Odpadkoví hrdinové Indonésie

Odpadkoví hrdinové Indonésie.jpg
Autor článku: Jakub Freiwald, Pondělí, 27. února 2017
Autor fotografií: Jakub Freiwald · MataBoolan Photography
Igelitové sáčky, plastové láhve, hromady skla… Problém s odpadky nabývá v mnoha státech jihovýchodní Asie nevídaných rozměrů. Řešení našla skupina nadšenců z Trash Hero: pravidelně čistí pláže, řeky a moře. U zrodu hnutí a mnoha základen „odpadkových hrdinů“ v jihovýchodní Asii stál Čech Honza Bareš.

Je pondělí odpoledne, a to znamená na mnoha místech po celé Indonésii jediné. Skupiny dobrovolníků ve žlutých tričkách s odpadkovými pytli přes rameno mašírují ve strojovém tempu plážemi posetými odpadky. Jedním z takových míst je i vyhlášená potápěčská lokalita Amed na severu Bali.

Dobrovolníci se tu scházejí každé pondělí už rok a půl. Mezi roztroušenými skupinkami sběračů vyčnívá usměvavý zakladatel Trash Hero Indonesia Honza Bareš. Před pár lety všeho nechal a vyjel s kytarou za poznáním do jihovýchodní Asie. V prosinci 2013 pak stál u zrodu Trash Hero v Thajsku. „Žili jsme s kamarády na ostrově Koh Lipe v Thajsku a naříkali, jaká je škoda, že jsou ostrovy v národním parku plné odpadků. Nakonec jsme se sebrali a jednu z těch pláží vyčistili. Měli jsme z toho radost a další týden jsme jeli znova. Pak už jsme nepřestali,“ líčí.

Na jedno použití

O rok a půl později se Honza přesunul do Indonésie. Od té doby pendluje mezi indonéskými ostrovy a ve volných chvílích se živí jako instruktor freedivingu. Volnost, klid a pohoda, které zažívá při několikaminutových ponorech na jeden nádech, jako by korespondovaly s lehkostí základní myšlenky hnutí. „Na to, aby se sbíraly odpadky, nepotřebuješ moc peněz. Na to potřebuješ lidi a ruce,“ říká.

Do práce je důležité zapojit místní, vypěstovat v nich vztah k životnímu prostředí.

Někdo poskytne loď, druhý odpadkové pytle, třetí udělá vydatnou večeři. Z čistých pláží, řek a hor totiž ve výsledku profitují všichni. Nebýt dobrovolníků z Trash Hero a jiných neziskovek, nikoho by to asi nenapadlo. Životní úroveň Indonésanů rapidně stoupá, proudí sem další a další vymoženosti moderní civilizace, mezi nimi třeba plasty. Do několika vrstev igelitových obalů se tu balí pro nás nepochopitelné věci a velmi často tu uslyšíte sousloví „na jedno použití“. Šampon, malá sušenka nebo plastový kelímek o objemu 200 mililitrů tvoří jenom malý výčet z bohatého spektra.

„Oni nejsou zvyklí kupovat cokoli do zásoby. Tady se všechno kupuje na jedno použití,“ vysvětluje Jiří Hruška, jihočeský rodák, který velkou část roku tráví v českém resortu na severu ostrova a pravidelně se zapojuje do zdejších úklidů. Mezi odpadky jednoznačně dominují syntetické polymery, všeobecně známé jako plasty. „Nejčastější jsou měkké plasty, obaly od instantních nudlí, tašky, plastové a skleněné láhve, polystyren, hračky a mnoho dalšího,“ vyjmenovává Honza.

Profesionální instruktor freedivingu má s odpadky často intenzivnější zkušenost, než by sám chtěl. Zatímco většina z nás zná hlavně idylické záběry barevných korálů a bohatého podmořského života indonéské části Tichého oceánu, jejich skutečnou podobu, plnou plastových a jiných odhozených věcí, viděl málokdo. Na rozdíl od Honzy. Želvy se syntetickými doplňky nebo barevné plovoucí ostrůvky plastu má před očima denně.

Na odpadkovou osvětu nejlépe reagují děti.

