Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Martin Jakš: Neusínám na vavřínech

jaks2.jpg
Autor článku: Barbora Mocová, Pátek, 13. ledna 2012
Autor fotografií: archiv Martina Jakše
Nejlepší výkony podávají běžkaři kolem třicátého roku věku. Přesto světová elita v tomto sportovním odvětví musí už pár let počítat s Martinem Jakšem, kterému je pouhých dvacet pět let. Česká lyžařská naděje se v listopadu připravuje na nadcházející sezonu za polárním kruhem.

„Za své největší úspěchy považuji zlatou medaili z mistrovství světa do dvaceti tří let a bronz ze štafety na olympiádě ve Vancouveru. Určitě ale nechci usnout na vavřínech a budu se maximálně soustředit i na letošní sezonu,“ slibuje Martin. „Hodně lyžařů přitom říká, že tahle sezona je plonková. Podle mě je to tím, že před sebou nemají jasný cíl v podobě mistrovství světa nebo olympiády. Ale i tak by se měl člověk připravit co nejlíp,“ prozradil něco ze svého tréninku a o vztahu k lyžování.

Cíle letošní zimy jsou pro něj přitom jasné: Tour de Ski a Světový pohár v Novém Městě na Moravě. Vloni se mu na Tour de Ski podařilo obsadit osmé místo, a pokud letos skončí do desátého místa a získá cenné body, bude se svým výkonem spokojen. Druhým Martinovým cílem je závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě. I tady se chce ukázat v tom nejlepším světle, už proto, že ho čeká domácí publikum. Začátkem listopadu jezdí Martin v rámci tréninku za polární kruh na akci, které říká První sníh. Když na sever mířil poprvé, představoval si polární kruh jako jakýsi zlomový bod v krajině, za kterým leží už jen divočina. Dost ho pak zklamalo, jaká je to turistická atrakce s krámky se suvenýry. V době jeho každoročního pobytu se tam denní světlo objevuje okolo jedenácté a v půl čtvrté už mizí. Většinu krátkého dne navíc slunce nezahlédnete. Bílý sníh ale vzácné paprsky odráží a nedostatečný svit slunce tak zdatně nahrazuje. Horší je vypořádat se s teplotami kolem třiceti stupňů pod nulou.

Odpověď z přírody

Martin Jakš se při cestách za polární kruh nespoléhá jen na technické vymoženosti. Když ho třeba výprava poprvé spatřila v přírodním oblečení, mnozí neměli daleko k tomu, začít si ťukat významně na čelo. Jenže v extrémních podmínkách si skutečně ověříte, že je lepší mít několik dobře zkombinovaných vrstev než jednu extra teplou. Technické materiály mají navíc podstatnou nevýhodu v tom, že když se zpotíte, nehřejí. Martin dlouho hledal, do čeho se navléct, protože není zrovna otužilec. Nakonec u něj vyhrály svršky zhotovené z vlny merino od novozélandských ovcí. Ty totiž podobně jako on žijí neustále na horách a musejí zvládat letní pětatřicetistupňová vedra i zimní tuhé mrazy.

Důležitou roli pro něj hraje i fakt, že merino je ekologický materiál. Tráví totiž většinu času v přírodě a otázka ekologie je pro něj důležitá. Například plně schvaluje, že se začal brát ohled na životní prostředí při výrobě vosků na lyže. Dřív se bral ohled jen na jejich nejlepší jízdní vlastnosti a složení bylo plné nevhodných chemikálií. Nyní se smí při závodění používat už jen vosky, které splňují kritéria šetrnosti k životnímu prostředí. Bydlí s přítelkyní v Prášilech, malé obci na Šumavě, takřka v lese. Nemusí tedy nikam dojíždět, když si chce zaběhat nebo vyjet na kole. Kvůli závodům se nacestuje ažaž, a tak ve volném čase není příznivcem cestování.

Jedenáct měsíců tréninku

Hodně lidí si myslí, že s jarním táním skončí čas zimních závodů a sportovci mají volno. Ve skutečnosti ale odpočinkový režim trvá jen měsíc. Obvykle Martin Jakš trénuje v třídenních cyklech: tři dny trénink, potom den volna a zase tři dny trénink. V období intenzivní přípravy zahrnuje tréninkový den tři etapy. První pohyb ještě před snídaní a poslední po čtvrté odpoledne.

Běžecké lyžování je individuální sport, výjimku z pravidla potvrzuje štafeta, kde panuje týmový duch. Martin není vlk samotář a trénovat ve skupině mu vyhovuje. Dokáže se tak víc vybičovat. „Baví mě, že trénink zahrnuje i dost jiných sportovních aktivit než jen běhání na lyžích. V létě u mě vítězí kolo,“ říká. „Občas mě napadne, že bych na cyklistiku přesedlal. Hlavně když se pořádně neobleču a mrznu na lyžích. V tu chvíli je představa, jak si šlapu do pedálů za slunečného dne, velmi lákavá. Jenže pak si vzpomenu, jak jsem měl v létě v programu napsaný trénink na kole a hustě lilo.“ Profesionální cyklisté mají také mnohem víc omezení ve stravě než lyžaři, a to by se Martinovi také moc nelíbilo. Rád však využil možnosti být v létě v českém profesionálním cyklistickém týmu. Snad letošní sezona ukáže, že mu to prospělo.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články