Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

O zprávě MAAE a dalších hrátkách

Untitled_231 kopie.jpg
Autor článku: Literární noviny · Tereza Spencerová, Čtvrtek, 19. ledna 2012
Autor fotografií: Profimedia
Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) o íránském jaderném programu byla oficiálně zveřejněna 8. listopadu, nicméně vše, co mělo být považováno za důležité, z ní už do médií unikalo v týdnu předtím.

Dopředu se tak vědělo, že mezi hlavními důkazy nekalých aktivit bude Íránu předložena počítačová simulace jaderného výbuchu, kterou Teherán před lety uskutečnil, a obrázky „velkého ocelového kontejneru“ u vojenské základny nedaleko íránské metropole, který se prý využívá při testování silných výbušnin, sice hlavně konvenčních, ale…

Íránci podle zprávy od 90. let do roku 2003 prováděli různé činnosti „relevantní pro vývoj jaderných výbušných součástek“, nicméně i MAAE připustila, že nemá žádný důkaz o tom, že by Írán po roce 2003, kdy přinejmenším dočasně zastavil svůj program, pracoval na vývoji jaderných zbraní. Tím se podobá duchu dokumentu amerických Národních zpravodajských služeb z roku 2007, který možné obnovení íránského zbrojního jaderného programu ohodnotil termínem „středně důvěryhodné“. Suma sumárum: na základě údajů poskytnutých převážně „jedním členským státem“ (míněny zřejmě USA) a rozhovoru z roku 2007 s nejmenovaným člověkem, který prý byl součástí ilegální jaderné sítě, zpráva nabízí čtyři hlavní body: a) Írán se snaží, někdy i úspěšně, vyvíjet jaderný materiál a zařízení, které lze současně použít pro mírové i vojenské účely. b) Existují snahy podnikat neoznámené kroky k produkci jaderného materiálu. c) Z ilegální globální jaderné sítě získával informace a dokumentaci. d) Pracoval na rozvoji vlastního designu jaderných zbraní včetně zkoušek jaderných komponentů. Kuriózní přitom ale je, že zpráva MAAE íránskou hrozbu prokazuje hlavně tím, že Teherán není s to dostatečně prokázat, že žádný vojenský jaderný program nemá. A nedostatek informací o tom, že něco nemá, je podezřelý a značí, že Teherán určitě něco kuje. Hlava XXII, řekl by klasik.

„Pevně na straně USA“

Do médií navíc unikly i informace, podle nichž íránskému „vojenskému“ jadernému programu pomáhal „sovětský jaderný vědec“ Vjačeslav Danilenko. Vzápětí se ale ukázalo, že Ukrajinec Danilenko v samotné zprávě MAAE jmenován není a není ani expertem na jaderné zbraně, nýbrž předním světovým specialistou na produkci nanodiamantů. Íránská strana zprávu MAAE odmítla coby nekorektní a politicky motivovanou, přičemž šéfa MAAE, Japonce Jukiju Amana, obvinila z prozápadních postojů. The Guardian k tomu zveřejnil výběr amerických diplomatických depeší z WikiLeaks, které odhalují, že Spojené státy hodnotí Amana naprosto shodně. Například při jeho nástupu do funkce generálního ředitele MAAE v říjnu 2009 ministerstvo zahraničí USA napsalo, že Amano je „generálním ředitelem všech zemí MAAE, ale v souhlasu s námi“. Sám Amano totiž americkému velvyslanci v Ženevě sdělil, že sice bude muset být „spravedlivý a nezávislý, ale že v klíčových strategických rozhodnutích stojí pevně na straně USA, ať už se jedná o jmenování vysoce postavených činitelů MAAE, nebo zvládnutí íránského zbrojního programu“.

Důležitá je ale doba, kdy byla zpráva MAAE publikována – mám na mysli vrcholící spekulace o chystaném izraelském útoku na íránská jaderná zařízení, do nichž měla zpráva zapadnout jako vítaný díl skládačky. Izraelská média konstatují, že zatímco šéfové tajné služby Mossad (hlavně ti bývalí, kteří už smějí veřejně vystupovat a vyjadřovat se) spolu s mnoha generály izraelské armády útok odmítají jako nesmyslný, premiér

Benjamin Netanjahu a jeho ministr obrany Ehud Barak přesvědčují kabinet k útoku. „Nikdo by neměl věřit, že je tu íránská existenciální hrozba, protože to prostě není pravda,“ prohlásil kupříkladu někdejší ředitel tajné služby Efrajm Halevy, zatímco jeho kolega Meir Dagan útok na Írán označil za „hloupost“ s „nepředstavitelnými důsledky“ pro Izrael. Vojenští experti soudí, že izraelské letecké útoky sice mohou způsobit Íránu škody, nejsou ale s to íránský jaderný program ani příliš zpomalit, natož zastavit. K tomu by bylo třeba zhruba měsíčního soustavného bombardování, což je ovšem představa nereálná – mezitím by v regionu vypukl konflikt, který by změnil tvář oblasti i Izraele „na sto let“, jak podotkl Meir Dagan.

