Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Muži z ocelového města

64-65.jpg
Autor článku: František Zvardoň, Úterý, 5. listopadu 2013
Autor fotografií: František Zvardoň
Fotograf František Zvardoň (*1949) pracuje po celém světě a jeho práce získává uznání v zahraničních časopisech i na fotografických soutěžích. Rád se ale vrací domů. Tak vznikla i jeho série snímků z Třineckých železáren. Prostředí těžkého průmyslu by možná málokdo považoval za „estetické“. Zvardoňovy fotografie ale dokazují, že industriální bludiště železa, ohně a kouře má svérázný půvab. Nejdůležitější roli zde ale hrají lidé, kteří tento zvláštní organismus ovládají a vdechují mu život.

„Jednou při cestě ze Slovenska mě napadlo odbočit na starou silnici k Třineckým železárnám. Nebyl jsem tam pětadvacet let. Uchvátila mě ta nekonečná změť železných trubek a komínů, ze kterých se valila pára. Prostě neuvěřitelně působivé město železa a ohně. Po návratu domů do Francie jsem hledal kontakty a za několik týdnů jsem byl zpátky i s foťákem. Narodil jsem se v Petřvaldu a do svých třiceti let jsem měl průmyslovou krajinu pořád před očima. Ani jsem netušil, že mě to tak ovlivní a že to ve mně zůstane tak hluboko,“ říká František Zvardoň.

Muži z ocelového města
"Jako fotograf mám často pocit, že mám před sebou něco krásného, co možná už za pár okamžiků nebude, pokud to nezachytím."

„Práce v železárnách byla těžký oříšek. Fotil jsem na velký formát, což vyžadovalo použití stativu. Šplhat s tou technikou a stativem do výšek nebyla legrace. Postavit na železné konstrukci stativ je dost velké umění. Snažil jsem se co nejméně hýbat, aby se mi podařilo snímky udělat dokonale ostré. Pokud jsem mohl a terén mi to dovolil, používal jsem dlouhý čas, abych dosáhl zajímavých efektů s kouřem. Samozřejmě jsem musel dodržovat veškerá bezpečnostní opatření,“ líčí fotograf obtížné podmínky své práce.

Muži z ocelového města
Muži z ocelového města

„Vedení Třineckých železáren pochopilo můj umělecký záměr i způsob vyjadřování a vyšlo mi vstříc. Třinecké železárny dnes nejsou jeden podnik, součástí komplexu je řada jiných firem, ale i s těmi jsem se bez potíží domluvil. Měl jsem pocit, že fotografové a umělci jsou tu nahlíženi velmi pozitivně a s respektem. Všechny provozy železáren jsou propojené v jeden fungující mechanismus. Je tu všudypřítomný shon, hluk a pohyb, všude kolem doruda roztavené železo. Líbily se mi zejména starší konstrukce a vybavení – nejenže pořád fungují, ale mají nesmírně osobité kouzlo.“

Muži z ocelového města
Muži z ocelového města

„Má první výstava fotografií z Třineckých železáren se konala ve Francii, v galerii Lézard v Colmaru. Jednalo se o 25 velkofor­mátových fotografií a výstava měla ohromný úspěch. Musím říct, že v Colmaru jsou třinecké hutě teď velmi slavné! Představil jsem zde nádhernou industriální krajinu obydlenou záhadným člověkem, který připomíná místy mimozemšťana. Byl jsem překvapen, jak na to návštěvníci reagovali, s jakým zájmem, kupovali si fotografie i do svých interiérů. Snímky se líbily i porotě prestižní fotografické soutěže firmy Hasselblad, která je vybrala do finále kategorie Masters.“

Muži z ocelového města
Muži z ocelového města

„Rád bych vydal o Třineckých železárnách knihu, na které se již pracuje. Připravuji také další výstavy v Karlsruhe, Freiburgu a Paříži. Mám takový nápad vydat se po stopách kolejnic vyrobených v Třinci do světa. Najdete je v kanadské divočině, v peruánských horách i v poušti severní Afriky nebo Kazachstánu. Jen na všechny tyto krásné projekty najít čas…“

Muži z ocelového města

TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY

Historie tohoto mamutího podniku sahá hluboko do 19. století, kdy tu ve 30. letech byla postavena dřevouhelná pec na výrobu železa, v roce 1842 slévárna a později smaltovna. Důležitým momentem pro vývoj železáren byla výstavba Košicko-bohumínské dráhy, která Třinec spojila s novými ložisky rud i uhlí.

Velký rozvoj zažil podnik ve 20. letech minulého století, kdy zaměstnával téměř 6000 lidí a patřil mezi nejmodernější provozy ve střední Evropě.

Po roce 1948 byl podnik znárodněn, největší objem produkce měl pak v 80. letech.

Po roce 1989 byly železárny zprivatizovány, dnes je většinovým vlastníkem společnost Moravia Steel. Společnost momentálně chystá velkou modernizaci jednoho z klíčových provozů, kontidrátové tra­ti.

Třinecké železárny jsou největším tuzemským výrobcem oceli, vyrábějí asi 2,5 milionu tun ročně. Produkují válcovaný drát, kolejnice i hutní polotovary. Zaměstnávají asi 6000 lidí.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články