Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Malý Tibet v jižní Indii

48-1.jpg
Autor článku: Pavla Schauerová, Pondělí, 14. února 2011
Autor fotografií: Pavla Schauerová a David Štindl
Jako bychom se najednou ocitli v úplně jiném světě. Na stromech kolem cesty visí tibetské modlitební vlaječky a po ulici se míhají červené pláště mnichů. Jsme opravdu v jižní Indii? Vypadá to zvláštně, ale ano, jsme v jakémsi jižním Tibetu, jedné z prvních a největších tibetských osad v Indii.

celé Indii existuje zhruba pětatřicet tibetských osad. Vznikly v 60. a 70. letech, kdy indická vláda poskytla tibetským uprchlíkům pozemky, aby mohli zakládat vlastní komunity a být soběstační. Nejznámější z nich je Dharamsala v severovýchodním indickém státě Himáčalpradéš, kde sídlí Jeho Svatost dalajlama. Největší počet Tibeťanů však najdeme právě na území Karnátaky. V pěti osadách rozesetých v okolí Maisúru jich žije více než 50 000.

Dvě hlavní osady tibetských exulantů v oblasti Bilakuppa (85 km na jihozápad od Maisúru) jsou Lugsum Samdupling (založena v roce 1961) a Dickyi Larsoe (založena v roce 1969). Jen v nejznámějším chrámu Namdroling, tzv. Zlatém chrámu, žije kolem 10 000 mnichů a další tisíce žijí v klášterním komplexu Sera, který odsud leží asi osm kilometrů. V Sera je také v každém z chrámů místnost pro Jeho Svatost dalajlamu, který zde zůstává během své každoroční návštěvy.

I když tito lidé žijí v exilu, je zde cítit úžasná vnitřní svoboda a klid. Život obyvatel v osadách je dobře organizovaný, jsou tu školky a školy, dětská hřiště, nemocnice, praktikuje se zde tradiční tibetská medicína a nechybějí ani obchody a restaurace. Ve školách děti studují také historii Tibetu a buddhismus. Většina rodin žijících v těchto osadách se živí zemědělstvím, v tzv. zemědělských družstvech, ale větší část příjmu jim jde převážně z prodeje suvenýrů.

Nebeská architektura

Vstupní brána komplexu Namdroling je lemována tibetskými nápisy a barevnými modlitebními vlaječkami. Zlatý chrám je nepřehlédnutelný pro svůj nádherný architektonický styl a celkové umístění. V roce 2004 byl na jeho území postaven také třídimenzionální palác (mandala), který přesně kopíruje nebeskou architekturu. Tento palác je postaven podle dostupných popisů, uvedených v tantrických textech, které mniši používají při meditaci, a je prý jediný svého druhu na světě. Celý areál je nádherně upravený, jen je zvláštní, že místo drsné himálajské krajiny tu rostou různé druhy subtropickým palem. Velký měděný zvon, umístěný hned vedle mandaly, svolává mnichy k modlitbám do hlavního chrámu. Právě probíhá odpolední vyučování a nejméně tisíc mnichů společně předčítá tibetské mantry.

Uvnitř chrámu panuje skutečná duchovní atmosféra, umocněná bohatě zdobeným interiérem v červeném a zlatém provedení. Přímo proti vstupní bráně chrámu jsou umístěny tři zlaté sochy: Buddhy Šákjamuniho (zakladatele), Avalókitéšvary (bódhisattvy soucítění) a Padmasambhavy (indického mistra, který přinesl Buddhovo učení do Tibetu). Zdi jsou pokryty thanghami, kresbami postav z buddhistické mytologie, a na modlitebním oltáři je nespočet rozsvícených svíček a květinových ozdob. Mniši sedí v lotosovém sedu spořádaně v řadách za sebou. Každý z nich má před sebou vlastní svitky a při odříkávání motlitby se pomalu pohybují v rytmu tónů dopředu a dozadu. Je tak snadné nechat se vtáhnout do této příjemné duchovní atmosféry a zapomenout na vše tam venku, kdesi daleko. *


JAK SE TAM DOSTANETE?

Zlatý chrám Namdroling najdete asi 5 km od vesnice Bilakuppa, která leží na hlavní silnici spojující Maisúr a Madikérí. Stačí vystoupit ve vesnici a najmout si rikšu, který vás doveze přímo před bránu kláštera. Tibetská vesnice Sera Dže, kde se můžete ubytovat, leží dalších 8 km od Zlatého chrámu. Do této oblasti se můžete vydat na jednodenní výlet bez problémů, pokud ale chcete zůstat déle, měli byste mít povolení, které je možné získat v Maisúru.

KDE VŠUDE NAJDEME MALÝ TIBET

Pro tibetskou exilovou komunitu v jihoindické Karnátace se sice používá označení Malý Tibet, ale toto přízvisko nejčastěji nese oblast Ladáku na severozápadě Indie (o níž píše jiný článek v tomto čísle). Je vlastně pokračováním Tibetu v Indii. Další Malý Tibet se rozprostírá pouhých 500 metrů nad hladinou moře, a to u města Čcheng-te (Chengde) v provincii Che-pej (Hebei) na severovýchodě Číny, asi 170 km od Pekingu. Císařové z dynastie Čching nechali postavit kolem svého zdejšího letního sídla dvanáct buddhistických klášterů, které se staly součástí světového dědictví UNESCO. Nejznámější je klášter doktríny Potaraka z roku 1771, který je napodobeninou paláce Potála ve Lhase. Stavitelé kláštera Pchu-ning, dokončeného v roce 1755, se inspirovali nejstarším tibetským klášterem Samjä.

Je také nazýván klášter Velkého Buddhy podle téměř 23 metrů vysoké postavy světce, která je největší čínskou dřevěnou sochou. Tento Malý Tibet se stal útočištěm většiny mongolských buddhistických mnichů po okupaci Mongolska Sovětským svazem v roce 1923. Dodnes jsou všechny kláštery „živé“ a můžeme se zúčastnit pravidelných náboženských obřadů v jejich chrámech. Malý Tibet najdeme i v Evropě. Horská plošina Campo Imperatore v Abruzách ve střední Itálii je často označována jako italský Malý Tibet. Alpinské louky připomínající tibetské pláně se rozkládají na ploše asi 80 km2 v nadmořské výšce od 1500 do 1900 metrů. Je jedním z nejstarších italských lyžařských středisek, vzdáleným necelé dvě hodiny jízdy od Říma.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články