Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Neležte v posteli, zachraňujte kostely!

kostely.jpg
Autor článku: Václav Zeman, Středa, 29. února 2012
Autor fotografií: Václav Zeman
Červenobílá policejní páska omotaná kolem celého kostela vypadá, jako by tu došlo ke zločinu. V kostele svatého Prokopa v Lestkově se takřka kriminální čin opravdu stal. Jeho pachatel však zatím stále dopaden nebyl. Důvodem k obehnání kostela páskou je totiž jeho zchátralý stav, který došel tak daleko, že by pro příchozí mohlo být nebezpečné pohybovat se mezi jeho zdmi.

Kostel nemá střechu, uvnitř se zelenají rostliny, v oknech problikávají zbytky barevné mozaiky s Pannou Marií. Je jedním z řady kostelů na Mariánskolázeňsku, v kraji bývalých Sudet, které potkal trpký osud. Po odsunu německých obyvatel, který z kraje udělal takřka liduprázdnou a také o dost ekonomicky chudší část republiky, a také po komunistickém převratu, který obecně znamenal výrazné ochlazení v přístupu k církvím a jejich majetku, najdeme dnes v tomto kraji chátrající kostel téměř v každé druhé vesnici.

Hned vedle Lestkova leží Domaslav. Ještě nedávno byl zdejší kostel v podobně zuboženém stavu jako lestkovský. Dnes však z dálky svítí jeho nová červená střecha, do zvonice můžete vystoupat po novém dřevěném schodišti, ale hlavně kostel žije bohatým společenským životem a pravidelně se naplňuje lidmi.

Jeho záchraně se již šestým rokem věnuje občanské sdružení Domaslav, složené z dobrovolníků z Plzně a okolí. Sdružení má dnes třináct členů, kteří se o záchranu kostela snaží většinou ve svém volném čase. Kostel i přilehlou faru jim zapůjčilo plzeňské biskupství. Převážně se starají o shánění finanční prostředků, zvládnou i drobnější a méně odborné opravné práce. „Většinou však jde při rekonstrukcích o práci ve výškách nebo o odborné práce, takže příliš dobrovolnické práce přímo na stavbě nevyužijeme. Spíše se často před termínem odevzdání žádosti o grant stáváme dobrovolnými účetními, sekretářkami, projektanty, poslíčky a prosebníky,“ vysvětluje šéf občanského sdružení Domaslav Jaromír Veselák, který pracuje v Plzni v architektonickém ateliéru. Je členem neformální architektonické skupiny Zapálení 02, která se věnuje objevování, uchování a propagaci pozapomenuté moderní architektury na Plzeňsku. Letos se v Domaslavi zhruba po pěti letech postupných rekonstrukčních prací, při kterých se podařilo zajistit krovy a obnovit střechy na zvonici i presbyteriu, chystají na střechu nad hlavní lodí kostela. „Pro nevýdělečná sdružení, jako jsme my, jsou limitující objemy dotačních prostředků, ale často i požadovaná finanční spoluúčast žadatele. Ta v podstatě určuje objem prací, které dokážeme za rok zrealizovat,“ připomíná Jaromír Veselák.

Místní akční skupina

Významnou pomoc Domaslavi i dalším podobným západočeským sdružením přinesla spolupráce s takzvanou Místní akční skupinou (MAS) Český Západ. Tyto skupiny začaly vznikat v České republice krátce po vstupu do Evropské unie z unijního dotačního programu LEADER. Cílem programu je podpořit spolupráci veřejného, soukromého a neziskového sektoru. Jejich zástupci mohou zakládat tyto akční skupiny, které vypracovávají vlastní strategii rozvoje daného území. Její podmínkou musí být územní celistvost regionu, počet obyvatel mezi deseti a sto tisíci a nízká hustota osídlení. Z ní pak vznikají strategické plány, ty nejlepší jsou vybrány ministerstvem zemědělství k realizaci a získají podporu. Místní akční skupina Český Západ takto podporuje obnovu desítek památek. Navíc v roce 2006 podala MAS Český Západ rozsáhlý projekt do norských fondů. Z toho dnes zajišťuje opravu například věže kostela Všech svatých ve Stříbře, barokních varhan v kostele svatého Jana Křtitele v Úterý nebo opravu věže kostela svatého Václava ve Vysokém Sedlišti, které chybí báň vyhořelá po úderu bleskem. „Původní projekt jsme museli přepracovat a snížit počet opravovaných památek z devatenácti na pět. Dnes je většina z nich již opravena, na ty zbývající se snažíme najít peníze z jiných zdrojů,“ říká předsedkyně MAS Český Západ Miroslava Válová.

