Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

O prchání lidském i šnečím

008-001.jpg
Lenka Klicperová, Pátek, 1. Srpen 2008
Svět je plný uprchlíků. Není snad země, ze které by někdo neprchal, ať už z těch či oněch důvodů. Mnoho z nás hledá zemi zaslíbenou, v které se mu bude lépe dýchat než v té původní.

Dlouhá a strastiplná je cesta Salvadorců do země zaslíbené, do Ameriky, jak o ní píše v hlavní reportáži Eduard Freisler. Nechtěla bych ji absolvovat ani za nic. Stejně tak dlouhá a strastiplná je cesta k jezeru Turkana, ale tu bych absolvovat chtěla. To je cesta za poznáním a trochu i dobrodružstvím, a nikoli za falešnou nadějí. A je to cesta, která se dá ujet i šnečím tempem. Co dá – někdy je na ní šnečí tempo přímo nevyhnutelné! Mimochodem pokud jde o šneky – víte, že svět už zná nejrychlejšího ze všech šneků? Na tři stovky šnečích šampionů mezi sebou závodily před pár týdny v britském Conghamu. Na trati s poloměrem třiatřicet centimetrů do cíle nejrychleji spurtoval borec Heikka a celou trať zvládl za 3 minuty a 2 vteřiny.

Skvělý čas! Tenhle závod ale asi zase takový adrenalin přece jen nebyl. Rozhodně ne takový, jaký můžete zažít na desetimetrových vodopádech na Novém Zélandě s tělem napůl vtěsnaným do kajaku. Jste-li příznivci dechberoucích skoků do zpěněných vod, nalistujte si pro inspiraci rubriku Adrenalin. A pokud netoužíte po nepohodlném mokrém sjezdu vodopádu, zkuste to doma s těmi šneky. Když to nebude adrenalin, bude to aspoň zajímavá letní zábava!

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články