Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Lesy tuláků i vojáků

094-000.jpg
Michal Kratochvíl, Středa, 2. dubna 2008
Donedávna neznámá část naší země se díky plánu na umístění radaru Spojených států amerických stala předmětem diskusí a zájmu širší veřejnosti.

Mohutný pás brdských lesů se táhne od Prahy až pod Příbram. Zatímco severní část Brd – Hřebeny – je protkána sítí turistických a cyklistických cest a stává se cílem častých výletů, samotné centrální Brdy jsou jen zelenou plochou na mapě s nápisem Vojenský výcvikový prostor Jince. Je to místo neznámé a oficiálně zapovězené. Možná je to i jeden z hlavních rysů české povahy ignorovat zákazy, a tak si za první republiky místní lidé při toulkách přírodou či při hledání hub zvykli na dunění dělostřeleckých granátů, v době německé okupace na kolvínský lágr a posléze na vojska Varšavské smlouvy. Nic nemohlo zastavit houbaře, trampy, pytláky a jiné dobrodruhy v pronikání do lesů. Kdo poznal jejich krásu, neodolal pokušení vrátit se.

Návštěva s rizikem

V první republice se zákaz vztahoval jen na cílové dopadové plochy, dnes je již vstup do vojenského prostoru stejně jako před sedmdesáti lety zakázán. Pokud se vám stane, že potkáte pracovníka lesní správy v terénním autě či přímo vojáky AČR, můžete si být jistí, že vás čeká bloková pokuta v minimální výši 1000 Kč a okamžitá deportace z prostoru. V poslední době se situace trochu uvolnila – v okrajových částech byly zřízeny cyklistické stezky a armáda s policií přivírají oči nad víkendovými výletníky, kteří se zde pohybují pěšky, na kole nebo na běžkách. Přes týden a v době, kdy probíhá cvičení, se však vstup zakazuje a trestá.

Rozpisy střeleb jsou vždy zveřejněny na webových stránkách vojenského újezdu. Brdy jsou rájem pro cyklisty: asfaltové silnice jsou víceméně v dobrém stavu a provoz nulový.

Když se vydáte do terénu pěšky, bez kompasu se neobejdete, zabloudit lze velmi snadno. Kromě toho mají centrální Brdy ve vyšších polohách již horský ráz: zakrslé smrky, mokřady, ostrou trsovitou trávu a silný vítr. Zapadnout po pás do močálu můžete i na vrcholu kopce. Brdy zadržují velké množství vláhy – močály, mraky, mlha a déšť jsou zde častými jevy a všeobecně vás čeká chladnější počasí, než jaké panuje v okolí. Zima zde trvá dlouho a stává se, že ještě v květnu tu padá sníh. Pro svůj výjimečný stav jsou Brdy považovány za přírodní rezervoár vody v české kotlině.

Atak armády

Vojenský prostor zde vznikl ve 20. letech minulého století i přes velké protesty široké veřejnosti.

Sloužil nejen jako dělostřelecká střelnice, ale stal se místem testování budoucího pohraničního opevnění ČSR. Zkušební „srub CE“ stojí na cílové ploše Jordán, je střídavě přístupný a konají se na něm akce klubů vojenské historie. Okolí bývá v létě místem nájezdů sběračů borůvek.

Za německé okupace dostal prostor název „Truppenübungsplatz Kammwald“ a byl nepatrně rozšířen k západu. U srubu točili nacisté propagandistické filmy dobývání Maginotovy linie, větší změny však Brdy nedoznaly. Po vydání zákona o vojenských prostorech v roce 1949 se prostor začal nazývat „Vojenský újezd Brdy“. Ve Strašicích vznikla tanková posádka a západní část Brd začala sloužit k výcviku. Dodnes se můžete projet „tankovkou“ – betonovou cestou, kudy jezdily tanky z železniční zastávky Holoubkov na posádku.

Na místě střelnice se každoročně koná přehlídka armády AČR, tzv. „Bahna“. V současné době je k vidění už jen soustava bunkrů na Houpáku, dopadové plochy Jordán a Brda s místem pro hod granátů a rozličné dělostřelecké pozorovatelny.

