Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Město perníkových mrakodrapů

31-001.jpg
Zdeněk Micka, Středa, 12. Srpen 2009
Starobylé San’á je hlavním městem Jemenu a zároveň živým muzeem arabské kultury. Jeho staré jádro tvoří největší a nejzachovalejší medína muslimského světa. Ještě v šedesátých letech minulého století hlídala městské hradby stráž, všechny brány se na noc zavíraly a na trhu se platilo jen stříbrnými mincemi. Středověk tu však leccos připomíná i dnes.

Podle arabské legendy založil město Šém, nejstarší syn Noemův. Jemenci proto hrdě tvrdí, že je San’á (Şan’a‘) nejstarším souvisle obydleným městem světa. Jeho historické centrum bylo zapsáno na seznam UNESCO už roku 1984. San’á leží v nadmořské výšce 2200 m, ale není to kopcovité město. Leží naopak na téměř úplné rovině, jen kolem se zvedá prstenec hor. Díky své poloze má mnohem příjemnější klima nežli ostatní velká města horkého Arabského poloostrova.

Perla Arábie

„San’á musí spatřit každý, byť by měl putovat sebedéle,“ praví se v jedné staré arabské básni. Návštěvníci byli odedávna okouzleni nádherou tohoto města a nazývali je „perlou Arábie“. Velkých arabský zeměpisec al-Kazwíní o něm ve 13. století napsal: „San’á je město s nejkrásnějšími stavbami, s nejzdravějším podnebím, s nejsladší vodou, s úrodnou půdou a s nejméně nemocemi.

Když vykropí domy vodou, voní prý ambrou. Z jiných měst sem vozí nemocné, aby se uzdravili. Maso tu vydrží celý týden.“ Jedním z prvních Evropanů, kteří město navštívili, byl slavný dánský zeměměřič Carsten Niebuhr. V polovině 18. století mu sem cesta z Evropy trvala dva roky. Když doma po návratu vyprávěl, co v San’á viděl, mnoho lidí odmítalo uvěřit, že město s tak podivnými domy vůbec existuje. Dnes je staré San’á především živým muzeem arabské kultury.

Každá jeho ulička dokonale splňuje romantické představy o původní tváři Orientu. Atmosféru pohádek Tisíce a jedné noci dotváří originální jemenská architektura, jež nemá nikde na světě obdoby. Nápadně připomíná pardubický perník s cukrovým zdobením.

Jemenští muži nosí dodnes za pasem zahnutou dýku zvanou džambíja.

Starobylá medína překvapí svou rozlehlostí. Můžete po ní bloudit celý den, aniž byste přišli dvakrát na stejné místo. Obyvatelé starého města jsou velmi přátelští, ale jen neradi pouštějí cizince do svých domů. Při troše štěstí se však člověk přece jen občas dostane na střechu některého stavení, a může tak obdivovat medínu z ptačí perspektivy. Pohled na les minaretů a pohádkové siluety „perníkových“ mrakodrapů je nezapomenutelný.

Nebezpečné toalety

Domy starého města byly po staletí stavěny ve stejném stylu. Jejich zdi jsou z kamene a cihel z nepálené hlíny. Přírodně hnědě stěny zdobí ornamenty namalované vápnem. Okna jsou často rozmístěna velmi chaoticky. Mají vyřezávané dřevěné okenice a místo skla je někdy zakrývá mozaika z pestrých sklíček, takže v noci vytvářejí nádherné světelné efekty. Charakteristické pro staré jemenské domy jsou střílny ve zdech vedle dveří.

Velké, mnohopatrové stavby obývá obvykle jen jedna rodina. Jednotlivá poschodí a pokoje mají svůj přesně vymezený účel. V přízemí bývají dílny a obchody. Někde jsou dodnes i chlévy. Nejčastěji chovaným zvířetem je tu velbloud, používaný k pohonu primitivních lisů na sezamový olej.

K výrobě sezamového oleje se v San’á dodnes používají primitivní lisy poháněné velbloudy.

Přestože má staré San’á stále středověkou atmosféru, sužuje ho řada problémů, které přinesla moderní doba. Bohatí se odtud stěhují do pohodlnějších vil na předměstí a chudí zase nemají peníze na údržbu svých domů. Zlepšující se životní úroveň obyvatel s sebou přinesla hromady odpadu, ale do úzkých uliček, stavěných na šířku naložených mezků, se nedostanou popelářské vozy. Jedinečný soubor staveb z nepálených cihel však nejvíce ohrožují nově budované splachovací záchody. Původně byly v medíně jen suché toalety. Fekálie ve sběrných jímkách rychle vysychaly a používaly se jako palivo ve veřejných lázních. Popel potom hnojil městské zahrady.

