Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Na skok za hranice Jižní Ameriky

080-000.jpg
Kamila Šimková-Broulová, Pondělí, 2. února 2009
Když se na nás před časem obrátilo nakladatelství Mladá fronta, abychom pro jejich edici Lidé a Země napsali knihu o Jižní Americe, byli jsme pochopitelně poctěni. Jenže kde začít? Jaké příběhy a údaje vybrat? Je jasné, že do knihy o sto padesáti stranách se nám nakonec vměstnala jen malá část zápisků a fotografií.

Karibik ve většině z nás nejspíše vyvolá představu malebných ostrůvků s písečnými bělavými plážemi, výletních parníků a turistů, kterak dovádějí v azurově zbarvených vodách. Jenže Karibik je i nelehký, každodenní život domorodců: karibských indiánů, Evropanů a tady v Guatemale především Garifunů, potomků míšenců indiánů a černých otroků. Moře hraje v životě těchto lidí nejdůležitější roli. Poskytuje jim potravu a prodejem úlovků prostředky k zajištění všeho potřebného ke skromnému živobytí. Nádhera a bohatství krajiny jsou však zastíněny množstvím odpadků, špíny a všudypřítomného zápachu. Lidé tu žijí v ubohých chatrčích, bez kanalizace a s neuvěřitelným smyslem pro nepořádek. I ten však budete po několika dnech vnímat jako nepostradatelnou kulisu dokreslující atmosféru.

Přivyknete ohlušující směsici hudby, která se line z každého domku v jiném tempu, na děti hrající si na smetištích i dospělé v houpacích sítích anebo na mládež, jak se vlní v rytmu samby. Na rybáře pracně vytahující těžké sítě plné ryb a ženy sbírající na břehu mušle.

Na muže, co vytesávají z jednoho kusu kmene člun, a kypré černošky odnášející na hlavách vyloupané kokosové ořechy na trh. Zajistit obživu pomáhají i docela malí kluci. Jedni už v deseti letech chytají ryby do sítí, zatímco jiní pomáhají svým otcům stavět rybářské lodě. Vědí, že tohle řemeslo jednou převezmou. To vše neodmyslitelně patří k životu na guatemalském pobřeží Karibského moře.

Guatemala, duben, 1999

Cesta z Quiriguá do přístavu na Sladké řece (Río Dulce), jež ve východní části Guatemaly napájí jezero Izabal, patří jistě k těm, na které nezapomeneme. Někdejší školní autobus, dávno vyřazený v USA a posléze i v Mexiku, teď ke spokojenosti všech posl slouží k přepravě guatemalských domorodců a samozřejmě i všech cizinců. Počet sedadel samoz sice zůstal zachován, avšak množství z cestujících se přinejmenším zdvojnásobilo, cestuj a tak musíte vystačit s polovinou jinde mus běžného prostoru. Autobus každou chvíli běž zastavuje – řidič nabyl patrně dojmu, že stát na vlastní noze je zbytečný luxus, st a tak přibírá další cestující. Na tom by p nebylo nic neobvyklého, jenže ve zdejším neobvykl kraji si lidé krátí nekonečné drkotání lid popíjením jakéhosi sladkého rosolu. pop Prodávají ho v igelitových pytlících Prod v každé vesnici – červené, žluté i zelené ka sáčky s brčkem připomínající rozteklé s bon pari. „To nedopadne dobře, prorokuje Vladimír a o pár desítek minut později na jeho slova dojde… pozd Žaludky plné sladké šťávy nevydržely neustálé natřásání nevydra postupně se začínají u většiny cestujících zvedat. Netrvá dlouho a celá podlaha, ba i vlasy a ramena sedících, je pokryta vrstvou páchnoucí tekutiny. Teprve na naše úporné naléhání, že už není kam před přívalem zvratků utéct, autobus zastavuje. Řidič přikazuje vůz vyčistit, jinak prý v jízdě nebude pokračovat. Někteří se proto vydávají pro kbelíky s vodou, jiní dokonce po chvíli přivádí z místní pumpy hadici a šúrujou podlahu i sedadla… K Río Dulce sice přijíždíme s velkým zpožděním, naštěstí ale bez zdravotní újmy, jež by nás v opačném případě zcela jistě neminula.

KDO JSOU GARIFUNOVÉ?

V guatemalské části Karibiku žije v současnosti na třicet tisíc černošských obyvatel. Ti všichni se hlásí k etnické skupině Garifuna. Ta se zformovala na ostrově Svatý Vincenc (souostroví Malé Antily) bezmála dvě stě let po objevení Nového světa a odráží v sobě střet tří světadílů – Ameriky, Afriky a Evropy. V 17. století ztroskotaly u břehu ostrova dvě španělské lodě převážející černé otroky. Ti se pak usídlili společně s uprchlíky z okolních ostrovů v hornaté části Svatého Vincence. Původní obyvatelé, indiáni Karibové, zase obývali rovinaté pobřeží. Více než sto let žili v poklidné vzájemné symbióze a postupně docházelo k míšení obyvatel. Začala se utvářet multietnická a multikulturní společnost. Historikové ji označili jako černí Karibové, též Kalinagu, později Garifuna.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články