Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Léto 2010: Čas vzkříšení Pražského Semmeringu

116-1.jpg
Autor článku: Petr Fero, Středa, 1. září 2010
Autor fotografií: Petr Fero
Ta stavba vypadá na sídlišti Řepy v Praze až nepatřičně. Za paneláky tu stojí cihlový domek se špičatou střechou. Na první pohled připomíná české venkovské nádražíčko. Stanice Praha--Zličín je vstupní branou na nejkrásnější železniční trať v hlavním městě zvanou Pražský Semmering. Ta prožívá letos v létě nečekané vzkříšení.

Může za to dlouhodobá výluka provozu tramvají v Plzeňské ulici. Po letech hustého provozu a zanedbávané údržby se zdevastovaná tramvajová trať letos důkladně renovuje, a tak mají milovníci železnic v Česku svátek. Vlaky na trase Pražského Semmeringu se staly v posledních týdnech spásou pro tisíce obyvatel řepského sídliště na cestě za prací. Ve všedních dnech tak panuje na Semmeringu pravděpodobně nejhustší provoz v jeho bezmála 140 let trvající historii: osobní vlaky pendlují mezi nádražíčkem Praha-Zličín a Smíchovem na městské lince označené jako S65 od pondělí do pátku v půlhodinovém intervalu v obou směrech. Přitom jindy tu potkáte sotva čtyři vlaky za den…

Na palubě tohoto pražského motoráku lze zažít něco, co je jinak k vidění snad leda ve Švýcarsku v tamních speciálních turistických vlacích, takzvaných panoramatických expresech, napěchovaných věčně udivenými japonskými turisty. Navzdory faktu, že výluka tramvají a půlhodinový interval železničních spojů znamenají pro drtivou většinu obyvatel pražských Řep citelnou časovou ztrátu při cestě do práce, nemálo lidí ve vlaku odkládá noviny, mobily i počítač, jen aby mohli sledovat dosud neznámá panoramata Prahy ubíhající za oknem. Naklánějí se, natahují krky a jedete-li mimo přepravní špičku, občas si někdo v poloprázdném vlaku přeběhne od jednoho okna ke druhému za lepším výhledem. I běžné pasažéry dokáže tahle cesta nadchnout podobně jako řadu nadšenců, kteří okolo malebné trati pobíhají s fotoaparáty a stativy, aby našli ty nejlepší záběry vlaku projíždějícího celou cestu Prahou – a přece často překvapivě divokou přírodou.

Třebaže ta nejzajímavější místa patnáctikilometrové pouti se nacházejí v její dolní části, i samotné omšelé zličínské nádražíčko je škoda minout zcela bez povšimnutí. Z časů, kdy se ještě v nedalekých dílnách na Zličíně vyráběly pro celý svět tramvaje značky ČKD a posléze moderní vlaky Siemens, má tahle stanice přímé napojení někdejší firemní vlečky na pražskou tramvajovou síť. Tramvaje však ve své době nevyjížděly z továrny rovnou po svých. Do Zličína putovaly na speciálních podvalnících, které se zarazily na konci slepé staniční koleje, kde tramvaj sjela na rampu vystavěnou zhruba o metr výš, rovnou na speciální kolej napojenou na tramvajovou smyčku Sídliště Řepy. Až do loňska jste pak mohli ve stanici Zličín sporadicky zahlédnout zbrusu nové vlaky v barvách švýcarských či izraelských železnic řazené pro expedici k zákazníkům do nákladních souprav. Ale i to už je definitivně minulost poté, co Siemens zličínskou továrnu loni na podzim zavřel.

Vlevo hleď!

Cesta vlakem ze Zličína na Smíchov představuje překvapivě pestrých dvacet minut jízdy. Užitečná rada na úvod: nasedáte-li na nádraží Zličín (pozor, nezaměňovat s konečnou stanicí metra Zličín – ta je vzdálená půl hodiny pochodu nebo deset minut jízdy autobusem!), pro ty nejlepší vyhlídky se usaďte pokud možno vlevo ve směru odjezdu.

Pro mnohé zdejší obyvatele je prvním překvapením ve vlaku už množství zeleně, kterou mají hned za humny. Motoráček se krátce za výchozí stanicí ztratí mezi stromy. Zahlédnete tu sice také zahrádkářskou kolonii, vedle výstavní vilu, dále v průseku neobvyklou vyhlídku na řepské sídliště, ale pak už jste opravdu v lese. A z něj náhle vykoukne první zastávka: Praha-Stodůlky. Vlastně je to jen peron s cedulí, který stojí po levé straně na zápraží zdejší dominanty: poněkud záhadného, věčně rozestavěného okázalého sídla, jež je neustále obsypané početnou flotilou nablýskaných vozů výhradně značky Mercedes. Vpravo pak zahlédnete prorezlou a zarostlou druhou kolej, patrně pozůstatek projektů na modernizaci trasy z 80. let minulého století – kdoví, zda po ní vůbec někdy projel nějaký vlak.

Skály v oblasti Žvahova nad kolejemi pražského Semmeringu jsou vyhledávaným cílem horolezců.

Název zastávky Stodůlky je lehce zavádějící, nacházíte se totiž přímo nad Motolem. Na protějším svahu nad údolní dopravní tepnou Plzeňské ulice uvidíte (opět vlevo) po chvíli dvě významné pražské nemocnice: Motol a Homolku. To už jste ovšem ujeli další dva kilometry a vlak zastavuje nad Košířemi, u cedule Praha-Cibulka. Tady se zase dostáváte z lesa do obydlených míst a po dalších dvou kilometrech až do industriální oblasti Jinonic.

