Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Němí strážci pobřeží

62-63.jpg
Autor článku: Jakub Kasl, Středa, 11. září 2013
Autor fotografií: Jakub Kasl
Mosty spojují břehy, svatyně člověka s bohem a majáky zrádné oceány s bezpečnou pevninou. Dnes však jejich funkci dokonale suplují navigační systémy, a tak je možné, že v budoucnu toto „světlo domova“ může vyhasnout.

Po tisíce let se lidé pouští na vodní hladinu, aby ji využívali jako dopravní cestu. Nejprve se námořníci plavili pouze v blízkosti pevniny a výhradně ve dne, což však rychle hodlali změnit. Vodní cesty se prodlužovaly a lodivody čekaly stále nebezpečnější trasy. Pod rouškou tmy ztráceli kurz, ale v tom jim mohla pomoci orientace podle hvězd.

Osvětlovací těleso je většinou tvořeno Fresnelovou čočkou.
Interiéry majákových věží skrývají mnohdy efektní točitá schodiště (Bretaň, ostrov Sein).
Západ slunce na nejjižnějším bodě norské pevniny (Lindesnes).

Problémem však zůstaly mělčiny a útesy schované pod hladinou. Podél Středozemního moře tak začaly vznikat první „majáky“, aby označily nebezpečná místa. Po dlouhá staletí se vyvíjely nejen stavby věží, ale také palivo lamp. Původní vatry vystřídal dlouho používaný olej, následně svítiplyn a později se přešlo k petroleji. Od roku 1885 byl pro svůj jasný plamen používán Auerův hořák spalující acetylen. Ten svou nízkou spotřebou umožnil stavbu majáků v odlehlých místech. Na přelomu 19. a 20. století rozsvítila majáky elektřina.

Menší věže označují vstup do přístavu (Guilvinec, Francie).
Na severu Itálie není moře příliš bouřlivé, a tak se zde dnes o majáky "starají" povětšinou už jen sprejeři.
Maják Four na západním výběžku Bretaně odolává nezkrotné síle bouřícího Atlantiku.

V současnosti hladinu moří a oceánů pokryl signál družic, které pomocí GPS prozradí lodivodům polohu s přesností na několik metrů. Také sonary odhalující mělčiny se pořád zdokonalují. Doufejme, že v budoucnu nebude světlo připomínat námořníkům jen záře navigačního monitoru. Z prostoru mezi mořem a zemí by se s kuželem světla prořezávajícím mlžný opar ztratilo cosi krásného a magického.

Mys Egmond na Novém Zélandu je pravděpodobně jediným místem naší planety, kde se nabízí k fotografování maják na pozadí vyhaslé sopky.

Víte že…

1. Každý maják má přiřazenu svoji frekvenci, se kterou vysílá světelný signál, aby při pohledu z moře nedocházelo k záměnám a mýlkám.

2. Za jasných slunečných dnů plnila identifikační funkci pestrost fasád, na kterých dodnes najdeme pruhy, šachovnice či barevné „klobouky“.

3. Majáky dnes osiřely a jsou pomocí počítačů řízeny automaticky. Vyšší odborná škola pro strážce majáků v Brestu, jediná svého druhu ve Francii, byla zrušena.

4. Údržba majáků často vystavených nepřízni počasí je finančně náročná.

5. V některých lokalitách mění dnes majáky své poslání a slouží turistům jako romantické penziony.

Před zrádným, rozeklaným pobřežím francouzského ostrova Ouessant chrání lodivody maják Nividic.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články