Důvod spekulací

Otázkou tedy je, k čemu spekulace o hrozbě izraelského útoku a následném vypuknutí rozsáhlého válečného konfliktu v oblasti, která je dodavatelem ropy pro půlku světa, vůbec je. Někteří soudí, že hlavním cílem je přesvědčit Rusko a Čínu, aby došly k závěru, že nemají jinou možnost: buď v Radě bezpečnosti OSN podpoří další drtivé sankce proti Íránu, nebo vypukne válka, neboť jiné alternativy se jakoby nenabízejí. Tím spíš, že vize drastického oslabení šíitského Íránu se velmi zamlouvá i sunnitským monarchiím v Saúdské Arábii či Bahrajnu, které jinak musejí potlačovat své šíitské obyvatelstvo brutální silou a neustále přitom – bez důkazů – obviňují Írán z rozdmýchávání nepokojů.

Nicméně už týden po zveřejnění zprávy MAAE bylo jasné, že psychologická hra kolem útoku nezabrala: Moskva i Peking přitvrzení sankcí vůči Íránu odmítly, proti útoku na Írán se pro změnu postavily Německo, Francie a Turecko a i ve Spojených státech tuto možnost slibují jen Obamovi prezidentští protikandidáti z Republikánské strany v rámci zahájeného předvolebního boje. Rusko, Čína, ale i mnozí američtí činitelé přitom poukazují na to, že sankcí už bylo na Írán uvaleno tolik, že žádné další by už Teherán vlastně ani nepocítil, tím spíš, že proti se staví poněkud překvapivě dokonce i některé země Perského zálivu, které s Íránem udržují obchodní vztahy. A s chladným kalkulem přišla přední izraelská investiční firma Clal Finance, podle níž má útok na Írán ve světě malou podporu, neboť ekonomická cena agrese pro celý svět by byla příliš vysoká, a tak většina světa raději přijme jaderný Írán, než aby platila za následky finančně náročného konfliktu.

Určitou ironií je, že i kdyby Írán vlastní vojenský jaderný program neměl, svět by se nemohl divit, kdyby na něm pracoval. Agrese vůči Iráku či Libyi, tedy režimům, které v prvním případě zbraně hromadného ničení neměly a ve druhém případě se jich na nátlak Západu samy vzdaly, totiž Teheránu jasně ukazuje, že přežije jen ten, kdo se má čím bránit. Spojené státy už vedly dvě agresivní války na východ i západ od Íránu, Perský záliv ovládá americká 5. flotila, USA zásobují klientské arabské státy sousedící s Íránem zbraněmi a uvalují na íránský finanční a energetický sektor nové a nové sankce. Už Bushova vláda k tomu ještě rozjela finanční a jinou podporu etnických povstaleckých organizací v Íránu a k tomu je třeba přičíst také kybernetickou válku proti Teheránu, cílené atentáty na íránské vědce a podobně.

Opakované hrozby

Jak tedy vnímat zprávu MAAE a vše kolem? Izrael poplašné zvony kvůli Íránu rozeznívá pravidelně posledních patnáct let a po kýženém přitvrzení sankcí rétorika útoku pokaždé bez jakéhokoli vysvětlení zmlkla stejně rychle, jako se zjevila. Experti ale soudí, že nyní jsou jiné přinejmenším dva faktory. Americká armáda měla až dosud vždy jisté, že bez jejího souhlasu Izrael nezaútočí, nicméně v době, kdy je Barack Obama v předvolebním „modu“ a nemůže si dovolit žádný konflikt s izraelskou vládou, může mít Netanjahu pocit volné ruky. Druhým faktorem je, že Izrael nevnímá sankce jako jeden z cílů, ale jen jako doplněk, který – stejně jako útok samotný – nemůže íránský jaderný program zastavit, snad jen zpomalit. Židovský stát, v němž na vlivu nabírají ultraortodoxní síly, by byl spokojený snad jen s kombinací sankcí a útoku. Pravidelným opakováním hrozeb útoku ale Izrael ztrácí na věrohodnosti. Jak dlouho tak může ještě tahle „hra“ pokračovat podle dosavadních pravidel?

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články