Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Město s dírou v srdci

104-000.jpg
Daniel Pečeňa, Pátek, 24. října 2008
Rotterdam ležící na řece Nieuwe Maas se může pyšnit nejen jedním z největších přístavů na světě, ale také velmi rozmanitou architekturou.

Tento přístav byl odedávna významnou světovou křižovatkou v námořní plavbě i obchodu. Když byl v roce 1872 dokončen vodní kanál nazvaný Nová vodní cesta (Nieuwe Waterweg), město samotné se stalo přístupné i velkým zaoceánským lodím. Aktivita při stavbě tohoto kanálu vedla k expanzi města a přístavu na jižní břeh řeky Maas (čes. Máza). Těsně před koncem 19. století (1898) však na břehu severním vyrostl první představitel moderní architektury – Bílý dům (Witte Huis). Byl postaven ve stylu francouzských zámečků, ale také v americkém duchu, tedy do výšky. S 45 metry byl tento „mrakodrap“ v době svého dokončení nejvyšší budovou v Evropě.

Když tu na začátku 20. století vyrostla řada raně moderních staveb, jako například továrna Van Nelle s mosty mezi budovami, stal se Rotterdam renomovaným centrem moderní architektury s rodící se tradicí modernistického designu. Rozrůstání města učinila přítrž druhá světová válka. Německé letectvo Luftwafe bombovými útoky srovnalo se zemí celé srdce města. Přibližně osmdesát tisíc lidí zůstalo bez domova.

Po válce byla v části Luevehaven odhalena socha s názvem Město bez srdce (Stad zonder hart) od uznávaného sochaře běloruského původu Ossipa Zadkina. Tato pozoruhodná socha se později také stala symbolem Rotterdamu.

Ve stejném čase započaly práce na obnově města. V padesátých až sedmdesátých letech vyrostla nejen řada nových budov, ale i celé čtvrtě pro dělníky z přístavu. Výstavba těchto čtvrtí (např. Pendrechtu) byla i prvním poválečným pokusem dát hmatatelnou formu touze po nové harmonické společnosti. Této myšlence odpovídal i experimentální vzhled těchto částí města.

Lodní a dopravní škola - tato budova svým tvarem připomíná periskop a modrobílý kostkovaný vzor zase naskládané přepravní kontejnery. Architekt: Neutelings Riedijk.

Les bez stromů

V sedmdesátých letech, kdy byl střed města již zaplněn zejména vysokými kancelářskými budovami, radní náhle zjistili, že když lidé večer opustí svá pracoviště, život ze středu města opět zmizí. Proto začali vyvíjet aktivní architektonickou politiku, jejímž výsledkem byla stavba tří vysokých věžových domů se stovkami apartmánů. Stále však nebyli spokojeni, a tak rozhodli, že pokud chtějí lidem zpříjemnit život a udělat město malebnější, musejí na další projekt přivézt architekta z Amsterdamu. Stal se jím Piet Blom. Tomu byl přidělen úkol překlenout myšlenkou, originálním designem i vlastní stavbou tramvajový uzel ve čtvrti Blaak. Inspirací mu byl most Ponte Vecchio ve Florencii.

Samotný design jednotlivých kvádrů (bytů) zpodobňuje abstraktní strom. Celý komplex nazývaný také Blaakský les (Blaakse Bos) je míněn jako lesní vesnička ve městě. Výstavba těchto bytů byla experimentem, ve kterém Blom myslel spíše na formu a estetický i prostorový efekt než na praktické využití. Nicméně všechny byty byly rozprodány ještě před jejich dokončením v roce 1984. Funkčnost projektu ale spočívá v tom, že na „mostě“ (promenádním patře) jsou umístěny obchody, školy, dětské hřiště i služby, a tak to obyvatelé nemají nikam daleko.

V jednom z bytů sídlí i Akademie architektů a další slouží jako ukázkový byt, který je momentálně přístupný veřejnosti. Architekt však v plánech s ukázkovým bytem nepočítal.

„Mnoho lidí přicházelo, zvonilo u dveří na nájemníky a zvědavě se dožadovalo prohlídky,“ vysvětluje vlastník a manažer experimentálního „muzea“ Ed van der Graaf. „Zájem veřejnosti mě tak přímo podnítil k otevření tohoto bytu,“ říká. Interiér každého bytu je rozdílný, ale všechny mají společné to, že plochy půdorysu mají trojúhelníkový tvar. Okna i zdi mají sklon přibližně šedesát stupňů a ze stran se sbíhají do špičky. Uprostřed všech podlaží se tyčí nosný sloup, kolem něhož se vine schodiště. Výhledu z nejvýše položeného a zároveň nejmenšího pokoje vévodí na jedné straně Bílý dům a ze strany druhé červené nosníky mostu Willemsbrug.