Izolace chrání

Kromě pozůstatků vojenství jsou Brdy zejména unikátním přírodním útvarem s mnoha historickými památkami. Na severním zpřístupněném okraji naleznete romantickou zříceninu hradu Valdek. Karel Hynek Mácha mu chtěl věnovat rozsáhlý román, dochovaly se z něj ale pouze fragmenty. V první polovině 13. století dal hrad vystavět rod pánů z Valdeka, údajných potomků legendárního Bivoje, později byl hrad zčásti renesančně upraven.

Od roku 1623 je ale uváděn již jako pustý. Jeho dominantou je mohutná vysoká věž a zbytky kdysi třípatrového paláce.

Bystrý pozorovatel může i dnes najít v Brdech a okolí stopy uhlířů, sklářů, horníků, dřevorubců a trampské osady či načerno stavěné sruby. Z velké části se zde dochovala i původní flóra. Lesní správa obhospodařuje jen snadněji dosažitelné úseky, a tak se místy zachovaly smíšené lesy s původním pralesovitým charakterem či divoké louky a netknuté náhorní plošiny.

Najdeme zde i rozsáhlé vodní plochy: k největším z nich patří Padrťské rybníky na jihu či nádrže Pilská a Obecnice na východě.

Za vidění stojí lovecký zámeček Tři trubky na soutoku Klabavy a Třítrubeckého potoka. Vznikl mezi léty 1888 až 1890 a byl určen k reprezentativním účelům rodu Colloredo-Mansfeldů. Dnes jsou zde ubytovávány významné státní návštěvy ministerstva obrany.

Nejvyšším bodem Brd je Tok s 864 metry. Název hory je odvozen od milostného zpěvu tetřeva hlušce, tzv. „tokání“. Tetřeva zde už ovšem bohužel nespatříte, zmizel v šedesátých letech 20. století.

V pramenech se dají dohledat zmínky o divokých kočkách, rysech, vlcích, tetřevech i o stohlavých stádech vysoké zvěře. Jeleni v Brdech drží prvenství – jsou původní, nikdy nebyli úplně vybiti a znovu vysazeni jako jinde. Brdská fauna má bohaté zastoupení: výra velkého, volavku, čápa, raka, perlorodky, ledňáčka, ale třeba i vzácného orla mořského. V poslední době se v Brdech objevil los evropský i raritní korýš listonoh letní. Ochránci se zasazují o reintrodukci tetřeva i jiných vymizelých druhů do volné přírody. Díky téměř devadesátiletému uzavření centrálních Brd mohla zdejší příroda využívat jakýsi statut nadmíru chráněné krajinné oblasti a zachovat se nám tak ve své původní, jedinečné podobě. Činnost armády se podepsala jen minimálně, a pokud z Brd v budoucnu nevznikne místo pro masovou turistiku, zachová se budoucím generacím kus opravdové přírody.


Nový obyvatel brdských lesů?

Radar XBR (X – Band radar) je jedním z článků protiraketové obrany určený k eliminaci útoku balistickými raketami na území USA. Tyto rakety ničí ve střední fázi letu, tj. nad atmosférou, pouhou silou nárazu kvůli možnosti výbuchu hlavic. Do Brd by měl být přemístěn z atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech a situován poblíž obce Míšov, tedy v jihozápadní části Brd. Od roku 2012 má být schopen čelit útoku více než deseti raket, a to i těch, které za letu dokážou vypustit více hlavic. Na rozdíl od jiných radarů je přesně nastaven, tedy nerotuje. Pro své napájení potřebuje radar XBR značně výkonný zdroj (1 MW), a proto bude součástí sedmihektarového „radarového městečka“ i vlastní elektrárna. Ačkoli oficiální zdroje uvádějí, že radar má zlikvidovat případný útok ze strany severní Koreje a Íránu, je pro Rusko radar jasným znamením pronikání vlivu USA do východní Evropy. Radar se také setkává s odmítavým postojem velké části české veřejnosti, které se nelíbí, že radar slouží prioritně k ochraně USA, a ne ČR či Evropy. Lidé se také obávají kromě vojensko-politických dopadů i vlivu radaru na lidské zdraví: radar má podle údajů ministerstva obrany impulzní (špičkový) výkon až 4,5 MW při soustředění energie do úzkého svazku, což někteří experti považují již za rizikové.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články