Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Modré oko Arménie

162-1.jpg
Autor článku: Pavel Polák, Středa, 13. dubna 2011
Autor fotografií: Pavel Polák
Hladina Sevanského jezera je sytě modrá a modrá je také obloha nad ním. Od břehů jezera se zvedají hory jižního Kavkazu. Už od konce října bývají zasněžené. Je tu klid, protože turisté k Sevanskému jezeru v zimě nejezdí. Já sedím na přídi lodi, která patří místním ochranářům. Spolu se správcem parku Felixem Gončujanem brázdíme tisíc čtverečních kilometrů vodní hladiny. Sevanskému jezeru se neoficiálně říká „Modré oko Arménie“.

A kdybyste se podívali na satelitní snímky Malého Kavkazu, krásně byste ho spatřili. Je to největší jezero Zakavkazska a také jedno z nejvýše položených jezer na světě. Sovětští inženýři s ním měli velké plány, které málem skončily ekologickou katastrofou. „Modré oko Arménie“ má hodně problémů i dnes. Felix pozoruje z lodi břehy, hlídá, aby se do jezera nedostávala špína, odpadky, chemikálie a podobné „nepatřičnosti“. Sevanské jezero je přírodní unikát. Arméni se o něj začali starat až teprve v posledních patnácti letech.

Hladina jezera se před šedesáti lety nacházela o dvacet metrů výš. Dokonce i sevanský klášter, který je dnes na vrcholku poloostrova, byl tehdy na ostrově. Sovětští inženýři totiž chtěli vodou ze Sevanského jezera zavlažovat široké okolí a kromě toho postavili i vodní elektrárny. Vody v jezeře pak začalo ubývat. Díky novým kanálům, které přivádějí vodu do jezera, už hladina od poloviny 90. let neklesá. Bez problémů ale jezero není.

„Kontrolujeme rybáře. Kvůli masivnímu rybolovu na začátku devadesátých let téměř zmizely některé druhy,“ říká Felix Gončujan. V případě ekologie je důležitá osvěta. Plně si to uvědomuji, když na břehu jezera potkávám Surena Avatysjana. Žije ve vesnici Sevan. „Dřív jsem měl v síti padesát ryb. Dneska tak jednu nebo dvě. A to musím nechat síť ve vodě alespoň dva dny,“ říká. Suren Avatysjan je jedním z patnácti rybářů z jeho vesnice, kteří na Sevanském jezeře ještě loví. Dříve jich tu bývalo padesát. Mám na mysli to, co mi říkal správce parku Felix Gončujan – že masivní rybolov zdecimoval rybí populaci. Ptám se rybáře Surena, co si o tom myslí. „Kvůli rybolovu to není. Vždyť tady bylo na konci 80. let tolik ryb! Proč by tady nemohly být i dnes?“ ptá se mě sebejistě Suren. Co tedy způsobilo úbytek ryb? Vracím mu otázku. „Jako dítě jsem slyšel vyprávění, že pod Sevanským jezerem je ještě jedno jezero. To začalo před těmi šedesáti lety nasávat vodu.

Proto taky začala klesat hladina. A já si myslím, že ryby mizí právě kvůli tomu podzemnímu jezeru,“ přemýšlí. Podzemní jezero nikdy nikdo neobjevil. Patří totiž do pověstí zdejších lidí. Těžko říct, jestli by „Modré oko Arménie“ nad Surenovými argumenty zaplakalo. Možná by se ale jenom přimhouřilo – vždyť ekologie je v Arménii poměrně nová vědní disciplína.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články