Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Lidové VIP středisko

78-001.jpg
PETR SOCHA, Pátek, 2. února 2007
Svatý Mořic patří mezi známá jména podobně jako Jágr nebo James Bond. Je vystaven záři reflektorů, takže by od něj mnozí čekali manýry hvězdy. Svatý Mořic se ale umí chovat i skromně a rozhodně nelze říci, že je to středisko jen pro bohaté.

Svatý Mořic (Sankt Mšritz) je pouze jedním záchytným bodem velké horské oblasti s názvem Engadin. Politicky se nachází v kantonu Graubünden, samozřejmě ve Švýcarsku. Zdejší hory a přírodní kulisy – zejména údolní jezera – mohou za to, že se z kdysi chudého horského kraje stala oblast vyhledávaná turisty. První z nich sem začali putovat na konci předminulého století. Krátce nato vznikly první hotely. Zapadlý kout se začal měnit v luxusní rekreační oblast, což byla ideální výchozí pozice pro blížící se rozvoj lyžařské turistiky. Oproti většině alpských lyžařských center tu najdeme i obrovskou síť běžeckých tras. Napočítáme jich ke dvěma stům kilometrů. Denně jsou upravovány pro oba styly a k dispozici jsou zdarma nebo za dobrovolný poplatek. Český čtenář má ale asi více v oblibě lyžování sjezdové a v tomto případě je skutečně na co se těšit. Lyžařské terény v okolí čítají celkem 350 kilometrů pestrého sjíždění. Skládají se ze tří podoblastí a každá je něčím unikátní.

Horská kavka

Nejznámější areál Corviglia (název nese podle centrálního vrcholu, v rétorománštině znamená horská kavka) vyrůstá přímo ze Svatého Mořice a je s ním spojen visutou lanovkou ze čtvrti Bad, zubačkou přímo z centra a kabinkou z periferní Celeriny. Jezdí se převážně nad hranicí lesa na slunečně orientovaných svazích umožňujících svým sklonem velmi svižnou jízdu. Členitější jsou tratě v nejvyšších částech pod šikmým vrcholem Piz Nair (3057 m n. m.) s jednou z několika panoramatických restaurací na vrcholku. V ní můžete sledovat neobvyklý úkaz: mezi sportovní veřejností se čas od času objeví elegantní dáma v kožichu nebo džentlmen v luxusním obleku. Přijeli sem lanovkou dát si kávu, odpočinout si při pohledu na třítisícovky nebo si přečíst noviny.

Mezi zdejší nejlepší tratě jistě patří závodní trať Corviglia, využitá při olympiádě i při nedávném mistrovství světa. Trať mužského sjezdu byla vybudována tak, aby její horní úsek byl nejstrmější ze všech mistrovských sjezdů. Závodníci na něm dosahovali zrychlení porovnatelného s volným pádem! Areál ale zahrnuje i mírné sjezdovky, třeba v okolí mezistanice Corviglia, kde sídlí restaurace a také jachtařský klub. Dojezdy do údolí jsou většinou jen svažité cesty, výjimkou je ostřejší červená podél zubačky až k mezistanici Chantarella.

Corvatsch

Ze sousedního Surleje stoupá ve dvou sekcích visutá kabina k vrcholu Corvatsch (3303 m n. m., v rétorománštině znamená havran), kde je z panoramatické restaurace nejkrásnější výhled v oblasti. Tento areál je o něco menší, zato však má větší převýšení a severně orientované svahy, kde je kvalitnější sníh. Podél hlavní větve lanovek spadá několik dlouhých, terénně pestrých červených tratí. Další proud vleků uhýbá stranou až k vrcholku Furtschellas (2800 m n. m.), z něhož vede rychlý červený sjezd až do Sils-Maria (1795 m n. m.) ke stanici další visuté kabiny. Je to zároveň jedna z mála sjezdovek skrytých v lese. Na Corvatschi každý pátek probíhá neobvyklá akce – večerní lyžování. Končí až ve dvě hodiny po půlnoci. Náladu a přísun energie zajišťují okolní bary, které s narůstajícím časem stále více konkurují dokonale osvětlené dvoukilometrové sjezdovce. Je pravděpodobné, že ne všichni lyžaři se ráno probouzejí příjemně unaveni sportem… Vlakem nebo skibusem (v ceně skipasu) se můžete nechat vyvézt odlehlým údolím do průsmyku Bernina, kde leží dva zajímavé vrcholy: Diavolezza (2977 m n. m.) a Lagalb (2959 m n. m.). Na rozdíl od posledně uvedených oblastí jsme se posunuli do divokých hor, kde už jen těžko hledáme stromy a kde drží hory ve svém objetí vrásčité ledovce. Každý z vrcholů spojuje se světem visutá kabina. Ze sjezdovek převládá střední a vyšší hladina obtížnosti, tedy červené a černé – všechny s převýšením okolo 700 metrů. Lehce dobrodružným podnikem je neupravovaný desetikilometrový sjezd po ledovcovém splazu Morteratsch, ústící níže v údolí u stanice skibusu. Další neobvyklou atrakcí je tzv. full moon skiing – lyžování v noci jen za svitu měsíce v úplňku. Okolní bělostné hory odrážejí jeho svit natolik silně, že k nočnímu lyžování není třeba umělé osvětlení.

A co ceny?

Může tam našinec přijet bez obav, že přijde o své naspořené jmění? Levně tu není, ale nutně draho také ne. Dokonce si klidně můžete zajít do největšího světového whisky baru, nenápadně ukrytého v podzemních prostorách hotelu Waldhaus na břehu Svatomořického jezera (ochutnávka dvou kvalitních skotských whisky nás přišla na 15 švýcarských franků). Lesk a drahota Svatého Mořice zůstane pro běžného návštěvníka většinou skryta za zdmi pětihvězdičkových hotelů, ekonomicky myslící lyžař nebo turista určitě raději využije akční nabídky, za kterou se dá pořídit pětidenní pobyt se skipasem již od 331 CHF (asi 6 tisíc Kč), což je cena, které mnohdy nekonkurují ani „no name“ resorty jinak levnější Itálie či Rakouska.


Tipy

* Děti ve věku 6–12 let ušetří na skipasu 66 procent z běžné ceny.
* Mládež ve věku 13–17 let ušetří na skipasu 33 procent.
* Výhodné balíčky (7.-28. 1., 17. 3. –1. 5.): 5× ubytování, pětidenní skipas od 331 CHF/osoba.
* Největší whisky bar na světě je v hotelu Waldhaus am See.
* Venkovní perličková koupel v hotelu Berghaus Diavolezza (2977 m n. m.).
* Pronájem osvětlené sjezdovky Corvatsch (4 km) pro skupiny od 50 osob (150 CHF/osoba).

Informace: www.MojeSvycarsko.com

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články