Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Návrat divokých koní

00koně.jpg
Autor článku: Věra Sychrová, Středa, 28. září 2016
Autor fotografií: Ludmila Korešová
V přírodní rezervaci u Milovic žijí koně, pratuři a zubři. Přivádějí tu na svět nové generace, po mnoha letech skutečně narozené v české divočině. Na oplátku pomáhají oživit vzácné a ohrožené druhy rostlin a motýlů spásáním plevelu v opuštěných vojenských újezdech. Jaká bude jejich

Místo suché vysoké trávy, plevelu a železného šrotu pokrývají pastvinu v Milovicích vzácné rostliny. „Podívejte, tady roste silně ohrožený hořec křížatý. Vrátil se díky koním a praturům, kteří spásli porosty loňské trávy, ostružin a kopřiv a přeměnili tak tuto džungli v krásnou pastvinu,“ říká s úsměvem biolog Miloslav Jirků, který nás provází ohradou v Milovicích. Dohlíží na zvířata a mapuje, jak se vyvíjí pastvina a rostliny na ní. „Než jsme se o step začali starat, byl tu vojenský prostor a pak černé skládky.

Kvůli tomu tady byl velký nepořádek a občas něco nacházíme tam, kde zvířata spasou porost a odkryjí dříve zarostlé plochy,“ vysvětluje Jirků a na důkaz zvedá z pastviny kus kovového odpadu a odnáší ho bezpečně daleko od zvířat. Hořec křížatý patří k nejvýznamnějším rostlinám, které na pastvině rostou. Jeho místní populace je teď jednou z největších u nás. „V dřívější vysoké trávě by neměl šanci. Navíc umožňuje návrat také zdejšímu nejvzácnějšímu motýlovi, modráskovi hořcovému Rebelovu. Hořec křížatý je jeho jedinou živnou rostlinou, bez které se nedokáže rozmnožovat,“ vysvětluje odborník.

Divocí koně jsou velmi zvídaví, hříbata někdy přijdou až na dosah ruky.

Mravenčí zahrádky

Šplháme na bývalý bunkr, který je pokrytý trávou a slouží jako výborné místo k pozorování. Vidíme, jak se nedaleko pasou koně a kolem nich pobíhají hříbata. „V Milovicích máme patnáct koní. Téměř každá klisna už má mládě. Je vidět, že se jim tu daří,“ přikyvuje náš průvodce, který pracuje v Biologickém centru Akademie věd.

Stádo exmoorských ponyů, kteří jsou nejvíce podobní původním divokým koním, do Milovic přivezli loni v lednu. Svérázný projekt ochranářské společnosti Česká krajina se setkal s nadšením, ale i kritikou. „V některých zoologických zahradách nám tvrdili, že to nebude fungovat. Prý se nám nepodaří do divoké přírody navrátit původní druhy. Ukázali jsme ale, že to jde,“ popisuje Jirků.

Zvířatům se totiž podařilo přesně to, co se od nich chtělo. Dodává, že ještě letos plánují začít programy pro školy a také exkurze pro návštěvníky. „Do budoucna chceme ještě navrátit do přírody divokého osla a také zakládat další rezervace, například v severočeských výsypkách, kde kopytníci opět pomohou krajině spásáním starých porostů,“ vysvětluje Jirků.

Procházíme čtyřicet hektarů velkou pastvinou a míjíme stovky velkých kopečků pokrytých travou. „Jsou to luční mraveniště, na jejichž vrcholcích jsou ideální podmínky pro růst léčivých rostlin. Mravenci na ně snášejí semínka aromatických bylin, která využívají jako zdroj nektaru. Vznikají mravenčí zahrádky, které jsou odlišné od vegetace v okolí. Aby mraveniště nezastínily stromy, mravenci v jejich okolí sbírají semena dřevin a odnášejí je co nejdál,“ představuje nám odborník další z milovických unikátů.

Na luční mraveniště mravenci snášejí semena bylin, které jim slouží jako zdroj nektaru.

Pratuří mláďata

Nedaleko od koní se klidně pasou pratuři, kteří jsou v Milovicích od loňského října, kdy přijeli z Nizozemska. „Máme tu pět krav a jednoho býka. Moc blízko k nim nepůjdeme, mají mláďata a mohou být nevypočitatelní. A místům s vysokou trávou se raději vyhýbejte, protože právě tam samice mláďata v prvních dnech po porodu odkládají.

