Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Luboš Kropáček: Panny v muslimském ráji jsou mýtus

41b.jpg
Autor článku: Zuzana Beranová, Čtvrtek, 15. ledna 2015
Autor fotografií: Jakub Stadler
Přední český islamolog odhaluje některé zavádějící a široce zakořeněné mýty týkající se islámské kultury. Přibližuje i další vžité představy, například pojetí džihádu, trestu smrti či užití práva šarí‘a.

Co si vlastně představit pod pojmem džihád?

Slušní, umírnění muslimové se mračí, když se v západních médiích džihád překládá jako svatá válka. Džihád v původním smyslu slova znamená vynaložení úsilí pro dobrou věc, zejména šíření islámu ve vlastním nitru. Je několik druhů džihádů: džihád srdcem (úsilí o vlastní morální zdokonalení, rozvoj islámských hodnot v sobě samém, sebekázeň, sebevýchova), džihád perem nebo jazykem (šíření dobrých myšlenek prostřednictvím slova), džihád rukou (dávání almužny) a džihád mečem (použití násilí na obranu islámu). Toto je teorie, ale ve skutečnosti v posledních 30 letech organizace, které se i názvem hlásí k džihádu, praktikují džihád ozbrojený.

Je pravda, že korán podněcuje násilí?

Korán zná hodnoty míru, ale kdo v něm hledá, je schopen zkonstruovat výpovědi vyhovující jeho cílům: jsou to především výzvy k džihádu mečem, tzv. mečové verše. Podobné verše se najdou i ve Starém zákoně. Tyto bojové výzvy ale mají místní a časové vymezení a nejde o obecný princip, což je argumentace umírněných muslimů. Podle nich jde především o utužení dobrých vztahů mezi lidmi. Text koránu není souvislým vyprávěním, jako například První a Druhá kniha Mojžíšova. Některá témata proto extremisté probírají tak, aby vynikla interpretace agresivity, interpretace v negativním džihádistickém smyslu. Také je podstatné, kdo a z jakých důvodů hledá podněty k ozbrojeným akcím. V muslimském světě je mnoho nespokojených lidí. Věří, že bůh (Alláh) dal všem zákony, ale lidé podle nich nežijí. A tak někteří druhé nutí, aby podle nich žili. Nyní například vyhlásili podle tohoto principu Islámský stát na severu Iráku a Sýrie.

Na čem je založen Islámský stát?

Využívá toho, že obě země jsou v rozvratu. Sýrie je v občanské válce a Irák je od americké intervence v roce 2003 v chaosu – nedomyslelo se, kam až to může dojít. Rozvrat dnes slouží těm, kdo se snaží hrát na islámskou notu pro vlastní moc a zájmy, s využitím falešné terminologie. Stoupenci takzvaného Islámského státu vyhlásili ovládnuté území za chalífát, což je historický pojem. V 9. století za chalífů dynastie Abbásovců došlo k největšímu rozkvětu muslimské společnosti, která dokázala postupovat tolerantně, uměla rozvíjet vědecký i kulturní odkaz antiky. Takový chalífát nelze srovnávat s dnešním útvarem na severu Iráku. Netroufám si říci, jak dlouho bude trvat, doufám, že ne dlouho, ale byl bych ve svém odhadu velmi opatrný.

K destabilizaci celého území také přispívá problém s Kurdy, kteří byli vytlačeni z území Islámského státu.

Kurdové jsou největším národem na světě, který nemá vlastní stát. Irák se už fakticky rozpadl na tři části, a to buď podle etnického klíče, nebo podle náboženství. Kurdské etnikum na severu země ustavilo autonomní irácký Kurdistán. Jeho autonomie již téměř přerůstá v nezávislost, což je nepříjemné pro Turecko. Z hlediska konfesního rozdělení Iráku je dobré připomenout, že za Saddáma Husajna měli navrch sunnité. Po jeho svržení proběhly volby v duchu pluralitní demokracie, v nichž se prokázalo, že šíitů je více. Předsedou vlády se stal šíita Núrí Málikí. Ten zase naopak vedl šíitskou sektářskou politiku, která neintegrovala sunnitskou minoritu.

Proč je celý region tak nestabilní?

Politická mapa arabského světa se tu ustavila až po zániku Osmanské říše po první světové válce, kdy se Francie a Anglie dohodly o rozdělení. Jordánsko, tehdy nazývané Zajordánsko, a Irák vznikly pod britskou mandátní správou, zatímco Sýrie a Libanon pod francouzskou. Země získávaly nezávislost postupně, Irák v roce 1932 a Sýrie až od druhé světové války. V Iráku i v dalších zemích pak dlouhodobě vládly pevnou rukou sekulární autoritativní režimy. První náraz do stability přinesla americká invaze do Iráku v roce 2003. Změny v Sýrii započaly v kontextu arabského jara v roce 2011 po změnách v Tunisku a Egyptě. V těchto obou zemích byly svrženy víceméně prozápadní režimy. V Sýrii proti lidovým projevům nespokojenosti zasáhl režim krvavým násilím, které vyvolalo další bouři odporu. K původním demokratickým požadavkům se připojili islámští radikálové podporovaní al-Káidou a přeměnili hnutí za demokratické reformy v občanskou válku. Využili toho, že autoritativní syrský prezident nepatří k sunnitům, ale k alavitům, což je sekta patřící k šíitskému islámu, podporovanému z Íránu. Konflikty v Iráku a Sýrii mají i náboženskou složku – střet mezi sunnity a šíity. Sunnitskou stranu brutálně prezentuje al-Káida i takzvaný Islámský stát.