Odpadková osvěta

Celý problém tkví hlavně v přístupu místních obyvatel. Chybějící vzdělanost v kombinaci s chronickou zálibou v západních produktech a laxní přístup zdejší vlády společně zadělávají na velký problém. „Někdy jsem jim třeba říkal, že není dobrý nápad pálit plasty, protože je to škodlivé a toxické, jenže oni to nechápou. Nerozumějí tomu, že plasty nezmizí stejně jako banánové slupky. Jim nevadí, že to smrdí, protože ten černý kouř se rychle rozplyne. Vždycky byli zvyklí vyhodit slupku z okna a nechat ji tam shnít. Teď přijdou deště a všechen tenhle odpad se dostane do řek, z řek do moře. V březnu po období dešťů tu člověk plave nad krásnými korálovými útesy a odpadky jsou úplně všude,“ popisuje Honza.

Dobrovolníci se při úklidu nesoustředí jenom na moře, řeky a jejich okolí. „Sbírali jsme odpadky už i na hoře Rinjani (druhá nejvyšší hora Indonésie, pozn. aut.). Chodí tam hodně turistů a odpadků je tam spousta,“ líčí Petr z jižních Čech, který na pár měsíců rozšířil řady odpadkových hrdinů.

Prevence je základ, odpadky nevyjímaje. Trash Hero proto neřeší jenom následky, ale snaží se v rámci svých zatím omezených možností řešit i příčiny. Čistí třeba řeky před obdobím dešťů tak, aby se všechno s příchodem mohutných vodních monzunů nespláchlo do moře a později zpátky na pláže pod ruce dychtivých sběračů. Až v téhle fázi se dá mluvit z pohledu Evropana o pořádně špinavé práci. Holínky a gumové rukavice jsou v zapáchajících, téměř vyschlých říčních korytech nezbytnými pomocníky.

Kromě toho se snaží pracovat i s osvětou místních obyvatel a pomalu zvyšují chybějící povědomí o citlivé problematice. Nejčastěji se do úklidu zapojují děti. Při vzdělávání dospělých dobrovolníci často narážejí na zdánlivě neřešitelnou komplikaci. Indonésané žijí v přítomnosti a je obtížné jim vysvětlit, že jejich dnešní aktivity můžou a budou mít následky za dvacet nebo třicet let. Z našeho pohledu nepochopitelný paradox. Nad ležícím plastovým sáčkem tak nejspíš rozený Evropan svraští obočí ve zřetelném znepokojení, Indonésan mu oproti tomu bude kontrovat upřímným úsměvem od ucha k uchu.

V období dešťů jsou indonéské řeky plné odpadků. Když zaprší, všechno se spláchne do oceánu a odtud pak (v lepším případě) zpátky na pláže.

Co s odpadem?

Pátrám v paměti po notoricky známých barevných kontejnerech a vtom mi to dochází. V Praze jich mám kolem domu desítky, tady jsem za celou dobu neviděl ani jeden. Recyklace v Indonésii je zatím dost komplikovanou záležitostí. Opětovnému zpracování stovek tun odpadů se věnují i odpadkoví hrdinové.

„Zjistili jsme, že s posbíranými odpadky se tady dál nedá nic moc dělat. Stejně jako v Čechách jdou zrecyklovat plastové láhve, můžeme sbírat sklo,“ vyjmenovává Honza a pokračuje ve výčtu: „Pantofle dáváme k sobě podle velikosti a nabízíme je k dalšímu použití. Ale třeba jsme dlouho neměli ponětí, co budeme dělat s polystyrenem, až pak někoho napadlo, že bychom ho mohli rozdrtit na malé kuličky a ty cpát do sedacích pytlů a matrací. Taky jsme nejdřív netušili, že z obalů od instantních nudlí můžeme dělat kabelky a všechno ostatní, co zbyde, cpát do ekocihel a z nich pak stavět domy. Neustále se snažíme hledat nové cesty.“ I přes všechny překážky jsou v současnosti dobrovolníci schopni zrecyklovat až 90 procent všech odpadků.

Nakažlivé nadšení

Co začalo jako nadšení několika kamarádů, se jako mávnutím kouzelného proutku rozšířilo tisíce kilometrů daleko všemi směry. V současnosti Trash Hero působí v Thajsku, Indonésii, na Filipínách, v Malajsii, New Yorku nebo od února letošního roku i v Praze. Vášeň je to skutečně nakažlivá. Někteří lidé neváhají ve jménu ekoturismu koupit letenky na druhou stranu světa, aby mohli pomáhat tam, kde je to nejvíc potřeba. Ať už je to Livia ze Švýcarska, Sofie ze Švédska nebo právě Petr z Českých Budějovic.