Je to instinkt, který v přírodě pomáhá mláďata chránit před predátory. Samice dobře ví, kde je tele ukryté, a pokud by mu hrozilo nebezpečí, přispěchá mu na pomoc,“ upozorňuje Jirků. Chovatel hlasitým „Ahoj“ zdraví majestátní prapředky tura domácího. „Aby se nepolekali, je nutné, aby věděli, že je tu někdo, koho znají. Teď už jsou krásní, ale když nám je přivezli, byli hubení a měli jenom krátké rohy. Jakmile se dostali sem, začali růst,“ vysvětluje Jirků.

V Milovicích žije vůbec první stádo exmoorských ponyů v České republice i celé střední a východní Evropě.

Dodává, že se jedná o potomka už vyhynulého divokého pratura. „Vyvinuli se zpětným šlechtěním. Ještě by potřebovali trochu vyrůst a odlišit barevně, aby skutečně vypadali jako pratuři. Samci by měli být celí černí s bílým pruhem na zádech a samice červenohnědé. Také rohy by měli mít podstatně delší. Ale ještě jim dorostou,“ usmívá se biolog.

Od doby, co přijela, všechna zvířata velmi zesílila. „Krmí se pouze na pastvině. Žádnou potravu jim nedáváme, od nás mají k dispozici jen minerální liz. Vitaminy získávají ze stromků, které jsou na pastvině. To jim stačí. Aby je návštěvníci ničím nekrmili, máme na ohradě tabulku, která to lidem zakazuje,“ popisuje Jirků. Dodává, že někteří návštěvníci ale zákaz nerespektují. „Zřejmě ve snaze jim přilepšit jim házejí například pečivo. Jedna klisna na to málem doplatila. Vždy proto na návštěvníky apelujeme, že házením jakékoli potravy zvířatům ohrožují jejich život,“ zdůrazňuje odborník.

Srst milovických koní má celou škálu barev jejich plemene. „Od medově zlaté Hellie po černou Millie. Ty jsou zároveň nejlepší kamarádky, přičemž Hellie je nejmírumilovnější člen stáda a Millie je naopak nejvíc drzá. Všichni koně mají svou osobnost, stejně jako lidé,“ popisuje své svěřence Jirků, zatímco ti se klidně pasou v posledních paprscích zapadajícího slunce.

Původní pratuři měli rohy až metr dlouhé. Těm milovickým stále rostou.

Plaší zubři

Druhý den ráno se vracíme a chovatel nás bere na další místo. Kromě pastviny v Milovicích se stará ještě o další u Benátek nad Jizerou. „Tahle oblast má 120 hektarů a žijí tady skuteční divocí koně. Kromě nich tu máme také stádo osmi zubrů evropských, kteří přijeli z Polska. Ti jsou ale poměrně plaší a často se schovávají ve vysoké trávě. A vzhledem k tomu, jak je prostor velký, může se stát, že je dnes ani neuvidíme,“ připravuje nás na možné zklamání Jirků.

Kromě dovezených zvířat začala na pastvinu chodit už také divoká zvířata ze sousedního dubového lesa. „Jsou tu srnci, daňci, divoká prasata, zajíci, ale chodí sem také šakal. Pro tato zvířata jsme proto v ohradě připravili průchody, které přesně kopírují jejich vyšlapané stezky, takzvané ochozy. Slouží ale jen zvířatům, lidé tudy do ohrady nesmí,“ ukazuje na jeden z průlezů Jirků.

Vrátit na místo chtějí ekologové také vzácné ptáky, dudky chocholaté s jejich výraznou vztyčitelnou chocholkou na hlavě a krutihlavy. „Už jsme jim v lese u ohrady připravili budky. Víme, že tady jsou, takže jen čekáme, kdy zjistí, že se tu mohou zabydlet,“ popisuje biolog. Pastviny v rezervaci představují pro dudky ideální místo. „V trusu velkých kopytníků žije hmyz, kterým se dudek krmí. Na běžných pastvinách, kde se pasou hospodářská zvířata, tento hmyz není. Trus zvířat je totiž kontaminovaný antiparazitiky, která jsou pro hmyz prudce jedovatá. Dudci proto z trusu nemají co vyzobávat, a tak je u nás běžně neuvidíme,“ vysvětluje Jirků. Stejně jako milovická, i velká pastvina u Benátek má už brzy přivítat školáky a první exkurze.

