Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Marocké kamenné suvenýry

038-001.jpg
Pavel Röhlich, Úterý, 31. října 2006
Mezi zbožím, které maročtí prodavači suvenýrů turistům nabízejí, jsou vedle pestrého výběru domácích řemeslných výrobků hojně zastoupeny i nerosty a zkameněliny. U některých stánkových prodavačů toto zboží dokonce převažuje. Ale pozor! Mezi atraktivními exempláři číhá hodně padělků.

Maroko je geologicky velmi pestrá země, s množstvím rudných ložisek, která jsou rájem pro sběratele minerálů. Vrstvy téměř všech geologických útvarů od kambria po třetihory tu mají svá naleziště zkamenělin, mezi nimiž jsou nejhledanější trilobiti a amoniti. Fosfátová ložiska dobývaná v severozápadním Maroku jsou bohatá na zbytky různých obratlovců, např. lesklé žraločí zuby. Sběratel nebo turista, který zatouží ozdobit svou vitrínu exotickou zkamenělinou či krystalem, má tedy v Maroku dost příležitostí. Bohužel, je tu i dost možností, jak naletět na padělek. Jak se jim vyhnout?

Ze zkamenělin se nejčastěji nabízejí spirálovitě zatočené ulity hlavonožců, většinou druhohorních amonitů, zpravidla přibroušené nebo rozříznuté a naleštěné, takže je vidět jejich vnitřní rozčlenění přepážkami. Tím je také zaručena jejich pravost, protože napodobit tuto strukturu je prakticky nemožné. Naleštěné bývají také úzce kuželovité schránky prvohorních hlavonožců – ortocérů, buď obroušené spolu s okolním vápencem do malých zabroušených tvarů, tzv. muglí, nebo i jako skupiny několika naleštěných jedinců, přitmelených k vápenci, který je jen hrubě opracovaný. Toto tmelení a vytváření asambláží ovládají maročtí kamenáři mistrně, jak poznáme na příkladu trilobitů.

Maročtí trilobiti jsou světoznámí a mají mnoho společného s trilobity středočeského Barrandienu, především způsobem zachování. Největší bývají kambričtí trilobiti (15 cm i více), jejichž otisky v břidlicích mají rezavý limonitový povlak, podobný jako u našich trilobitů z okolí Skryjí na Křivoklátsku. O něco menší, ale zato lépe zachovaní jsou trilobiti v tmavě šedých devonských vápencích. U nich se zachovaly i mineralizované krunýře, které jsou o něco tmavší než okolní vápenec. Hlavní naleziště marockých trilobitů leží v oblasti Antiatlasu a jeho okolí, tedy až na Sahaře. Běžný turista proto nemá šanci se k nim dostat, a dokonce ani cizí paleontologové neznají u mnoha exemplářů místo jejich nálezu.

Pokud jde o trilobity nabízené v současnosti ke koupi na různých místech Maroka, lze říci, že převážná většina z nich jsou zdařilé padělky. Základem pro jejich výrobu byly pravé zkameněliny, někdy ovšem více či méně „poopravené“. Negativní forma vyrobená odlitím originálu byla vyplněna kaší z rozemleté horniny a syntetického lepidla, nejspíše epoxidové pryskyřice. To celé bylo přitlačeno k destičce připravené z odpovídající horniny. Po zatuhnutí zbývalo natřít odlitek vhodnou barvou a zamaskovat hranici mezi přírodním a umělým materiálem, mezi nimiž je malý, ale přece jen zjistitelný rozdíl. Tomuto účelu slouží porýpání okolí falešné zkameněliny, které má vyvolat dojem, že byla z okolní horniny pracně vypreparována. To, že jde o odlitek, prozradí někdy také drobné bublinky při jeho povrchu. Rozhodně se vyplatí mít u sebe lupu a dobře si prohlédnout místa styku zkameněliny či odlitku s horninou. V jednom případě lze pravého trilobita snadno a bezpečně poznat: jde-li o pozitiv a negativ, které do sebe dokonale zapadají, včetně okolní horniny. Padělají se totiž jen pozitivy. Skutečnou kuriozitou jsou „zkameněliny“ štírů, kde byl modelem skutečný usmrcený štír; ten byl odlit jako trilobit, odlitek přitmelen k vápenci a obarven načerno.

Zdá se, že mezi nerosty prodávanými v Maroku je poměrně málo padělků. Většinou se nabízejí krystaly běžných nerostů (křemene, kalcitu, aragonitu, sádrovce), které zaujmou spíš laika než zkušeného sběratele. Setkal jsem se s případem barvení krystalové drúzy křemene dofialova, tedy s napodobeným ametystem. Barvivo však vytvořilo na povrchu krystalů kovově lesklý film, který se u žádné odrůdy křemene nevyskytuje.

Vrcholem vynalézavosti je výroba umělých drúzových dutin s galenitem. Modravě šedý, kovově lesklý minerál (nejběžnější ruda olova) je hojný v mnoha rudných žilách. Nápadné je, že tyto výtvory, nabízené zpravidla v jediném exempláři, si jsou u různých prodejců podobné – doslova jako vejce vejci.

Co tedy doporučit jako pravý kamenný suvenýr? Kromě ulit hlavonožců stojí za zmínku typické saharské speciality, kterými jsou „pouštní růže“, známé i z dalších severoafrických zemí. Nacházejí se ve velkém množství na některých místech mezi písečnými přesypy, kde prolíná k povrchu voda nasycená síranovými a vápenatými ionty. Vzniklé krystaly mají čočkovitý tvar, prorůstají pískem a navzájem srůstají do nepravidelných shluků. Zde padělání nehrozí: sádrovcové růžice jsou místy tak hojné, že v některých oázách slouží jako stavební materiál skromnějších příbytků. Vyžadují však pečlivé zabalení a opatrnou přepravu, sádrovec je poměrně měkký a křehký.

K marockým padělkům zkamenělin však můžeme přistupovat také jako k součásti folkloru. Vždyť věrohodně vyhlížející replika trilobita je koneckonců ukázkou řemeslné dovednosti. Když za ni nezaplatíme přemrštěnou cenu a neopomeneme rituál smlouvání, má i takový suvenýr svůj půvab.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články