Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Muzeum min

020-000.jpg
Karla Štěpánková, Pátek, 3. červnaec 2009
Afghánistán je dnes nejvíce zaminovanou zemí na světě. Není proto divu, že v hlavním městě Kábulu najdete i nejstarší muzeum věnované těmto smrtícím zbraním. Místo senzacechtivým turistům slouží muzeum organizace OMAR jako školicí a vzdělávací centrum. I přes mezinárodní dohodu o zákazu nášlapných min se totiž tyto zbraně dále používají a každý den v Afghánistánu usmrtí nebo zmrzačí deset lidí.

Nejstarší muzeum min najdete v afghánském hlavním městě Příjezdovou cestu lemují pomalované vraky letadel používaných během bojů v Afghánistánu a různé typy bojových raket. Bizarní sbírka nášlapných, protitankových a dalších min a výbušnin, ale i leteckých bomb, tady má své místo, neboť po dvaceti pěti letech bojů patří Afghánistán mezi nejvíce zaminované země světa. „Hodně okupantů z mnoha zemí se nás snažilo ovládnout, ale tady ta sbírka ukazuje, že jim žádné zbraně ani miny nepomůžou. Afghánistán je země hrdinů, kteří umějí bojovat za svobodu,“ říká se zanícením Šáh Walí, který pracuje v Organizaci pro odstranění min a obnovu Afghánistánu (OMAR). Hlavní důvod pro zřízení muzea v roce 1994 byl ale mnohem prozaičtější: jednopatrová budova funguje jako výcvikové centrum pro nové odminovávače. Pracovníci OMAR v ní také školí afghánské vojáky, vojáky z mezinárodních sil ISAF, policisty či zahraniční humanitární pracovníky nebo zaměstnance ambasád v Kábulu.

Motýlci i monstra

Budovy v okolí muzea jsou zároveň centrálou OMAR. Organizace byla založena v roce 1990 afghánským uprchlíkem v Pákistánu Fazilem Karimem Fazilem a ze začátku se zaměřovala výhradně na osvětu mezi uprchlíky, kteří často překračovali silně zaminovanou afghánsko-pákistánskou hranici.

Dnes ale OMAR s více než 1600 zaměstnanci patří mezi největší organizace, které se od 90. let snaží afghánské území odminovat.

Zakladatel a ředitel OMAR Fazil Karim Fazil se rozhodl své „úlovky“ vystavit a použít je ke školení.

„Všechny exponáty jsme našli během naší práce v Afghánistánu. Máme tady 59 typů min ze sedmdesáti, které kdy byly v Afghánistánu používány,“ říká Šáh Walí, který pracuje v organizaci od jejího založení.

Nevelká místnost hned vedle jídelny, kde se stravují zaměstnanci OMAR, slouží jako výstavní síň. Zatímco mezi prosklenými vitrínami plnými min a výbušnin probíhá školení dvaceti vojáků afghánské armády, ozývá se přes zeď tlumené cinkání příborů. Jsou zde vystaveny jak malé barevné miny nazývané pro svůj tvar a barvu motýlci, tak i mnohakilová protitanková monstra. Motýlky shazovaly na Afghánistán převážně sovětské bombardéry. Barevné plastové výlisky obsahující smrtící trhavinu si často spletly malé děti s hračkou. U každé miny je uveden její výrobce a rok produkce. „Máme tu miny z devatenácti zemí,“ říká Šáh Walí. Vedle zbraní z Indie, Pákistánu, Spojených států, Německa, Itálie nebo Egypta nechybí ani tříkilová nášlapná mina z Československa.

Mladým Afgháncům se dnes pod slovem „Ček“ vybavují jména fotbalistů, ti starší ale vzpomínají spíše na spolehlivé zbraně a kvalitně vyrobené miny. Expozici doplňuje několik typů bomb, raket a dalších zbraní. Vedle podomácku vyrobené miny ve formě papiňáku na přípravu afghánské rýže napěchovaného trhavinou leží elektronicky naváděná bomba shozená americkými vojáky na Kábul v roce 2001. Kábulská sbírka zaujímá pouze jednu větší místnost, z exponátů však přesto běhá mráz po zádech. „Všechny miny jsou neaktivní, takže je to zóna FFE neboli Free From Explosives,“ ujišťuje Šáh Walí, že v objektu nejsou žádné výbušniny.

Třicet let zabíjení

Podle Šáha Walího, který se minami zabývá téměř dvacet let, bylo od roku 1979 na celém území Afghánistánu položeno několik milionů min.

