Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Na kole za Santinim

00 na kole.jpg
Autor článku: Michael Fokt, Středa, 17. Srpen 2016
Autor fotografií: Michael Fokt
Nejlepší výhled na architektonické divy Vysočiny je ze sedla jízdního kola. Kdo se opře do šlapek, může se svým vlastním tempem vydat po stopách tvorby jednoho z nejosobitějších českých architektů Jana Blažeje Santiniho. A cestou poznat i zdejší vodní divy a pohodové vesničky.

Santiniho cyklotrasa začíná ve Vojnově Městci, což není žádná náhoda. Zdejší bývalá radnice s hostincem je jedním z méně známých děl výše jmenovaného architekta a právě díky tomu je cenným přírůstkem do sbírky pro ty, kteří již slavná Santiniho díla viděli zvenku i zevnitř. Obec, která měla při posledním sčítání téměř magických 777 obyvatel, je navíc skvělou předehrou k přírodní pohodě, jež na cyklisty čeká cestou do Žďáru nad Sázavou.

Po nějakých šesti kilometrech šlapání do pedálů se před řídítky otevře pohled na „moře Vysočiny“. Rybník Velké Dářko je se svými více než dvěma sty hektary skutečně velký a díky tomu, že se kolem něj rozkládají rašeliniště, má i kvalitní vodu. Zdejší voda je totiž mírně kyselá, takže tu v létě nebují nepříjemné sinice zdaleka tolik jako ve většině jiných vodních nádrží. Kdo by chtěl na chvíli vyměnit kolo za vodní dopravní prostředek, může si u rybníka půjčit lodičku. A komu stačí vlastní nohy, může nasměrovat své kroky na naučnou stezku vedoucí přímo Dářskými rašeliništi. Na dvanácti panelech se tu dozvíte spoustu zajímavostí o zdejší krajině i o tom, jak těžké živobytí mají zdejší rostliny i živočichové na zdánlivě bujném mokřadu, který je však ve skutečnosti chudý na živiny.

Santiniho pokladnice

Milovníci Santiniho staveb se na sto procent vyřádí ve Žďáru nad Sázavou. Jednotlivá zastavení jsou navíc na cyklotrase uspořádaná tak, aby se dala snadno objet v sedle. První zastávkou je Dolní hřbitov, který měl pojmout oběti hrozící morové rány. Ta se však Žďáru vyhnula, takže zde spočinuli „obyčejní“ mrtví. A prý také jeden neobyčejný. Podle legend tu byl pohřbený i poslední upír v Čechách – krutý správce žďárského velkostatku Alois Ulrich, který svým poddaným nedal pokoj ani po smrti.

Santiniho poutní kostel sv. Jana Nepomuckého

Přivolaný jihlavský kat prý našel v rakvi zachovalé tělo, kterému musel useknout hlavu rýčem, zasypat ho nehašeným vápnem a rakev uzamknout. Jisté je však to, že samotný areál s prohnutými zdmi nese při pohledu z výšky jasné stopy Santiniho hry s tvary. Původně měl půdorys trojúhelníku, po pozdějším rozšíření však připomíná spíše tělo houslí.

Stačí jen pár šlápnutí a od hřbitova dojedete k nynějšímu zámku Kinských a bývalému cisterciáckému klášteru, jehož opat kdysi Santiniho do žďárského kraje povolal. Zdejší sbírku barokního umění oživují nejmodernější audiovizuální triky. Nechte se vyděsit světelnou kostrou, která jakoby vystupuje z kamenné sochy, nebo zjistěte, jak vypadal běžný den klášterního mnicha.

V prostoru zdejšího velkého zrcadlového kaleidoskopu se návštěvníkům před očima míhají zástupy buclatých andílků jako v pestrými barvami vymalovaném barokním ráji. Navíc v zámku nově otevřeli interaktivní Muzeum nové generace.

Žďárský kaleidoskop v UNESCO

Skutečný div jako vystřižený z kaleidoskopu však najdete na další zastávce Santiniho cyklotrasy. Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého se díky své jedinečnosti propracoval až na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Santini zakomponoval hluboko do jeho základů symboliku čísla pět. Pět písmen je v latinském slově „tacui“, které v překladu znamená „mlčel jsem“, a pět hvězd se prý objevilo na hladině Vltavy, když do ní z Karlova mostu svrhli Jana Nepomuckého. Prý za to, že odmítl na mučidlech vyzradit zpovědní tajemství manželky krále Václava IV. Což měl dokládat i zázračně zachovalý jazyk, který vypadl z Janovy lebky o tři staletí později.

Co na tom, že ve skutečnosti byl tou červenou tkání kus vyschlého mozku se sraženou krví a Jan Nepomucký skončil na mučidlech spíš proto, že tehdy církev překážela Václavovým politickým záměrům. Světec, jehož sochu na mostě potkáte třeba i v belgických Bruggách, si svůj svatostánek zjevně zasloužil.

Rybník Velké Dářko

A Santini se do toho pustil se svou příslovečnou originalitou. Výsledek z letadla vypadá jako složitý ornament, ve kterém se protínají nejrůznější obrazce a linie. Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře má půdorys pěticípé hvězdy, pět vchodů a pět oltářních výklenků. V jeho kruhových hradbách je vestavěných dvakrát pět kaplí a ve vrcholu kopule hlavního kostela vetknutý symbol mučedníkova jazyka.

Santiniho svatostánky na venkově

Jakmile se cyklotrasa vymaní ze žďárských ulic, rozběhne se venkovskou krajinou, do které jsou jako perly zasazené tři ukázky Santiniho kostelní architektury. Asi nejvíc si architekt pohrál s kostelem Panny Marie v Obyčtově. Obec, jež má sotva čtyři sta obyvatel, se pyšní obrovskou žlutobílou želvou. Nevěříte? Tak se na půdorys kostela podívejte blíže. Hlavní loď představuje želví tělo a čtyři nárožní čtvercové kaple zase nohy. Mělký presbytář plní roli krku a sakristie zase želví hlavy. Stavitel dotáhl vnější anatomii opancéřovaného plaza k dokonalosti tím, že namísto ocasu přidal západní kapli i s předsíní.

Další dva skvosty jsou od sebe příhodně vzdálené tak, že jízdou na kole od jednoho k druhému strávíte větší půlhodinku podle toho, jak zdatné máte nožní svalstvo. Kostel svatého Petra a Pavla v Horní Borové je díky působivému vstupnímu pětibokému portálu přirovnávaný k práci italských stavitelů, zatímco kostel svatého Václava ve Zvoli s půdorysem řeckého kříže opět ukazuje Santiniho zálibu v dokonalých tvarech. Geometricky ho totiž vymazují kružnice vepsané nebo opsané základovému čtverci.

Santiniho kostel svaté Panny Marie v Obyčtově má půdorys připomínající tělo želvy.

SANTINIHO TRASA V KOSTCE

Krásná cyklotrasa spojuje architektonické i přírodní divy Vysočiny v okolí Žďáru nad Sázavou:

Trasa, která kopíruje cyklotrasu č. 5061, má celkovou délku necelých 68 km, je středně náročná a vhodná pro treková kola.

Celkové stoupání činí bezmála 900 metrů a klesání 960 metrů.

Trasa začíná ve Vojnově Městci a končí v Bystřici nad Pernštejnem, kde je v provozu muzeum dvoustopých vozidel.

Na rozdíl od jízdních kol jsou však zdejší exponáty vybavené motorem.

Mapové podklady k trase zde: http://www.zdarns.cz/ turistika/cyklo­trasy.asp

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články