Nábytek byl pro každý byt speciálně vyroben podle přání obyvatel, a tak je každý kus originál. Tomu odpovídala i počáteční cena jednoho bytu vyčíslená na zhruba padesát tisíc eur. Je jasné, že ne každý z obyvatel Rotterdamu si takový byt mohl dovolit, a vlastníky a obyvateli se proto stali především úspěšní architekti, designéři nebo inženýři.

Železniční zdvihací most De Hef je dnes jen připomínkou starých časů. Architekt: P. Joosting

Na hřišti architektů

Od hlavního vlakového nádraží Centraal v severní části města se táhne tzv. zelená osa vedoucí téměř až k řece. Tuto osu vyznačuje dlouhý pás podlouhlých jezírek, lemovaný zelení a stromy.

Do parkového charakteru zapadají i tramvajové koleje, které splývají s krátce střiženým trávníkem, jenž tak připomíná spíše golfové hřiště. Na druhé straně se nacházejí nejrůznější sochařské exponáty od renomovaných sochařů, jako jsou například Shapiro Laurens, Wotruba nebo Rodin. Jejich sochy sem byly umístěny v rámci výstavy Rotterdam, město kultury v roce 2001.

Jakmile se člověk dostane k řece a pohlédne na elegantní strukturu mostu Erasmusbrug, pojmenovaného podle středověkého filozofa, nikdy na něj nezapomene. Ve většině lidí tato nejnovější dominanta města vyvolává pozitivní emoce. Most byl otevřen holandskou královnou Beatrix v roce 1996 a hned od začátku si vysloužil přezdívku Labuť.

Avšak nejen mosty jsou schopny dostat lidi přes řeku. Stále se zde nachází taxislužba, která využívá rychlých motorových člunů, a pod řekou vede jak dráha metra, tak několik tunelů. Nejstarší z nich, Maas tunel, slouží nejen autům, ale i početným cyklistům a chodcům.

O bezpečnost uvnitř se starají policisté, kteří pravidelně procházejí chladnou chodbou.

Rybář u řeky je jedním z početných uměleckých děl v Rotterdamu. Pod nohou rybáře je vidět budovu Lodní a dopravní školy.

Člověk v pozadí

Už na první pohled Rotterdam zaujme, a to nejen počtem zcela originálně řešených budov, architektonických prvků, ale i detaily, které mnohdy plní jen estetickou funkci. Prohlídka města dá skutečně zabrat. Zdá se, jako by zde architekti pracovali na směny, s nezlomnou touhou neustále chodili ulicemi a přemýšleli, co kde nového postavit, zlepšit, upravit, předělat, dodělat, vyplnit nebo překlenout.

Dnešní výstavba čím dál vyšších a rozložitějších budov staví jedince proti těmto skleněným, betonovým nebo ocelovým gigantům do pozadí. Tento trend komentují také slova leteckého fotografa Dicka Selenraada: „Lidský element z Rotterdamu vymizel,“ říká, „lidé jsou mezi budovami viditelně přítomni pouze při velkých akcích, jako je maraton, karneval či letní festivaly.“ Naopak, lidé jsou čím dál více přítomni hlavně uvnitř: v obrovských interiérech nákupních středisek, kde nečinně bloumají bez společného cíle; nebo naopak: na tribunách fotbalového stadionu Feyernordu, kde společně prožívají emoce, které nabízí sport.

Když téměř na konci příběhu zdejší architektury stojím znovu v budově hlavního vlakového nádraží Centraal, zdraví mě i ostatní cestující zbrusu nový billboard. Stojí na něm: „V roce 2010 tady bude stát zcela nová nádražní budova.“ Přes všechny moderní výdobytky, které rotterdamská architektura poskytuje, se tak někdy může zdát, že neustálá přestavba je jen zoufalým hledáním vlastních kotev, jež jsou v jiných městech zastoupeny v podobě historických památek.

Avšak toto zdání je přehlušené promyšlenou architekturou celku i vstřícnými podmínkami k životu, což naplňuje srdce zdejších obyvatel především. A ti, jak sami tvrdí, jsou již smířeni s faktem, že žijí ve městě, které nebude nikdy dokončeno.

A jeho srdce i pneumatická kladiva budou bít navždy.


Sladké sny ve výškách Jednou z ojedinělých atrakcí při návštěvě Rotterdamu může být noc v luxusních apartmánech Nebe (Heaven) a Hvězdy (Stars). Tyto apartmány se nacházejí vysoko nad městem ve věži Euromast celých sto metrů nad zemí. Oba jsou zařízeny ve stylu šedesátých let, kdy byla věž postavena. Poblíž letiště najdete vlastní soukromý minibar, ve kterém čeká vychlazené šampaňské i ostatní důležité „drinky“. Usrkávat ve dvojici můžete v perličkové koupeli ve Hvězdách. Ve druhém apartmánu je připravena sprcha podobná dešti. Voda zde padá přímo z „nebe“ (ze stropu). Součástí ceny je i velká snídaně buď na vašem pokoji, nebo v přilehlé restauraci.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články