Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Milostivá matka chce krev

44-45krev.jpg
Autor článku: Jindra Štolcová, Úterý, 19. dubna 2016
Autor fotografií: Jana Ašenbrennerová
Dakšinkálí je chrámek zasvěcený hinduistické bohyni Párvatí v její hrozivé a ničivé podobě – Kálí, doslova Černé. Každé úterý a sobotu se sem ze všech koutů Nepálu sjíždějí davy lidí, aby matku Kálí uctily krvavými oběťmi.

V okolí chrámku Dakšinkálí („Jižní Kálí“), v údolí obklopeném lesy, asi 20 kilometrů jižně od Káthmándú, je rušno od samého rozbřesku. Zblízka i zdáli přijíždějí lidé, aby se poklonili bohyni a vykonali jí oběť, která jim zajistí její přízeň. Ačkoli se Kálí obvykle zobrazuje jako divoká a nespoutaná žena lačnící po krvi, její uctívači dobře vědí, že je zároveň i milostivou matkou, která své děti obdařuje zdravím a silou. Nadto jim dokáže zajistit úspěch, ať už ve studiu a obchodech, nebo třeba v politice.

Milostivá matka chce krev
Milostivá matka chce krev

Obětí musí být samec

Lidé trpělivě čekají v nekonečné frontě vinoucí se po schodišti kamsi nahoru na kopec nad chrámkem. V rukou mají plastové misky naplněné květinami a spoustou jiných obětin zakoupených v jednom z nesčetných krámků lemujících cestu. Řada z nich drží navíc pod paží kohouta nebo vede na provaze kozla; sem tam lze zahlédnout také kačera či berana a zcela výjimečně i buvola.

Obětovat lze zkrátka různá zvířata – jejich výběr závisí hlavně na ekonomické situaci rodiny a závažnosti oběti. Vždy je ovšem třeba dodržovat zásadu, že obětované zvíře musí být nevykastrovaný samec a nesmí mít žádnou tělesnou vadu. Přednost je také dávána zvířatům tmavší barvy.

Milostivá matka chce krev
Milostivá matka chce krev

Požehnaný pokrm

Zatímco ve frontách stojí lidé spořádaně, uvnitř chrámku i v jeho okolí panuje činorodý zmatek. Lidé se tlačí jeden přes druhého a zasypávají sochy božstev květinami, nabízejí jim kokosové ořechy a vařená vejce, kladou na ně syrovou rýži a zapalují olejové lampičky i svazky vonných tyčinek. Údolím se rozléhá cinkání zvonů a mečení koz. Bosé nohy obětníků se brodí ve vrstvě květin prosáklých krví zvířat, která jsou jedno za druhým porážena na okraji lidského hemžení.

Na rozdíl od obětí Kálí v Indii, kdy je zvykem useknout zvířeti hlavu na jedno mávnutí mečem, se v Nepálu zvířeti podřezává hrdlo. Krví prýštící z krční tepny se důkladně postříká idol bohyně, která tímto dostane svůj podíl. Zatímco hlava zvířete zůstane v chrámu, zbylé tělo si majitelé odnesou, uvaří a snědí jako prasád – požehnaný pokrm.

Mnoho lidí má ve zvyku spojit si oběť s piknikem a oběd si uvařit přímo v Dakšinkálí. To je pro tyto účely výborně zařízeno: nedaleko chrámku stojí přístřešek, v němž je možné si za menší poplatek nechat obětované zvíře zbavit srsti či peří a podle přání ho i naporcovat. Kolem poledne se na okolních stráních rozhoří ohně, kolem nichž se sesednou početné nepálské rodiny. Za hlasitého doprovodu hudby linoucí se z kazeťáků pak dlouhé hodiny hodují a vesele se baví.

Milostivá matka chce krev
Milostivá matka chce krev

Rituál, nebo jatka?

Dakšinkálí je bezesporu pozoruhodné místo, které však v člověku ze Západu může vyvolat řadu otázek a často i nelibých pocitů: krvavá „jatka“ konaná pro uspokojení choutek podivné orientální bohyně jsou naší kultuře dosti vzdálená. V nepálském hinduismu má ovšem oběť zvířete zcela zásadní místo a bývá nedílnou součástí mnoha oslav a významných událostí (například svatby). Je považována za něco přirozeného, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že se jí běžně účastní i malé děti. Protože bývá zvykem obětovat zvířata, která se normálně jedí, jde v podstatě o jakési „ritualizované řeznictví“, z něhož má prospěch nejen božstvo, ale především sami lidé. Krvavá oběť navíc obsahuje důležitý sociální rozměr, čímž připomíná tradiční českou zabijačku nebo grilování s přáteli – zasazené ovšem do náboženského rámce.

Oběti zvířat je v Dakšinkálí možné vidět každé úterý a sobotu po celý rok, a to od časného rána do brzkého odpoledne. Vůbec největší počet obětí se koná o podzimním svátku Dašain, kdy se oslavuje vítězství bohyně Párvatí (pro změnu v podobě Durgy) nad buvolím démonem.

Milostivá matka chce krev
Milostivá matka chce krev
Milostivá matka chce krev
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články