Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Nenápadný poklad v Sedlišti

116-5.jpg
Autor článku: Kamila Šimková-Broulová, Čtvrtek, 8. dubna 2010
Autor fotografií: Vladimír Šimek
Zavede-li vás cesta do obce Sedliště v Beskydech, nenechte bez povšimnutí zdejší kostel. Zvenčí možná příliš neohromí, ale uvnitř najdete skvostnou výzdobu a mnohá tajemství... Můžete si je vychutnávat zcela nerušeně - zpod blízkého vrchu s mystickým názvem Černá zem vás hlídá spící vojsko.

Nejstarší minulost vesnice sahá až do 13. století a po celou dobu je s ní spjata i historie zdejšího unikátního kostela Všech svatých. Pravda, rok jeho výstavby je o poznání mladší, neboť se uvádí léta Páně 1638, avšak stojí na místě dřívějšího kostela, o němž se písemné prameny poprvé zmiňují už v roce 1305. Zdánlivě nenápadná a věkem omšelá stavba zaujme každého bez ohledu na to, zda je věřící, či na stavby tohoto druhu pohlíží jen jako na historickou památku a svědectví doby dávno minulé.

Za dlouhé historie doznala největších změn vnitřní výzdoba kostela. Ta dnes vytváří jedinečnou kompozici celého interiéru, jež nutně rozehraje struny snad všech smyslů každého, kdo překročí práh této zvenku prosté stavby. Ostatně onen kontrast vystihují slova současného sedlišťského faráře Pavla Motyky: „Když člověk vejde do kostela, je ohromen tou krásou a výzdobou, která tu je.

Tady na Moravě, zejména severní, nejsou až tak staré kulturní památky a tak staré kostely jako právě tento. Velice zajímavá je i skutečnost, že výmalba a oltáře jsou dílem místních lidí. Člověk tady vidí dva druhy výzdoby, starší barokní a novější, z druhé poloviny 19. století.“ Pozorné oko návštěvníka dost možná odhalí ve vnitřní konstrukci i gotické prvky. Jelikož na tomto místě stávala údajně vždy jen dřevěná stavba, pochází trámy na pravé stěně, vizuálně staršího data než ostatní, pravděpodobně ještě z onoho gotického svatostánku.

Kromě hlavního oltáře, který byl roku 1733 nahrazen barokním, tu po stranách najdeme i dva boční. Všechny zdobí velkolepé obrazy s biblickými výjevy a vyřezávané sochy andělů, světců a nad hlavním obrazem pak sousoší Nejsvětější Trojice jako památka na původní zasvěcení. Roku 1679 byla v kostele umístěna i barokní kazatelna s pozlacenými reliéfy Krista a čtyř evangelistů, o pár let později přibyly varhany a pozornosti neunikne jistě ani dřevěná polychromovaná křtitelnice v podobě anděla držícího nad hlavou oválnou křticí mísu. Lavice byly původně dubové a nesly štítky se jmény farníků. O sto let později byla do kostela pořízena taktéž ojedinělá křížová cesta. Není totiž ani vyřezávaná do dřeva, ani vyobrazená na plátně, nýbrž velmi jemně namalovaná na plechu.

Návrat zvonů

V roce 1638, po hlavní přestavbě původního kostela, byly do věže umístěny také tři zvony. Svatá Barbora s úctyhodnou váhou bezmála 400 kg, „umíráček“ a původní malý zvonek ještě z prvotního kostelíka. Během první světové války však byly dva větší zvony odvezeny. Kvalitní kov, z něhož byly ulity, se zkrátka hodil pro vojenské účely. A i když si farníci pak pořídili nové, také těm ze stejného důvodu učinila konec nacistická okupace za druhé světové války. Poslední zvony byly do věže kostela osazeny až v dubnu roku 1957 zásluhou místního hornického spolku Rozkvět. Ten je zakoupil z finančních darů zdejších horníků, hutníků a ostatních občanů. Zvonařské práce se ujal mistr Josef Dytrych z Brodku u Přerova a pro sedlišťský kostel Všech svatých ulil stosedmdesátikilový zvon Svatá Barbora a o třetinu lehčího Anděla.

Obrazy s biblickými výjevy zdobí hlavní oltář i oba boční. Kromě nich v kostele najdeme ještě sochy andělů i světců a také sousoší Nejsvětější Trojice.

Šikmá věž v Sedlišti

Posledním zásahem do stavby kostela byla unikátní rekonstrukce v polovině sedmdesátých let minulého století. Její základy, dvaadvacet metrů dlouhé a deset široké, sestavené z pískovcových kamenů a pálených cihel totiž zmiňovaný nadstřešený ochoz neochránil a vlivem povrchové vody se začaly rozpadávat.

