Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Masopust

86-001.jpg
Anna Šmídová, Pátek, 2. února 2007
Zima je na ústupu a nový zemědělský rok pomalu začíná. Na vrata starostova domu buší dva mladíci v pestrobarevných kostýmech a žádají ho o svolení ke koledě. Jsme ve Střížově, vesnici na jihu Čech. Celá vesnice načas zanechá práce a zcela se oddá masopustnímu veselí, protože pranostika praví, že kdo v masopustě moc dělá, v létě to odleží.

Masopust se v našich krajích slaví s končící zimou od nepaměti. Někteří autoři hledají jeho prapočátky v saturnáliích -svátcích slavených ve starověkém Římě v době zimního slunovratu na počest boha Saturna. Jiní jsou méně konkrétní a jako prapůvod masopustu označují předkřesťanské rituály počátku jara. Nejstarší písemné zmínky o masopustu na našem území jsou ze třináctého století, a v sousedním Německu dokonce už ze století dvanáctého. Ač se jedná o původně pohanský svátek, křesťanská církev ho přijala za svůj. Jeho datum, které není pevně dáno (pohybuje se od 1. února do 7. března), tak zapadá do církevního kalendáře. Období masopustu začíná 6. ledna -svátkem Tří králů – a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet šest dní před Velikonočním pondělím. Úplným závěrem masopustu je pak Škaredá neboli Popeleční středa, kterou začíná dlouhý předvelikonoční půst. S tím také souvisí pojmenování masopustu neboli karnevalu (z latinského carne = maso a vale = odejít), na Moravě nazývaného fašank (z německého fasching = masopust). Jinde se masopustu říká voračky neboli obřad mající zaručit úspěch nadcházejícího zemědělského roku. Tyto zvyklosti narušilo až zavedení pevného pracovního týdne na začátku dvacátého století, kdy byly masopustní obchůzky přesunuty na předcházející sobotu a neděli.

Prastaré masky

Ačkoli se průběh masopustních obřadů liší od vesnice k vesnici, jedno mají všechny společné. Průvod maškar a dobré jídlo patří k masopustu stejně jako kapr a stromeček k Vánocům. Veselé obžerství začíná už s Tučným čtvrtkem. Zimní období a mrazivé počasí je ideální pro zabijačky a o Tučném čtvrtku tak bývala k obědu zpravidla vepřová pečeně s knedlíky a zelím. Podle starobylých zvyklostí si na Tučný čtvrtek mohl každý dopřát tolik mastného jídla a piva, co snesl, a na slavností tabuli se tak skvěly i koblihy (smažené na másle či dříve také na bukvicovém oleji), klobásy a slanina a především pálenka. Zábava pokračovala o masopustní neděli, kdy se zpravidla v hospodě odehrávala taneční zábava. V pondělí se tančilo dále na tzv. „mužovském“ bále, kam měli přístup pouze ženatí a vdané. Svobodní se protentokrát museli spokojit pouze s přihlížením. V úterý pak masopust vrcholil dlouho očekávaným průvodem. Dříve mívala každá maska v průvodu svůj význam a funkci, které souvisely většinou se zaručením prosperity v nadcházejícím zemědělském cyklu. Dnes však tyto funkce takřka vymizely a masky slouží pouze k pobavení přihlížejících i svého nositele. Složení průvodů se lišilo kraj od kraje a vesnici od vesnice. V některých oblastech hrál prim v průvodu medvěd s medvědářem, jinde šašek, kobyla či muž maskovaný za matku neboli dorku s dítětem. Často se při masopustních obchůzkách setkáte také s turky, židy, kominíky, kozly, laufry, rasy, vostřížky a mnoha dalšími roztodivnými figurami. Některé masky představovaly zvířata, jiné profese, národnosti, či dokonce konkrétní osoby. Původně se masopustního veselí účastnili pouze svobodní či mladí ženatí muži. Postupem času se přidávali všichni, kteří se chtěli pobavit. Podle tradice maskovaná skupina obchází všechna stavení ve vesnici, každému hospodáři muzikanti zahrají jeho oblíbenou píseň a jedna z maškar si zatančí s hospodyní. Za odměnu dostanou od pána domu výslužku – dříve to bývaly zemědělské produkty, dnes jsou to peníze či alkohol. Masopustní obchůzka je zakončena v hospodě, kde účastníci průvodu propijí to, co vykoledovali. Podle tradice vrcholila masopustní zábava pohřbem basy, jenž symbolizoval končící období oslav. Oslavy končí o půlnoci, kdy ponocný zatroubí na roh a rychtář či jiný představitel vesnice vyzve všechny, aby se rozešli domů, protože začala Popeleční středa a s ní spojený půst.

Ten střížovský kostelíček…

Ve Střížově na Českobudějovicku je masopust dodnes živě udržovanou tradicí, v níž mají své místo starobylé maškary i masky glosující současné dění. Maškarní rej začíná hned zrána. Dva mladíci zvolení za „rychtáře“ s „hejtmanem“, ve slavnostních oblecích a vysokých kloboucích zdobených krepovými květy, jalovcem symbolizujícím trnovou korunu a s pěti červenými růžičkami představujícími pět ran Krista, žádají starostu o právo, aby mohli ve vesnici koledovat. Starosta jim oplátkou za slib, že nebudou dělat výtržnosti, rád dává svolení. Poté se celý průvod přesouvá k místní hospodě. První tanec patří šenkýřce, kterou koledníci prosí o to, aby se mohli večer opět vrátit. Šenkýřka jim slíbí, že je večer ráda uvítá, a na cestu je obdaruje džbánkem piva. Z hospody koledníci směřují ke kostelu, kam mají zakázán vstup maškary představující židy. Koledníci zahrají a zazpívají faráři píseň Ten střížovský kostelíček, kolem něho černá zem a dají mu napít ze džbánu piva. Kněz celému průvodu požehná. Koledníci pak procházejí vesnicí, u každého stavení se zastaví, zahrají oblíbenou píseň pána domu a některý si zatančí s hospodyní. Nakonec jsou pohoštěni alkoholem a obdarováni penězi. Koledníci pak hospodáře s hospodyní pozvou na zábavu tak jako každého, koho na své pouti vesnicí za celý den potkají.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články