Na pomyslné pažbě těchto hrdinů přibývá jeden zářez za druhým. Z národního parku na thajském ostrově Koh Lipe se stal nejčistší národní park v jihovýchodní Asii. Za čtyři měsíce tu dobrovolníci vysbírali neuvěřitelných 40 tun odpadků, včetně 80 000 PET láhví, 60 000 pantoflí, několika barelů zapalovačů nebo velkého množství polystyrenu. Nejen za tento úctyhodný výkon získalo Trash Hero už třikrát nejprestižnější thajskou ekologickou cenu Thai Green Excellence Award.

„Mám pocit, že se něco změnilo. Dosáhli jsme hlavně toho, že si o tom lidi začali víc povídat,“ říká s notnou dávkou hrdosti Honza. „K tomu se připojuje i Petr, pro kterého se za několik měsíců v Indonésii Trash Hero stalo nedílnou součástí života: „Nevěřím tomu, že vyčistíme celý svět, ale aspoň trochu pomoct stojí za to.“ Sluneční kotouč pomalu mizí nad obzorem a podvečerním tichem se rozléhá hlasité „Trash Hero Ameeeeed!“ Kromě dobrého pocitu z 200 kilo posbíraných odpadků čeká na 39 dobrovolníků v nedaleké restauraci i zasloužená orosená odměna jako poděkování od provozovatele restaurace.

Čistá pláž mu dost možná přiláká nové zákazníky a drobná investice se mu několikanásobně vrátí. A i kdyby ne, třeba inspiruje další Balijce, aby se před příštím automatickým odhozením PET láhve na vyprahlou indonéskou zem aspoň na moment zamysleli…

Honza Bareš: „Trash Hero je asi ta nejsmysluplnější věc, kterou jsem v životě udělal.“

OČIMA AUTORA

Do Indonésie jsem se znovu vrátil a rozhodl se přiložit ruku k dílu. Zatímco píšu tyhle řádky, pod stolem odpočívá desítka pytlů a kupa špinavých rukavic. Před pár týdny jsme založili základnu Trash Hero v městečku Tanjung na severozápadě ostrova Lombok. Máme za sebou první tři úklidy a na kontě přes 200 kg posbíraných odpadků. Má to ale vůbec smysl? Určitě.

Dokud tu zůstane jediný Indonésan, který se na nás bude smát, zatímco má sám za domem hotovou skládku. Dokud tu všichni budou každý večer pálit rituální plastové ohníčky. Dokud mi budou házet z jedoucího autobusu pod kola motorky plastové sáčky. Nebo dokud nebudou mít místní alespoň základní možnosti recyklovat a hlavně dokud nebudou sami chtít. Do té doby se budeme muset brodit po kolena v bahně, lovit láhve z mraveniště a vysvětlovat jim pořád dokola, že tyhle věci nejsou přirozenou součástí přírody.

Na jaře začali dobrovolníci uklízet i v Praze. Na první pohled idylický park v pražské Libni skrýval mnoho pokladů. Desítky kil skleněných a plastových láhví, špinavé kusy hadrů nebo mnoho použitých injekčních stříkaček. Proč vlastně jezdím za odpadky tak daleko, když se stačí pořádně rozhlédnout kolem sebe? Pravidelně se teď vracím domů s několika plastovými láhvemi nebo kapsou plnou všemožných sáčků. Na četné nechápavé pohledy kolemjdoucích lidí odpovídám většinou upřímným úsměvem.

Jakub Freiwald

TRASH HERO V ČÍSLECH

Hnutí Trash Hero bylo založeno v prosinci 2013 v Thajsku. Od té doby proběhly na různých místech po celém Thajsku, Indonésii, Filipínách, Malajsii, v Praze nebo New Yorku už stovky úklidů. Při nich dobrovolníci posbírali víc než 205 tun odpadků všeho druhu. Pro zajímavost, na Amed z toho připadá 15 tun, na celou Indonésii potom víc než 40 tun. Další info na: www.trashhero.org Trash Hero na Facebooku

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články