Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Odložte lyže. V Alpách frčí sáňky!

106-1.jpg
Autor článku: Petr Fero, Pondělí, 31. ledna 2011
Autor fotografií: Bergün Tourismus
Kdepak dětská zimní kratochvíle na českých kopečcích, když zrovna náhodou napadne sníh. Ve švýcarských Alpách povýšili obyčejné sáňkování na velkolepou zimní atrakci s veškerým servisem, který jste až dosud znali pouze coby lyžaři na sjezdovkách.

Možná to neumíte na lyžích. Ale to ve švýcarských Alpách ještě neznamená, že v zimě nemůžete do hor. Tady se dá na sněhu dovádět i jinak. Zkuste osedlat sáňky – ať už sami, ve dvou, nebo s celou rodinou. Půjčí vám je u každé dráhy přímo na místě už od 150 korun na den, případně je koupíte v místním obchodě. A nejsou vůbec špatné, ba naopak: tyhle nejlevnější budou pravděpodobně dostatečně „ohebné“ čili dobře ovladatelné. To oceníte v zatáčkách, až nebudete muset drhnout botou ve sněhu a riskovat zdravé vazy ve svém koleni. Místo toho postačí lehce přitlačit nohou, bezpečně usazenou vpředu na saních, na protilehlý oblouk, než kam chcete zatočit. A to je vlastně vše, co potřebujete na startu vědět.

Zákaz vjezdu, tady se sáňkuje

Na kraji obce Bergün, schované v horách největšího švýcarského kantonu Graubünden na východě země, se tyčí hned vedle silnice k nebi obří zapíchnuté sáňky. Nejoblíbenější švýcarská sáňkařská dráha totiž vede vážně po silnici. Tady bezezbytku platí, že všechno špatné je k něčemu dobré. Tak jako spousta jiných švýcarských průsmyků, i dvoutisícový Albulapass nad obcí Bergün je přes zimu kvůli masám sněhu neprůjezdný. A tak uzavřenou silnici obsazují od prosince do března sáňkaři. Láká je sem šest kilometrů báječného klouzání s převýšením 416 metrů. Start leží 1789 nad mořem, na nádražíčku poblíž alpské usedlosti zvané Preda. Cíl je v Bergünu, u oněch obřích saní. Také Bergün má své nádraží, a právě obě železniční zastávky jsou zřejmě jedním z pilířů obrovské popularity zdejší dráhy.

Desítky vlaků tu každý den vyvezou tisíce sáňkařů v teple a pohodlí nahoru na start – zatímco v létě tu vlak projíždí „jen“ každou hodinu, v zimě na zdejší elektrické úzkokolejce nasazuje místní Rétská dráha navíc takzvaný sáňkovací pendl, a tak se lze nechat vyvézt do Predy každou půlhodinu, s výjimkou pondělků (to se sáňkuje pouze od 10 do 16 hodin) bezmála do půlnoci (večerní jízdy se konají od úterý do neděle od 19 do 23.30).

Silnice se totiž v zimní sezoně pro sáňkaře nejen dvakrát denně „žehlí“ rolbou, ale večer tu můžete svištět pod majestátními železničními viadukty (je to natolik jedinečná trať, že je jako jedna ze tří na světě zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO). A to pořád není všechno – pro pohodlí a bezpečnost sáňkařů vyrostou na zimu v nejostřejších zákrutách dřevěné zábrany, podél trati najdete několik SOS hlásičů pro případ nouze, a jelikož sáňkařský provoz zde bývá leckdy nečekaně hustý, dokonce vám tu nad hlavami místy poblikávají jakési „proměnné dopravní značky“.

To je užitečné pro případ, kdy se ze sáňkařského vlaku vyhrne dav závodníků-turistů, kteří si koupili za zhruba 600 korun celodenní sáňkařskou jízdenku a chtějí si ji maximálně užít. Ti nejrychlejší dokážou šestikilometrovou silnicí za ideálních sněhových podmínek prosvištět i za pět minut! Jejich rychlost dosahuje až 60 kilometrů za hodinu, což by se v létě v autě na úzké cestě s obousměrným provozem plné ostrých zatáček rovnalo takřka sebevraždě. Obvyklá jízdní doba na saních však bývá spíš kolem dvaceti minut.

Na večerní jízdy se s oblibou vydávají i domorodci – nikoli však proto, aby po práci nahnali co nejvíc sjezdů, ale právě naopak: vyvezou se vlakem na start, tam usednou na hodinu či dvě v hospodě nádražního hotýlku a po dobré večeři jedou před půlnocí na saních zase domů. Tam se leckdy párty protáhne u někoho z nich doma, když se začne pro celou partu rozlévat pálenka „na dobré trávení“.

Nový rok na saních

Pořádný sešup na saních si můžete užít i v oblasti Bernských Alp, ležící přímo v srdci Švýcarska, pod proslulou severní stěnou 3970 metrů vysokého masivu Eigeru. I tady slouží sáňkařům vlak, ale už na jeho palubě poznáte, že adrenalin tu na saních může být až zlověstný. Jestliže v Graubündenu cestujete nahoru celkem běžným vlakem, v Bernských Alpách se povezete na start trasy do Alpiglenu vysokohorskou zubačkou se sklonem kolejí až dvacet procent!

A tomu pak odpovídá i pouť opačným směrem. Tady je skutečně dobré udělat si na startu pauzu ve vyhřátém lokále horské chaty Alpiglen a dát si něco ostřejšího na kuráž. Jen to nesmíte se šnapsem přehnat. Sáňkařský sjezd pod Eigerem vede také po cestě, také je upravený rolbou a také je nasvícený. Jenže cesta je to lesní, daleko strmější a mnohem klikatější, v zatáčkách chybí mantinely, čili snadno vyletíte do hlubokého neupraveného sněhu vedle trati (a to ještě v lepším případě, hrozí tu i srážka se stromem!), navíc osvětlení je zde spíš sporé než důkladné. Nejlépe je vydat se sem za jasné úplňkové noci.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články