Roubená stavba se nebezpečně nakláněla. Bylo nutné provést riskantní podkop a výkop dvojitých starých základů a položit nové, spojené už železobetonovým věncem. Na něj pak byla vysokotlakovými lisy celá dřevěná konstrukce vyzvednuta a o třicet centimetrů „narovnána“ do původní roviny. Vertikálně byla posunuta i vychýlená čtyřpatrová kostelní věž.

Objev skrytého nápisu

V roce 1984 byl na bočních stěnách kostela učiněn vskutku unikátní objev. Třebaže se nejstarší inventáře a vizitační protokoly zmiňují o výmalbě ze 17. století, od roku 1862 byla očím dalších generací skryta. „Při rekonstrukci ve druhé polovině 19. století totiž lidé překryli zdi kostela, tzn. i loď a presbytář, buď hnědou barvou, nebo tapetami. A teprve před pětadvaceti lety se přišlo na to, že pod tou barvou se skrývají další překrásné nástěnné malby z původní výzdoby,“ říká farář Pavel Motyka. V presbytáři byla sondáží zjištěna temperová výmalba znázorňující zavěšenou draperii. Nejcennější fragment byl ale objeven za bočním oltářem Nanebevstoupení Páně a dosud jako jediný se celý obraz na popud památkářů z Ostravy v roce 1993 odkryl a zrestauroval.

Představuje šesté zastavení křížové cesty s útržky nápisu: „… WACLAW GEZ JAN SOBO… I Z SEDLISZCIE…“ I když se jedná o mimořádnou památku své doby, na úplné odkrytí dalších fragmentů zatím chybí finanční prostředky. Sedlišťané proto doufají, že se situace v dohledné době změní a že i ostatní výmalba projde trpělivýma rukama restaurátorů a ukáže se místním i návštěvníkům v celé své kráse.

Spící vojsko hlídá…

Sedlišťský kostel ještě nevydal všechna svá tajemství. A záhadami je opředeno i jeho okolí. Pro kopec nad vesnicí, nejvyšší bod široko daleko, se již vžil název Černá zem a dnes na něm najdete Vyhlídku Petra Bezruče. Dříve mu však lidé neřekli jinak než Baba, jménem údajně pocházejícím ještě z pohanských dob. Místní kronikář Ferdinand Antonín Stříž o něm vyprávěl: „Uvnitř Baby spí veliké vojsko, které tu odpočívá a vyčkává, až bude probuzeno a povoláno na pomoc ohroženému lidu.

Až bude nejhůře, otevřou se východy z podzemí a ven se vyhrne vojsko, které svede poslední a rozhodující bitvu s nepřítelem. Tu se na vrcholu kopce oživí vyschlé prameny a opět se zde zazelenají duby. Lid tohoto kraje bude navždy žít v míru…“ Nezbývá než doufat, že na slova pověsti nedojde, vojsko bude dál nerušeně spát a vy si tak budete moci návštěvu téhle beskydské vísky s jedinečnou památkou vychutnat plnými doušky.


Jak šla historie sedlišťským kostelem

V první písemné zmínce o sedlišťském kostele se praví, že noví osadníci si postavili kapli na obecní pastvině, z níž pak po dalších přestavbách a úpravách vznikl kostel. Pak se však historické prameny na dobu bezmála dvě stě let odmlčely. V době reformace byl kostel zřejmě stejně jako celé těšínské panství „podobojí“ a v roce 1573 pro českobratrství uzavřen. Kostel byl posléze připojen k nedaleké bruzovské faře. Je však doloženo, že později, když obec patřila zemanům Pešatovým, se v kostele konaly společné bohoslužby evangelické a katolické. Když ale v roce 1610 vyhořela jejich tvrz, byli zemani coby zastánci reformace ze Sedliště vytlačeni a celé panství se ocitlo v rukou olomouckého arcibiskupa a následně B. Bruntálského z Vrbna.

V roce 1638 koupil sedlišťské panství hrabě Jiří z Oppersdorfu a kostel nechal přestavět. Základem pro stavbu mu byl tradiční beskydský materiál -dřevo. K původní části, která se stala presbytářem, přibyla nová hlavní loď a jehlanovitá věž. Exteriér kostela v této podobě se prakticky dochoval až do dnešních dnů. Strmá sedlová střecha je pokryta šindelem a kolem přistavěné lodě je veden krytý ochoz. Jedinou výjimku na původní tváři barokní svatyně tvoří dřevěná věž datovaná rokem 1862. Tehdy, při tisíciletém cyrilometodějském výročí, byla totiž ta stará zbourána a na jejím místě postavena mohutná kvadratická čtyřpatrová věž zakončená bání s lucernou a menší cibulí s makovičkou a dvojitým křížem.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články