Nyní poškozuje zdivo často i čtyři sta let starých domů vlhkost, unikající z nekvalitních vodovodních trubek. V posledních letech však staré město začíná sklízet plody renovačního programu, na který už dvě desítky let dohlíží UNESCO, takže není třeba vidět budoucnost tohoto unikátního urbanistického celku černě. Ulice a náměstí jsou nově vydlážděné podle historické předlohy, stovky domů dostaly novou fasádu a napojení na fungující kanalizační síť. Pamětníci tvrdí, že medína je dnes krásnější a čistší než kdykoli předtím.

Jemenské ženy nenosí jen šátek jako většina muslimek, ale i roušku přes obličej.

Starověký mrakodrap

V San’á prý stál svého času vůbec nejvyšší dům na světě, předchůdce dnešních věžáků a mrakodrapů. Jeho popis najdeme v mnoha středověkých arabských spisech. Palác se jmenoval Ghumdán, měl údajně dvacet pater a byl sídlem dávných jemenských vládců z předislámských dob. Každá z jeho čtyř stran zářila jinou barvou, podle druhu použitého kamene. Střechu zdobily sochy čtyř bronzových lvů. Všechna okna zakrýval místo skla broušený alabastr.

Když v noci hořely v místnostech svíce, bylo prý palác vidět ze vzdálenosti několika dní cesty. Po přijetí islámu rozbořili toto sídlo pohanského krále fanatičtí muslimové a kámen použili na stavbu dnešní Velké mešity. O pravdivosti legendy údajně svědčí skutečnost, že stěny této islámské svatyně jsou opravdu poskládány ze žulových bloků popsaných starověkými (himrajskými) hieroglyfy.

Pro jemenskou architekturu jsou typická bohatě zdobená okna s vyřezávanými okenicemi.

Židovské ghetto

Kdysi leželo před hradbami starého San’á židovské ghetto. Jeho asi 6000 obyvatel mělo s většinovými muslimy celkem korektní vztahy, i když se na ně vztahovala různá omezení – jejich domy a synagogy nesměly například překročit určitou výšku, protože korán říká, že Izraelité mají žít podle vůle Alláhovy v chudobě.

Stejně jako všechny židovské komunity v arabském světě však Židé upadli v nemilost poté, co počátkem 20. století začali sionističtí fanatici v Palestině zakládat první kolonie. Po vzniku Izraele se Jemen připojil k ostatním arabským zemím a formálně vyhlásil novému státu válku. Doma pak vyřešil židovskou otázku tehdejší vládce Ahmad svérázným způsobem.

Při akci zvané Létající koberec byla do konce roku 1951 většina jemenských Židů (asi 45 000) vystěhována do Izraele. Dnes z bývalého ghetta nezbývá téměř nic. Židé však v Jemenu žijí na několika místech stále. Někteří uvažují o přestěhování do Izraele, ale většina chce zůstat doma. Důvodem je hlavně skutečnost, že s jemenskými Židy se i v samotném Izraeli zachází (kvůli jejich tmavé barvě kůže) jako s druhořadými obyvateli.

Skalní palác

Návštěva San’á by nebyla kompletní bez výletu do nedalekého Vádí Dhahr, kde stojí asi nejznámější jemenská památka – desetipatrový Dar al-Hadžar neboli Skalní palác.

Dar al-Hadžar (Skalní palác) vyrazí dech i těm nejzkušenějším cestovatelům.

Tato impozantní stavba je výjimečná zejména svou bizarní polohou na vrcholu osamocené skály. Dar al-Hadžar si nechal postavit roku 1930 imám Jahjá, ale vzhledem k nepokojům, které provázely období jeho vlády, si toto okázalé sídlo příliš neužil. Během povstání a občanských válek, které v zemi zuřily až do devadesátých let minulého století, byl zámek často opuštěný a chátral. Nakonec byl asi před deseti lety za pomoci zahraničních dotací zachráněn a nově zrestaurován.

Vádí Dhahr tak trochu připomíná slavný americký Grand Canyon, jen na dně se místo řeky táhne řetěz zelených oáz. I obyvatelé San’á podlehli kouzlu tohoto místa. Snad každý týden se tady konají svatby spojené s několikadenními oslavami pod širým nebem. Muži při nich střílí do vzduchu ze samopalů a tancují tradiční bojové tance s dýkami v rukou.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články