Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Na surf do Mnichova

142-2.jpg
Autor článku: Vlaďka Jelínková, Úterý, 26. červnaec 2011
Autor fotografií: Vlaďka Jelínková
Do Mnichova lidé tradičně jezdí na dobré pivo a festival Oktoberfest. Komu nestačí jako sportovní aktivita zvedání těžkých půllitrů, může si sem zajet užít sport, který je jinak dostupný jen v přímořských státech.

Svalnatý blonďatý mladík v černém neoprenu se odrazí a skočí na bílém surfu do divokých říčních vln. Chvíli mizí jeho tělo pod bílou pěnou, vzápětí se však zase vynoří a snaží se na prkně postavit. Pár vteřin se mu daří balancovat na vratkém surfu, pak ho opět strhává proud. Zamává rukama ve snaze získat rovnováhu, ale mizí v bílé pěně a vyplave o deset metrů dál, kde už jsou vlny trochu krotší. Rychlý proud ho unáší ještě asi dalších dvacet metrů, než se mu podaří zachytit se betonové stěny lemující tok mnichovské řeky Eisbach, vzepnout se a vytáhnout na souš sebe i prkno připnuté lankem k levému kotníku. Vrací se po pravém břehu zpět k hlavní vlně. Obdivné pohledy postávajících turistů sklouznou po jeho vypracované postavě, než se zase odvrátí k řece, kde už se pokouší o štěstí další kolega.

Hlavní město riversurfingu

Mnichov láká stále víc a víc turistů i na svou ojedinělou atrakci – surfing uprostřed města. Nejde o žádnou umělou pláž, ale o divokou vlnu ramena řeky Isar nazvaného Eisbach. To protéká největším mnichovským parkem, takzvanou Anglickou zahradou. Ve dne a často i v noci zde můžete potkat mladé i starší „beachboys“ a „beachgirls“, které sem láká touha překonat strach a skočit do rychlého proudu. Stejně tak sem rádi zavítají i turisté a kolemjdoucí, kteří se klidně na hodinu opřou o betonové zábradlí mostu překlenujícího řeku a vychutnávají si podívanou, za kterou by se jinak museli vydat na Havaj či do jiného surfařského ráje. Voda má i v létě nanejvýš osmnáct stupňů, takže neopren je více než žádoucí doplněk. Pro ty, kteří si tuto zábavu nenechají ujít ani v zimě, kdy teplota vody nepřekročí pět stupňů, je nutností.

Lepší než Kalifornie

Na kole mezitím přijíždějí další opálení frajeři v barevných bermudách, se surfařskými prkny v rukou. Dívka tu dnes žádná není. „Tohle je nejlepší věc na světě! Ani kalifornským plážím se to nevyrovná!“ křičí nadšeně padesátiletý Ron Kimbal z Kalifornie, který se svým přítelem Gavinem Caswellem (27) projíždí Evropu. Na rozdíl od většiny mnichovských ostřílených „river surfers“, jak si říkají ti, kteří holdují tomuto netradičnímu sportu, na sobě nemá neopren, ale šedozelené maskáčové šortky. Odhalenou hruď a paže mu zdobí velká tetování.

Chvíli stojí na břehu a poslouchá rady zkušenějšího místního sportovce: v jakém místě je nejlepší skočit do řeky, kde je vlna zrádná a na co si dát pozor. Pak už si nechává podržet bíločerné prkno, které si právě půjčil od jednoho surfaře, a zkouší chytit balanc. Než napočítáš do tří, mizí prkno i Ron v bílé pěně. Na druhém břehu už ve frontě poctivě čeká další surfař, než Ron vyplave z hlavního proudu. „Go!“ zavolají na něj ostatní a on skáče do vody. O poznání jistěji než Ron. Na prkně se nejen dovede postavit, ale udělá také otočku a vydrží stát asi dvacet vteřin. Pak i on padá. Přesto však diváci stojící na mostě a na břehu řeky zatleskají.

