíny staly emblémy domů i bohatství rodin. Každý chtěl mít komín vyšší a originálnější než ostatní.“ Unikátnost Marinova domu se však neskrývá nad střechou, ale ve sklepě. „Tady chci jednou zbudovat muzeum lastovských tradic,“ otevírá dvě místnosti se zdmi z hrubých cihel bez omítky. Zatím to tu vypadá spíš jako v kabinetu kuriozit. Lastury a mušle ze zdejšího neznečištěného moře se vrší přes červotočivé valchy a pozůstatky lisu na olivy, který je podepřený několika železnými žehličkami z předválečných dob.

Sem tam z té hromady vykoukne maketa zdejší proutěné pasti na ryby, jaké se ještě dnes používají k lovu mořanů či kaniců. Pravda, k muzeu to má ještě trochu daleko. Celá sbírka však vyzařuje nadšení pro věc a odhodlání jejího majitele dotáhnout svou myšlenku do konce. Vždycky je krásné potkat se s někým, kdo má své sny a snaží se je uskutečnit.

OČIMA AUTORKY

Za návštěvu určitě stojí organická farma s restaurací Podanje. Najdete ji asi 3 km východně od městečka Lastovo. Zabloudit nemůžete: z cesty nevedou skoro žádné odbočky. Paní domácí Stefi Simić a její muž Nikola vás přivítají sklenkou domácí pálenky rakije, jíž jemnou chuť propůjčují okvětní lístky zvláštní odrůdy růží, které se macerují přímo v demižonech.

Simićovi chovají vlastní ovce, kozy, prasata i drůbež. Pěstují zeleninu, na slunci suší rajčata a vyrábějí olivový olej. Až uvidíte v nabídce jídlo „hobotnica pod pekou“, neváhejte ani okamžik. Hlavonožci dušení na ohni v otevřeném krbu pod tradičním kovovým poklopem jsou delikátní. Více na podanje.com či tz-lastovo.hr/en

Markéta Foktová, novinářka

Kostelu sv. Kosmy a Damiána místní přezdívají „lastovská katedrála“.

MAGICKÉ ČÍSLO LASTOVA

Magickým číslem Lastova je cifra 46. Ostrov má rozlohu 46 čtverečních kilometrů, zdejší souostroví tvoří 46 ostrovů a ostrůvků, stojí zde 46 kaplí a kostelů, k nebi se tyčí 46 vrcholků a mezi nimi se rozprostírá 46 úrodných polí a vinic.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články