Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Myanmské čajování

072-002.jpg
Lumír Gvoždík · Monika Šugerková, Úterý, 31. října 2006
Pro čajové lístky se v Myanmě používá výraz nat thit-ywet, což v překladu znamená „lístky, které darovali posvátní duchové“. Jedna z legend vypráví, že král Alaung Sithu (1112-1167 n. l.) dostal semena čajovníku na jedné ze svých cest od čtyř duchů, kteří je zase získali z volete husice rezavé. Král pak daroval semena lidem kmene Palaung. Ti mu pak přinesli první čajové lístky vypěstované v Myanmě. Poté, co je král rozžvýkal, nemohl spát, a tak celou noc proseděl, s rukama překříženýma na hrudi…

I přes řadu dalších legend zůstává původ čajovníku v Myanmě neznámý. Mnoho odborníků se domnívá, že se sem první rostliny dostaly z Číny. Avšak existují i opačné názory, podle kterých je původním domovem čajovníku Myanma a odtud se rostliny rozšířily na území Číny a Indie. Nicméně bez ohledu na svůj původ je čaj, ať už jako nápoj nebo jídlo, svázán se životy myanmských obyvatel přibližně po dvě tisíciletí. I když má myanmský čaj za sebou poměrně dlouhou historii, nezískal v novodobých dějinách nikdy takový mezinárodní věhlas a popularitu jako čaje čínské, indické nebo cejlonské. Bylo to zejména kvůli neochotě tamních obyvatel podřídit se britské nadvládě, a tak se Britové soustředili na pěstování čaje především v Indii a na Šrí Lance. Ani poté, co roku 1947 získala tehdejší Barma nezávislost, nepřál politický a ekonomický vývoj země rozvoji pěstování čaje a tato situace trvá dodnes. Téměř veškerá současná produkce čaje je určena pro domácí trh. Čajovník se pěstuje přibližně na 74 tisících hektarech, především v horských oblastech v severní části země (Šanský, Čjinský, Kačinský stát, oblast Sagaing a Mandalay). Ze tří odrůd čajovníku zde roste odrůda čínská a ásámská, ze kterých se vyrábí čaj zelený, černý a čaj nakládaný.

Ve většině domácností se běžně popíjí zelený čaj a nakládané čajové lístky jsou nedílnou součástí mnoha rodinných událostí a společenských oslav. Nakládaný čaj vzniká tak, že se napařené čajové lístky napěchují nejlépe do bambusové nádoby, kde se uzavřené ponechají nějakou dobu, někdy až 6 měsíců, uležet. Významným hostům nebo např. na svatbách se nakládaný čaj podává spolu s různými smaženými přísadami (fazole, arašídy, sezamová semínka, plátky česneku), chilli papričkami a sušenými garnáty. Jindy, při slavnosti nazývané Kadaw-Pwe, se nakládaný čaj servíruje ve speciální míse, obložen kokosem, třemi zelenými banány a malými čajovými a betelovými listy. Velkou pochoutkou pro místní obyvatele je i salát připravený z nakládaného čaje a rajčat, pojídaný se studenou rýží.

Mimo domov si lidé dopřávají čaj v čajovnách, které jsou nedílnou součástí každého města a malých osad. Čajovny mají důležitý společenský význam, podobně jako naše hospody. Je to místo, kde se setkávají přátelé, domlouvá obchod, odpočívá, občerstvuje nebo třeba čeká na autobus. Podle otvírací doby lze čajovny rozdělit na ranní, jejichž otvírací doba končí většinou odpoledne, a čajovny večerní, které odpoledne otvírají a zavírají často v pozdních nočních hodinách. Velikost čajoven je různá, a u většiny z nich se dá sedět uvnitř i venku. Sedí se u nízkých stolků na ještě nižších židličkách, takže pro netrénovaného turistu se posezení brzy stává nepohodlným. Obsluha se přivolává zamlaskáním a většinou ji zajišťují malí kluci, jejichž průměrný věk se pohybuje kolem 10–12 let. Nutno podotknout, že v zemi, kde je dětská práce samozřejmostí, patří tento způsob obživy mezi ty méně fyzicky náročné. Chlapci berou svou práci velmi zodpovědně a při obsluze se tváří značně důležitě. Nicméně zvědavost, kterou u nich cizinci vyvolávají, se jim často nepodaří zakrýt.

V čajovnách se pije čaj černý a zelený. Černý čaj je vždy podáván s mlékem a je servírován v malých skleničkách s podšálky. Na dně sklenice je nalité, v poměrně vysoké vrstvě, oslazené kondenzované mléko a zbytek je doplněn velmi silným a trpkým čajovým výluhem. Konzument si takto naservírovaný čaj pouze promíchá, čímž získá hodně sladký a mléčný nápoj. Je možné požádat o ještě sladší čaj, nebo naopak méně slazený, avšak samotný čajový výluh, bez mléka, je kvůli své trpkosti nepoživatelný. Populární je i instantní varianta tohoto nápoje, která se často podává na snídani v levných hotýlcích.

Sklenička černého čaje se v čajovně obvykle zapíjí šálkem zeleného, neochuceného čaje, který je zdarma. Na každém stole stojí termoska, v níž se neustále luhují čajové lístky, a porcelánové misky, ze kterých se čaj pije. Bývá zvykem, že se miska nejdříve vypláchne malým množstvím čaje, který se decentně vychrstne na zem, a teprve pak se do misky nalévá čaj určený k pití. Kvalita se může mezi čajovnami značně lišit. Nejlepší černý čaj je připravován vždy z nové dávky sypaného čaje, ale není výjimkou, že se nápoj připravuje z již několikrát luhované dávky. Kvalita čaje však nemusí být jediným kritériem pro výběr čajovny. K černému čaji je vždy nabízeno i něco na zub, a tak si lze zvolit čajovnu i podle toho, jak moc je člověk hladový nebo na co má zrovna chuť. Jsou čajovny, které připravují občerstvení indického typu, např. čapátí (smažené placky z mouky a vody) nebo smažené a velmi mastné těsto různých tvarů plněné zeleninovou nebo masovou směsí. V jiných čajovnách mohou prodávat pochutiny čínského typu, např. napařované knedlíky nazývané paug-si, které jsou většinou plněny masovou směsí. Těsto těchto knedlíků chuťově připomíná české houskové knedlíky. Čajovny, které paug-si připravují často, disponují skříní s mnoha šuplíky, do kterých se čerstvě uvařené knedlíky na chvíli zavírají, aby se nechaly odležet. Za velkou pochoutku je považováno barmské jídlo kauk hnyin bauq, což je lehce kořeněná směs vařené mazlavé rýže a hrášku. Aby domorodci přiblížili Evropanovi, jak velkou pochoutkou je pro ně toto jídlo, tvrdí o něm, že je lepší než pizza. Oříšky a balené sladké pečivo bývají často nabízeny k čaji prodávanému v jiných zařízeních, než jsou čajovny, např. v zájezdních hostincích.

Je zřejmé, že Myanma je zemí s výraznou a různorodou čajovou kulturou. Přeslazený černý čaj, osvěžující čaj zelený, často s kouřovou chutí a slizovitě vypadající, hořko-sladký nakládaný čaj jsou pro většinu cizinců originálním chuťovým zážitkem a pro domorodce každodenním požitkem. Jedno z myanmských rčení říká, že nejlepší maso je vepřové, nejlepší ovoce je mango a nejlepší listy jsou ty čajové.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články