„Na moři surfuji odmalička. Někdy žertuji, že jsem se se surfem už narodil. Ale tohle je jiné než klasický surfing,“ vysvětluje Ron, proč se mu nedaří na říční vlně postavit. Vlna přichází zepředu, a ne zezadu jako na moři. Navíc je o poznání rychlejší a hlavně neustává, je to takzvaná „stojící vlna“. Ten, kdo si na to zvykne, dokáže v řece na prkně stát i několik minut a předvést různé triky jako otočky či skoky, které na moři musejí střídat s pádlováním pažemi, protože vlny přicházejí v intervalech.

Zachráněná vlna

Na mostě visí červená cedule s přeškrtnutým plavcem. Stejná výstražná cedule stojí i na břehu. „Dřív tu byl surfing zakázaný, ale od letoška je oficiálně povolen,“ říká surfař Fabio. Pozemek totiž patřil spolkovému státu Bavorsko, který surfařům nebyl příliš nakloněn, protože v ramenu Eisbach se už utopilo několik lidí.

Ani jeden utonulý však nebyl surfař – ti jsou většinou velmi zkušení plavci. A tak komunita surfařů uspořádala několik protestních akcí, sesbírala podpisy Mnichovanů, natočila film Keep Surfing a dosáhla toho, že město Mnichov vyměnilo s bavorským státem v dubnu 2010 část svých pozemků v Anglické zahradě za pozemek, na kterém leží „vlna Eisbach“, jak to tu místní nazývají. Nyní zůstává zákaz koupání, surfing je však od června na vlastní riziko povolen. „Mnichov zachránil naši vlnu“, „Ude – zachránce vlny“ – nápisy velebící město a mnichovského starostu Christiana Udeho zdobí trička a prkna mnoha příznivců riversurfingu na Eisbachu, který se po třiceti pěti letech, kdy zde začali surfovat první průkopníci, konečně posunul z šedé zóny mezi teoretickým zákazem a praktickým tolerováním k legálnímu sportu.

Soudržnost surfařů

Na břehu se prodlužuje fronta surfařů. Jeden za druhým skáčou do vody. Některý vydrží stát na prkně chvilku, některý déle. Jeden za druhým však brzy padají do vody. „Pod vodou leží několik metrů dlouhá fošna, o kterou se voda tříští a díky které se tvoří vlna. Před časem se však zlomila, a tak nyní proud tvoří víry, které surfing ztěžují,“ vysvětluje Fabio a pozoruje kamarády popíjející pivo, kteří vedle mostu chodí kolem úplně nové, asi pět metrů dlouhé masivní fošny a přivrtávají do ní železné destičky, pomocí kterých ji pak ve vodě přichytí. Komunita místních surfařů se už dobře zná a spolupracuje. Najdete mezi nimi studenty, architekty, bankéře i doktory. Tenhle sport je prostě pro všechny, kteří se nebojí skočit do hučícího proudu.


Mírnější varianta

Kdo se necítí na divoký Eisbach, může zkusit pomalejší hlavní tok řeky Isar. Tam lze však surfovat pouze po mohutnějších deštích. Navíc se plánuje revitalizace řeky a s tou by měla zmizet i vlna. Surfařská komunita se tak opět stmelila dohromady k dalšímu protestu a sbírá proti plánované revitalizaci podpisy. A vzhledem k tomu, že Mnichov se stává světově známým centrem riversurfingu, za kterým sem jezdí i turisté z Austrálie, je dost možné, že surfaři nakonec dosáhnou svého a opět přesvědčí vedení města k „zachránění vlny“. Mnichov je vůbec jakýmsi „hlavním evropským městem riversurfingu“. Jinak se tento sport provozuje v Severní Americe třeba na řece Colorado nebo v peřejích u Montrealu, na Novém Zélandu najdete podmínky k tomuto sportu na řece Kawarau. V Evropě si můžete zasurfovat ještě třeba v Rakousku, na řece Mur.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články