V rozlehlém areálu opuštěných či zanedbaných továren tu a tam probleskne jasná barva omítky v místech, kde klíčí nový byznys -to když si pár metrů v přízemí někdejších obřích továren s vytlučenými okny výhodně pronajímají začínající firmy a snaží se aspoň ten svůj kus fasády mít v rámci možností upravený. Při vjezdu do stanice Praha-Jinonice v půli trasy cestující vítá – opět vlevo -obří kovošrot přímo na nádraží následovaný oprýskanou nádražní budovou. Tady se vlaky linky S65 křižují a pro pasažéry ve směru Smíchov začíná ta nejlepší podívaná.

Nejkouzelnější kilometry

Jen co projedete kolem nových obytných areálů nad stanicí metra Radlická, sledujte báječná pražská panoramata, která se vám vzápětí otevřou nad vltavským údolím. Koleje tu vedou závratně vysoko nad hladinou řeky, přes jejíž hluboké údolí dohlédnete až na protější Pankráckou pláň s pražskými mrakodrapy, na Žižkov s televizním vysílačem či na Vyšehrad s typickými dvěma věžemi chrámu svatého Petra a Pavla. Celá Praha jako na dlani, snad jedině Hradčany odtud nezahlédnete. Bohužel vyhlídka trvá jen velmi krátce, koleje poměrně rychle klesají romantickou oblastí Dívčích hradů, skrz zastávku Praha-Žvahov – což je po Stodůlkách další nádražíčko na trase s hustě zarostlou druhou kolejí – k Prokopskému ú­dolí.

To překračuje trať Semmeringu po dvou zatočených viaduktech. Z toho prvního uvidíte trochu víc přírody protkané rozlehlými vilami i skromnými domečky, přičemž celou scenerii vpravo už v dálce na kopci lemují paneláky barrandovského sídliště, zatímco z druhého viaduktu se vpravo otevírá pohled na moderní tramvajový most vedoucí podél víceproudé komunikace k Barrandovu.

Díky viaduktům vlak ze Zličína překročil hned dvakrát údolní železniční trať vedoucí do Rudné, zároveň opsal velký oblouk nad Hlubočepy, klesl ze Žvahova téměř k Vltavě a blíží se hustou vilovou zástavbou doplněnou o jednoduché příbytky nešťastníků bez domova, ke Smíchovskému nádraží. I v rámci téhle stanice je Pražský Semmering výjimečný, jelikož vás zavede do jinak skrytých zákoutí – na takzvané Severní nástupiště pod pěší lávkou, jež vede přes nádraží z Radlické k Nádražní ulici. Během letošní tramvajové výluky byla navíc jízda Semmeringem protažena přímo k autobusové stanici Na Knížecí, vlastně až k metru Anděl – nový peron byl vybudován na konci jedné z prorezlých kolejí zdejšího opuštěného nákladového nádraží.

Tady ve všední dny jízda Pražským Semmerignem linkou S65 končí. Coby víkendoví cestující však můžete ještě pokračovat přes smíchovský Železniční most. Ten překračuje Vltavu pod Vyšehradem, jenž se najednou objeví vpravo vysoko nad kolejemi, ač jen o pár minut dřív jste na něj hleděli od Dívčích hradů vysoko nad řekou. Navíc se dole cestou přes řeku nalevo otevírá už i vyhlídka na Hradčany. Dál projedete Nuselským údolím a Vinohradským tunelem přímo do centra Prahy, až na hlavní nádraží. Tak kdy se vydáte na cestu?

Historický vůz Pražského motoráčku vyjíždí o víkendech z hlavního nádraží.

Kde se vzal Semmering

Trať původně Buštěhradské dráhy z roku 1872 je přezdívána Pražský Semmering po vzoru unikátní rakouské alpské železnice, která patří na Seznam světového dědictví UNESCO (jako jedna ze tří drah světa vedle indické úzkokolejky do Dardžilingu a švýcarské Albula-Bernina). Parádní vyhlídky cestou se otevírají hlavně díky velkolepému oblouku, který trasa opisuje nad Smíchovem v oblasti Žvahova a Hlubočep. Trať byla takto odvážně narýsována a vybudována v 19. století původně pro těžké nákladní vlaky k dopravě uhlí z Kladenska do Prahy, aby stavitelé dosáhli co nejmenšího sklonu kolejí při sestupu z Jinonic do údolí Vltavy na Smíchov. Skály v oblasti Žvahova nad kolejemi pražského Semmeringu jsou vyhledávaným cílem horolezců.

Vlaky na trati

V pracovních dnech jezdí letos v létě mezi zastávkami Praha-Zličín a Praha-Na Knížecí každou půlhodinu modernizované motorové vozy Regionova na lince S65 (jízda trvá 20 minut), zatímco o víkendech mezi Zličínem a hlavním nádražím (celá cesta zabere 30 minut) pendlují vlaky devětkrát denně v každém směru, z toho pětkrát historický vůz takzvaného Pražského motoráčku, který cestou nabízí výletníkům i jednoduché občerstvení. Ve všech spojích platí předplatné Pražské integrované dopravy.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články