Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Na dvoře emíra z Kana

114-001.jpg
Jaromír Marek, Středa, 2. května 2007
S puškami a kopími vztyčenými hrozivě nad hlavami se prašnou plání ženou desítky bojovníků na koních. Řítí se proti sobě a zastaví až těsně u sebe. Černá pleť jezdců se leskne a hrozivé vzezření podtrhuje kožené brnění jízdních koní.

Emír z Kana je ale především váženým duchovním vůdcem. „Alhaji Ado Bayero stojí v čele země od roku 1963. Je to opravdový patriot, otec nás všech. Miluje mír a díky němu jsme vykročili na pokojnou cestu spojující naše tradice s moderní dobou,“ říká mi dobrou angličtinou jeden z hodnostářů emírova dvora. O spojování tradic má emír vlastní představu, a tak před několika lety zavedl v městském státě tradiční islámské právo šaríja.

I když je ústřední vláda v Abuji prohlásila za protiústavní, stále platí, včetně fyzických trestů, jako je amputace končetin.

Ve stočtyřicetimi­lionové Nigérii tvoří muslimové a křesťané přibližně stejně velké komunity. Sever Nigérie je ale převážně muslimský. Křesťanů zde žije jen hrstka a čas od času jsou terčem útoků. Obě náboženství přišla do Nigérie zhruba ve stejnou dobu – v 15. století. Islám se sem dostal přes Saharu s arabskými obchodníky a křesťanství přinesli na pobřeží Guinejského zálivu portugalští mořeplavci. Ty brzy vystřídali Britové. Kano ale dobyli až v roce 1903. I potom zachovali ve starobylém středisku transsaharského obchodu místní administrativu a uplatňovali takzvanou nepřímou správu. Je to dodnes ta nejúčinnější forma vlády.

V Nigérii žije na dvě stě šedesát kmenů a každý má svůj vlastní jazyk nebo dialekt. Nábožensky i etnicky nejednotná země je místem častých střetů. Ve znaku má heslo „Víra, pravda, jednota“. Víra je určitě nedílnou součástí života Nigerijců. S pravdou to ale prý nebývá tak slavné, a mluvit o jednotě nejde už vůbec.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články