„Odhaduji, že v zemi ještě zůstává asi pět milionů min a nevybuchlé munice. Může to ale také být milionů osm anebo také tři,“ říká Šáh Walí. Žádná z válčících stran si nevedla evidenci o místech a počtu umístěných min. Mnoho z velitelů zodpovědných za zaminování afghánského území je navíc již dávno po smrti. Všechny armády i ozbrojené skupiny používaly v Afghánistánu miny. „V naší zemi je začali poprvé používat v roce 1978 ruští okupanti a během bojů byly minami kontaminovány tři čtvrtiny afghánského území,“ říká Šáh Walí. V pokládání min pokračoval i Nadžibuláhův komunistický režim a proti němu bojující mudžáhidi a o několik let později i fundamentalis­tický Tálibán a Severní aliance. Bojující strany se snažily položením min „ochránit“ hlavní zásobovací tahy, především silnici vedoucí na sever od hlavního města Kábulu k tehdejší sovětské hranici. Miny byly také používány k teroru místních lidí, aby jim znemožnily přístup k životně důležitým zemědělským polím. Letiště, vojenská stanoviště u klíčových měst a hranice zrovna aktuální bojové fronty také patří mezi nejvíce zaminovaná místa.

Různé bojové frakce dokonce opakovaně zaminovávaly v několika obdobích stejná místa. Za třicet let používání připravily v Afghánistánu miny o život dvě stě tisíc lidí. Téměř půl milionu lidí utrpělo zranění, které skončilo amputací končetiny nebo končetin či trvalou slepotou.

Každou třetí obětí je dítě. Při samotném odminovávání zemřelo dvě stě lidí a pět set jich bylo vážně zraněno.

Další roky práce

I přes mezinárodní kampaně, které se snaží o zastavení produkce min i získání větších finančních prostředků na odminování, jsou zatím FFE státy v nedohlednu. „Velká část peněz se utratí za nekonečné pracovní skupiny, workshopy, strategie, sympozia, metodologie, konzultanty, monitoring,“ řekl na konferenci v Nairobi ředitel největší odminovávací organizace na světě Halo Trust Guy Willoughby. „Odminování není nic složitého – je to něco mezi zahradničením a archeologií.“ V Afghánistánu dnes vedle OMAR působí dalších sedm organizací, které se věnují zneškodňování min nebo osvětovým aktivitám. Samotný OMAR zneškodnil v roce 2000 během svých operací 2237 nášlapných min, devět protitankových a 47 894 kusů nevybuchlé munice.

Nejdéle působí v Afghánistánu zmíněný Halo Trust. Od roku 1988 se pobočce celosvětové sítě Halo Afghanistan podařilo zneškodnit téměř šest set tisíc min a sesbírat miliony kulek i částí nevybuchlé munice.

Přestože na odminování v Afghánistánu pracují v několika organizacích tisíce lidí a podařilo se jim vyčistit miliony čtverečních metrů území, nikdo neví, kolik min ještě na území Afghánistánu leží. „Podle našich odhadů bude trvat vyčištění země minimálně do roku 2013,“ říká Šáh Walí z OMAR. To ale pouze v případě, že už se další miny nebudou pokládat.

Nejrůznější ozbrojené frakce v Afghánistánu ale miny stále používají. Halo Trust také uvádí, že od počátku spojenecké invaze do Afghánistánu v roce 2001 zneškodnil více než deset tisíc kusů „spojenecké“ munice.


OTTAWSKÁ SMLOUVA – zůstane jen na papíře?

Ottawská smlouva (The Ottawa Treaty) neboli Ujednání o zákazu min (Mine Ban Treaty) zakazuje používání, uchovávání, výrobu a obchod s protipěchotními minami a její signatáři se zavazují, že tento typ zbraní zneškodní. Byla podepsána v roce 1999 po nátlaku celosvětové veřejnosti i známých osobností. Většina zemí včetně České republiky smlouvu o nešíření pozemních min a o zákazu jejich výroby podepsala. Třicet sedm států ale dohodu zatím neratifikovalo, vedle Indie, Finska či Pákistánu chybí podpis i největších výrobců nášlapných min: USA, Číny a Ruska. Již teď je jasné, že jeden z bodů Ottawské smlouvy, tedy že do roku 2009 budou všechny státy bez nášlapných min, se nepodaří splnit.

ZÁKEŘNÍ ZABIJÁCI

Protipěchotní miny jsou navrhovány tak, aby svou oběť nezabily, ale aby ji „pouze“ těžce zranily. Vychází z logiky, že nepřítel potřebuje více sil na zabezpečení a ošetření zraněného vojáka než na pohřbení mrtvého těla. Protipěchotní miny proto vážně poškozují spodní končetiny, které častokrát nezbývá než amputovat. Moderní miny byly navrhovány tak, že po spuštění vyskočily až 150 cm nad zem, kde došlo k výbuchu. Mezi prvními byly tyto „skákající miny“ vyráběny v Německu za druhé světové války. Dodnes je možné je najít např. ve slovenském Dukelském průsmyku, který nikdy nebyl od munice kompletně vyčištěn. Miny představují levné a na výrobu snadné zbraně, materiály organizace Halo Trust uvádějí, že „náklady na výrobu jedné miny jsou jeden dolar, ale poté, co se mina dostane do země, jsou náklady na její nalezení a zneškodnění 1000 dolarů“.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články