Aktivity MAS Český Západ jsou podrobně shrnuty v nádherné knize s názvem Práce jako na kostele, kterou pro skupinu v rámci zmíněného projektu připravila studentka ústecké grafické školy Štěpánka Bláhovcová. Kniha s nápaditým designem, která má uvnitř sáček se sadou náplastí s nápisem „Neležte v posteli, zachraňujte kostely“ a na obálce skládanku kostela, získala ocenění v mezinárodní grafické soutěži European Design Awards 2010. „Norští dárci v dalším programovacím období původně již nechtěli podporovat opravy památek. Když ale viděli velké množství českých zanedbaných památek, udělali výjimku, a i pro toto kolo pro nás a Poláky opravy památek podpoří,“ dodává Miroslava Válová.

I domaslavskému kostelu hrozila zkáza, naštěstí dnes už jeho památku chrání zbrusu nová červená střecha.

Na faře to žije

Občanské sdružení Domaslav je zároveň vzorným příkladem toho, jak do opravených staveb vrátit život a opět z nich udělat místa pravidelného setkávání lidí. V roce 1930 tu ve 45 domech žilo 247 obyvatel, v roce 1990 to bylo už jen 20 trvale žijících obyvatel ve 20 domech.

Členové sdružení na to však nedbají a domaslavská fara se v posledních letech stala místem, do kterého se sjíždějí lidé z různých částí republiky. Každé září se tu koná akce nazvaná FaraON, při které se účastníci vydávají do okolí fary a tvoří různé landartové obrazy z přírodních materiálů. Na konci května se zájemci mohou zúčastnit keramické, truhlářské dílny nebo dílny leptání skla na akci Řemeslná Domaslav. Na přelomu července a srpna se místní scházejí s bývalými německými obyvateli při akci s názvem Setkání/ Treffen. Při té poslední společně vyčistili část domaslavského hřbitova, na kterém jsou dodnes hroby s českými i německými náhrobky. „Záchrana kostela není náš hlavní cíl, ale součást života kolem něj. Po letech a několika nedorozuměních jsme se už myslím docela sžili i s místními a ti začínají navštěvovat některé události na faře. Ve větším propojení s obcí nás trochu omezuje fakt, že na faře ani v Domaslavi nikdo z nás zatím trvale nebydlí,“ říká Jaromír Veselák.

O důležitosti místních aktivit podobných té v Domaslavi nebo v Lestkově se zmiňuje socioložka Jiřina Šiklová: „Tuto činnost považuji za nesmírně důležitou, a to nejen pro věřící, ale pro všechny lidi. Jedná se o obnovování identity krajů, obcí, o zakotvení těch, kteří tam dnes žijí. Abychom věděli, co všechno tvořilo a tvoří kulturní dědictví této země, do které patříme.“ Geolog Václav Cílek, který se dlouhodobě věnuje podobám české krajiny, připomíná důležitou úlohu kostelů nejen pro krajinný ráz, ale i kvůli jejich významné společenské funkci: „Obec vždy historicky měla tři velké sociální středy – hospodu, kostel a školu. K nim dál přiléhala menší centra jako třeba koloniál či pekárna, jinde máchadlo nebo strom na návsi. Společnost se dnes víc individualizovala, a tak právě v této době méně potřebuje a tvoří sociální centra, kde se kromě drbů, boha a praktických úmluv také víc vytvářel koncept obecného dobra.“ K tomu, že kostely tuto funkci v posledních letech ztrácejí, Václav Cílek dodává: „Kostely potřebujeme jako viditelnou připomínku centra komunity. Kromě toho se nejenom ekonomika vyvíjí v cyklech, ale také náboženství. Možná se kostely opět stanou centry komunity.“

Jaromír Veselák i ostatní z jeho sdružení jsou si toho všeho vědomi, a i přes časté vyčerpání a únavu chtějí ve své práci i nadále pokračovat. „Shánění prostředků není jednoduché a peněz, které naše společnost věnuje na nápravu svých pochybení z minulosti, by mohlo být víc. Důležité je nestat se obětí vlastních představ o tom, jak by věci měly být, ale prostě něco dělat. Pak i relativně málo může být dost,“ dodává Jaromír Veselák.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články