Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ledová pomoc pro Ilankaithuraimuhathuvaram

18-1.jpg
Autor článku: Petr Drbohlav, Úterý, 5. října 2010
Autor fotografií: Petr Drbohlav
Každé ráno míří Džakanathan na kole k budově ledárny ve vesnici s bizarním jménem Ilankaithuraimuhathuvaram. Budova je natřena zeleně, barvou islámu. Je to snad proto, že ji postavila muslimská stavební firma z nedaleké Kinnije? Nebo je to náhoda? V hinduistickém okrsku Íččilampathu žádná stavební firma nesídlí. Vlastně vůbec žádná firma. Okrsek býval dlouho baštou Tamilských tygrů (LTTE) a patří mezi nejchudší a nejzaostalejší na východě ostrova.

Než se Íččilampathu stačilo vzpamatovat z tsunami, přehnala se tudy v srpnu 2006 fronta, když šrílanská armáda oblast „osvobodila“. Tygři uprchli po moři dál na sever, obyčejní lidé utekli po svých do utečeneckých táborů po okolí. Armáda obsadila místní radnici a více než třicet domů v jejím okolí. Lidé se nestačili divit, když se po roce až dvou mohli vrátit. V jejich domech se mezitím zabydleli vojáci. Nyní už je dobrá polovina domů prázdná, ale armáda je stejně odmítá vrátit právoplatným majitelům. A to byli Tygři na východě rozprášeni před skoro čtyřmi lety a v poslední ofenzivě na severu zcela poraženi téměř před rokem. Světová banka postavila novou radnici o kilometr dál, ale o kompenzaci pro majitele domů nemůže být ani řeč.

Kdo má pravdu?

Jedním z postižených byl i věčně usměvavý Jáso. Dnes si u hlavní silnice na zahradě příbuzných, u kterých přežívá, staví svépomocí obchůdek. Na místní poměry, kdy je většina lidí nezaměstnaných nebo je odkázána na sezonní výdělek, se určitě nemá špatně. Již od tsunami pracuje pro jednu nevládní organizaci za druhou, které tu působí proto, že krutý osud zasazuje Íččilampathu jednu ránu za druhou. Na nový dům mu to ale přesto nestačí.

Jáso je výjimečný hlavně tím, že se svou manželkou začal žít několik měsíců před svatbou. Na tradičním šrílanském venkově věc zcela nevídaná. Na bývalý vysílač Tamilských tygrů posadila šrílanská armáda sedícího Buddhu zářícího do širokého okolí. A nad Ilankaithurai­muhathuvaramem, kterému Sinhálci mající na ostrově většinu říkají Lankapatuna, vyrostl buddhistický klášter Samudragirí a byly vykopány prastaré cihly.

Jáso o tom ví své: „Vždycky tu bývala jen malá hinduistická svatyně, žádný buddhistický klášter. A ty cihly přivezli bůhví odkud.“ Oficiální verze naopak tvrdí, že onu hinduistickou svatyni postavili Tygři v roce 2002. Nutno ale dodat, že obří balvany s vytesanými nápisy v sinhálštině o tom, kdo dal kolik peněz na stavbu místního buddhistického kláštera ve čtvrtém století, vypadají opravdově.

Rybolov je dřina

Džakanathan v ledárně pomáhá svému staršímu bratrovi Thilakanathanovi. Když po něm chceme, aby zavzpomínal na doby, kdy zde vládlo LTTE, zdráhá se. Evidentně se bojí. Tyhle události jsou pro něj passé, teď se dívá do budoucnosti. „Když nepomáhám v ledárně, učím se k maturitě. Rozhodně nechci pokračovat v rodinné tradici. Rybolov je strašná práce, byť dobře placená.“ Jeho slova potvrzují rybáři Thuranajakam a Mahenthiran.

Led nakupují většinou o půl čtvrté odpoledne a pak se hned vydávají na moře. Vracejí se ráno v sedm, kdy nakupují čerstvý led, potřebují-li ještě. „Největší ryby, jaké chytáme, váží klidně patnáct kilo,“ chlubí se Thuranajakam, „ale v průměru tak okolo osmi.“ Výjimečně dobrý úlovek pak oslaví místní ilegálně vyráběnou pálenkou. A v jednu odpoledne už stojí po pás ve vodě laguny u mostu rozbombardovaného šrílanským letectvem a loví rybky, které v noci používají jako návnadu. „Co tu Člověk v tísni otevřel ledárnu a my si můžeme pořídit tolik ledu, kolik potřebujeme, vydrží nám ryby déle čerstvé. Překupníci nám teď musí zaplatit dvojnásobnou cenu,“ počítá Mahenthiran.

Čínská expanze?

Na mostě si užívají volný den silničáři z Číny. Ti jsou dnes na ostrově všudypřítomní. Mosty, silnice a přístavy zdaleka nestaví jen ve válkou poničených oblastech. „Šrí Lanka už je pro Evropu ztracená, hospodářsky i geopoliticky. Vlastně pro ně nebudeme zajímaví ani kvůli cestovnímu ruchu, až tady na východě vyrostou hotely zaměřené na čínskou klientelu,“ uvažuje nahlas konzultantka jedné evropské poradenské firmy. „Problém je ale v tom, že hotely budou vlastnit Číňané a Šrílančané z nich nebudou mít skoro žádný zisk.“ Silničářům se dnes daří. Kromě středně velkých ryb, které chytají na blyštivé udice, se jim podařilo ulovit také několik humrů. Další důkaz toho, jaké bohatství se skrývá v místních vodách. Jestlipak se staví v zelené ledárně pro led?

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články