Ka´ba, stavba uprostřed Velké mešity v Mekce, je nejposvátnějším místem islámu. Muslimové věří, že ji postavil sám Abrahám. Při své pouti do Mekky ji sedmkrát obcházejí. Stavba je pokryta hedvábím a v její fasádě je vsazen posvátný černý kámen.

A co sekta Boko-Haram páchající násilí na severu Nigérie?

Boko Haram vznikla v roce 2002 v severní Nigérii. Název se váže k zákazu západního vzdělání. Haram, arabsky harám, znamená v islámském právu „zákaz“. Boko je odvozeno z hauského termínu pro nežádoucí jev, v tomto případě západní standard školství. Seskupení původně vzniklo jako výraz odporu k neislámskému vzdělání. V roce 2001 a 2002 až 12 států spadajících pod nigerijskou federaci vyhlásilo plné zavádění šarí’y, která tam v koloniální době platila jen v rodinném a dědickém právu. Sever Nigérie byl odjakživa muslimský a vyspělejší jih, ovládaný Joruby a Iby, je křesťanský. Napětí mezi náboženstvími vyústilo v krvavé srážky ve městech jako Kano nebo Zaria. První vůdce Boko Haram byl Mohamed Yusuf a organizace původně sdružovala absolventy škol trpící nezaměstnaností. Svou islamistickou ideologii prosazovala zpočátku pokojně až do roku 2009, kdy vypukly konflikty, Mohamed Yusuf byl zatčen a brzy nato zemřel. Vedení se ujal Abubakar Shakau, který se vydal cestou násilí a sekta má od té doby na svém kontě stovky obětí. Boko Haram má mezinárodní vazby na al-Káidu, obdobně jako somálský aš-Šabáb a Islámský stát na severu Iráku.

Jakým způsobem se šíří islám v Africe?

Jsou země, kde jsou muslimové v menšině, jako například v Keni nebo v Tanzanii. Snaží se posílit svůj vliv tím, že zakládají islámské politické strany. Zkušené sekulární režimy arabského světa je ale varují, že se jim to může vymstít, podobně jako se stalo v Alžírsku. Číselně to vypadá tak, že poměr muslimů a křesťanů je v Africe zhruba stejný. Islám v Africe sílí díky velké porodnosti a také podporou ze strany Saúdské Arábie. Ve vztazích mezi křesťany a muslimy je nutné hledat smírčí cestu, ale v případě nezbytí použít sílu, jak se ukázalo při tragických srážkách v Mali. Ve Středoafrické republice se mobilizací veřejnosti podařilo omezit hrozící velké střety. V Africe jsou i další militantní hnutí, některá dokonce zneužívají nálepku křesťanství, jako například ugandská,,Armáda Božího odporu“ (LRA).

Jakou roli hraje v šíření islámu vliv imámů a také finance ze Saúdské Arábie?

Termín imám je odvozen od arabské předložky amáma –,,před“. V sunnitském islámu je imám ten, kdo stojí před ostatními při kolektivní modlitbě. Ostatní jsou seřazeni za ním. Česky bychom jej mohli označit za,,předáka“. Je do určité míry islámskou obdobou křesťanského kněze nebo židovského rabína. Termín imám má ale velmi odlišný význam u šíitů, kde se užívá pro potomky Alího. Alí byl nejbližší mužský příbuzný proroka Muhammada a šíitští imámové se datují až do dvanácti generací. Poslední dvanáctý imám se skryl, svou suverenitu uplatňuje ze skrytostí a přijde jako mesianistická osobnost před koncem světa nastolit spravedlnost. Taková je apokalyptická vize šíitského islámu. Saúdská Arábie je regionální velmoc sunnitského světa. Odtud pramení její nedobrý vztah k šíitským režimům v Iráku a Sýrii. Současně je to ideové centrum, které šíří myšlenky islámu do Afriky, například za šířením islámu v Mali stojí saúdskoarabské, katarské a kuvajtské finance.

Již jsme mluvili o některých mýtech islámské kultury. Jak je to s mýtem pravícím, že na muslimského věřícího čeká po smrti 72 panen?

Tento a jiné podobné lidové muslimské mýty dráždí obrazivost západních médií. Panny jsou názorným prostředkem pro vyjádření rozkoše, čekající na zbožného muslima po smrti v ráji. Je to ovšem metaforické přirovnání, protože nám podobně jako v biblické eschatologii chybí empirie. Muhammad o tomto atraktivním konceptu hovořil jen v prvních letech svého působení, kdy se snažil přesvědčit své krajany v Mekce, aby přijali islám. Později toto pojetí ráje změnil tak, že se muslimové shledají se svými manželkami.


Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc. (75)

Islamolog, arabista a afrikanista, pracovník Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Vystudoval anglistiku, arabistiku a afrikanistiku, působil jako tlumočník a překladatel. Zabývá se kulturou a myšlením islámského světa, postavením islámu v Evropě dnes, dějinami Blízkého východu, dějinami a kulturou Afriky a vztahem islámu a křesťanství.


O ŠARÍ´I

Šarí‘a je prezentována jako bohem daný zákon, ale reálně má mnoho podob a odpovědí. Například pro umírněné muslimy je šarí‘a duchovní inspirací, a proto odmítají, aby se dodržovaly středověké praktiky sekání rukou a ukamenování. Takové tresty jsou ostatně v rozporu s článkem 5 Všeobecné deklarace lidských práv a svobod. Dále je šarí‘a nespravedlivá k ženám, muslimka si může vzít jedině muslima, kdežto muslim muž obdobná omezení nemá.“

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články