Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kristkindelmarkt ve Vídni

130-000.jpg
Marie Woodhamsová, Čtvrtek, 4. prosince 2008
Vídeňské vánoční trhy jsou magnetem domácích i zahraničních návštěvníků. Samotná metropole jich má více než sto. Všechny jsou velkým lákadlem statisíců dětí i dospělých.

Největší a nejznámější se odehrává před vídeňskou radnicí. I když to zní neuvěřitelně, opírá se o tradici starou více než sedm set let. Samozřejmě prošel vývojem. Před staletími nebyl zdaleka tak třpytivý a bohatý jako dnes.

Vždycky byl ale přitažlivý. Vánočnímu trhu před starobylou radnicí vévodí obrovský vánoční strom – letos dárek od spolkové země Salzburg. Kolem dokola stojí na sto padesát stánků s nepřeberným množstvím vánočního zboží – s výjimkou hraček napodobujících zbraně. Mezitím se krčí kiosky, z nichž se line vůně skořice, perníku, punče a svařáku, ale samozřejmě i jiných laskomin.

Nápaditě vyzdobeným parkem projíždí vláček.

Nabízí pohodlí znaveným nožkám těch nejmenších. Mně osobně tu vždycky fascinují dvě věci: umění Vídeňanů zastavit se v předvánočním shonu u stánku s voňavým svařákem a punčem, popovídat si s přáteli, ponadávat na politiky, zkrátka najít si čas pro chvíli obyčejného „poklábosení“ s přáteli. Druhou fascinující věcí, kterou obdivuji, jsou tzv.„ježíškovské“ dílny v hale ve starobylé radnici. Děti tam pod dohledem instruktorů zhotovují nejrůznější dárky pro své blízké. Po právu je vždy nabito v pekárně vánočního cukroví. Na chlapce a děvčátka ve věku už od tří let je božský pohled! Mají na sobě bílé zástěry a opravdové cukrářské čepice. S vážným výrazem v obličeji, plným odpovědnosti, vykrajují z rozváleného lineckého těsta kolečka, hvězdičky, rohlíčky… Denně se jich tu vystřídá na dvě stě. „Kterou formičku máš nejraději?“ ptám se nejmenšího „cukráře“. „Raketu,“ zní stručná a jasná odpověď. Já přitom v sobě dusím smích, protože malý Franzi drží formičku ve tvaru hvězdy betlémské. Děti statečně boří prstíky do tuhého těsta, aby vytvořily ty nejhezčí tvary. Občas přilepí ještě ždibek na rožek hvězdičky nebo poopraví trošku pokřivený rohlíček… Co kus, to originál! Takového dárku si pak doma určitě váží. Dovedu si představit, že mnohé kousky, díla rodinných ratolestí, se odváží sníst až někdy po Vánocích.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články