Majestátní pratuři budí přirozený respekt.

Školní výlet mezi zvěří

„Plánujeme postavit například vyhlídkové plošiny a také naučnou klikatou stezku s vzácnými druhy rostlin a ovocnými stromy,“ nastiňuje další z plánů Jirků. V těsné blízkosti pastviny je velké golfové hřiště, jehož plot dělí od ohrady pastviny jen pár metrů. „Na volné ploše mezi pozemky plánuje město cyklostezku, kterou budou lemovat ovocné stromy a kaštany,“ vysvětluje Jirků. Mezitím, co nám nadšeně vypráví, dostali jsme se do těsné blízkosti stáda patnácti divokých koní, kteří spokojeně spásají trávu a okusují stromky. Jsou tmavě hnědí a všichni mají stejnou barvu, na rozdíl od různobarevných exmoorských ponyů v Milovicích.

Zubry jsme prozatím ale nespatřili ani v dálce. „Zkusíme projít všechna jejich oblíbená místa, o kterých vím. Snad budeme mít štěstí,“ usmívá se náš průvodce a přiloží k očím dalekohled. Za dvě hodiny chození po pastvině jsme spatřili divoké prase, zajíce, srny, slepýše či hnízdo skřivana polního s nedávno nakladenými hnědými vejci. Po největším evropském přežvýkavci ale není ani památky. Když už hledání chceme vzdát, v dálce dvaceti metrů ve vysoké trávě a mezi stromy se najednou mihne velká hnědá skvrna. „To jsou oni,“ zašeptá Jirků.

Pomalu se prodíráme vysokou trávou a třtinou křovištní. Chovatel opět zdraví své svěřence hlasitým pozdravem. „Jestli nemají náladu, budou nám pomalu odcházet a nenechají nás k sobě přiblížit,“ vysvětluje Jirků. Dává nám ještě důležité instrukce. „Pokud náhodou vyběhnou směrem k nám, je důležité zahodit bundu a batoh, aby se něčím zabavili a nepronásledovali nás,“ připravuje nás na případnou situaci. Zdá se ale, že zubři nemají na návštěvu náladu.

Na hořci se vyvíjí housenka modráska, která látkami láká mravence. Ti se o ni starají v mraveništi, dokud se nezakuklí.

Neustále se od nás vzdalují a udržují nás v bezpečné vzdálenosti. Jejich typickou hlavu s šešulí a rohy tak zřetelně vidíme jenom pomocí dalekohledu. V České republice loni žilo 75 zubrů, což je nejvíc od doby, kdy lidé tento ohrožený druh na našem území ve středověku vyhubili. Jejich počet roste také díky novému chovu u Benátek nad Jizerou.

TIP AUTORKY

Ochranářská společnost Česká krajina navrací do české přírody tři druhy velkých kopytníků, kteří jsou v krajině původní. V bývalém vojenském prostoru Milovice mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou nyní žijí divocí koně, pratuři a zubři. Přírodní rezervace Milovice je první místo na světě, kde všechny tři druhy velkých kopytníků Evropy žijí. Pastvina u Milovic má rozlohu 40 hektarů, u Benátek nad Jizerou 120 hektarů. Kopytníci spásají na pastvinách vzácné stepi a louky. Likvidují především agresivní traviny a náletové dřeviny, kvůli kterým by biologicky cenné lokality postupně zarůstaly. Projekt České krajiny má do oblasti vrátit přirozenou rovnováhu a zachránit zdejší mimořádně pestré druhy motýlů a jiné fauny a flóry. Díky kopytníkům už se do oblasti navrátily vzácné druhy rostlin a živočichů, například hořec křížatý, česnek ořešec, užanka lékařská nebo chráněný motýl modrásek hořcový Rebelův. Vrátit se má také dudek chocholatý. Více informací a možnost podpory projektu na www.ceska-krajina.cz

Věra Sychrová

Telata v prvních měsících života rychle mohutní a tmavne jim srst.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články