Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Muž, který pořád neumřel

10-1.jpg
Milan Vodička, Čtvrtek, 16. září 2010
Lékařská věda má různé divy a patří mezi ně i Libyjec Abdal Basat Muhammad Midžrahí. Znáte ho líp, než si myslíte. Je to ten, co ho odsoudili za atentát na letadlo nad skotským Lockerbie v roce 1988. Zahynulo při tom 270 lidí. Tenhle Midžrahí nám ukázal dvě věci: že slunná Libye je asi zázračná země pro léčbu rakoviny (jen tam přijedete, hned se vám uleví), a že když se zkříží politika a byznys, jejich parchantem je velká špína.

Midžrahí měl hnít až do konce života v cele, ale loni ho pustili. Dostal milost, protože lékaři řekli, že nemoc je nevyléčitelná a sežere ho do tří měsíců. Ve Skotsku na to mají zákon. Jenže nastal problém: uplynuly tři měsíce a Midžrahí byl pořád naživu. Právě uplynul rok a on žil pořád. Tohle není cynické volání po krvi, je to důležitý právní a morální problém.

Představte si, že chytili Usámu nebo Hitlera. Slavně je navždy zavřeli. A po pár letech pustili. Důvod: rakovina, zbývá jim měsíc života, a to je důvod k soucitu. Člověk by neměl upřít umírajícímu, aby ho při odchodu mohli držet za ruku jeho blízcí. Jenže přesně tohle udělal Midžrahí svým obětem. Pasažéři tehdy neměli jedinou šanci. Bylo by spravedlivé, aby ji neměl ani Midžrahí. A pak je tady ta druhá věc.

Po roce se ukázalo, jak odporná hra se zřejmě odehrála. Britové chtěli těžit libyjskou ropu, tak se dohodli s Libyjci. Všechno tomu nasvědčuje. Libyjci platili lékařské kapacity, které odhadly, že Midžrahímu už opravdu zbývají jen tři měsíce, ropná společnost BP popírá, že by tlačila na britskou vládu, ale málokdo tomu dneska ještě věří, protože současně přiznává, že na ni tlačila, aby podepsala s Libyí dohodu o vydávání vězňů (to ano, ale že bychom někoho konkrétního jmenovali… no dovolte!) Opravdu se zdá, že to byla jen habaďůra.

Ale ona má ještě jeden rozměr. Když to celé sledujete, vidíte, že ti hlupáci, kteří buď naletěli, nebo v horším případě hráli podlou hru, byli Skotové. Britská vláda si myje ruce a ukazuje prstem: to ne my, ale oni. Jenže teď se ukazuje, že to bylo naopak. Stáli o to premiéři Blair i Brown a snažili se Skotům jejich tvrdohlavost, s níž odmítali vyhovět Libyi, rozmluvit. Tehdejší ministr spravedlnosti Jack Straw natvrdo řekl, že ve hře jsou „ohromné zájmy Spojeného království“. Taky že ano: půl roku po návratu Midžrahího domů Libye investovala v Británii pět miliard liber. Proč to vlastně říkám: je to taková poučná lekce o tom, jak svět funguje. To je asi tak všechno, co k tomu jde ještě říct.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články