Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Kopytem sem, kopytem tam: Na dobytčím trhu v Kašgaru

60-1.jpg
Autor článku: Helena Fišerová, Pondělí, 24. května 2010
Autor fotografií: Filip Singer
S východem slunce se sjíždějí stovky farmářů a obchodníků na periferii nejzápadnějšího čínského města – Kašgaru (Kashi) – v Ujgursku (provincie Sin-ťiang; Xinjiang). Pro některé z nich je to nejdůležitější den v roce. Váží sem cestu přes hory a doly, dlouhou i několik dní, aby koupili mladé ovce, kozy nebo krávy. Dobrý obchod tak znamená dobrý rok: je dost vlny, mléka i masa.

Dorazil brzy. Z přijíždějících náklaďáků zní zatím jen pronikavé mečení a bečení. Kozám se ale z korby na zem nechce. Neúprosní majitelé ovšem vědí, jak na ně, a zkušeně si jednu po druhé podávají. Chytnout za kopyta, škubnout, a je dole, pěkně srovnaná v řadě mezi kůly. V ulici Seman Lu ve Starém Městě Kašgaru je dnes prázdno. Stařec s oslíkem tentokrát nepřijel prodávat melouny. Spěchal do jihovýchodní části ujgurského města. Z ponožky vyndal úspory za posledních deset let, aby si mohl pořídit nového oslíka, který bude mít více sil, než má on sám. Blíží se desátá hodina a zhruba osm set kilometrů čtverečních obehnaných vysokou zdí je plných zvířat. Pod kopyty divokých býků se víří prach z blízké pouště Taklamakan. Dostane se všude – pod šaty na kůži, do očí, skřípe mezi zuby.

Nikomu nevadí, zdejší lidé jsou na něj zvyklí. Dnes jde navíc o obchod, do kterého vkládají přítomní Ujguři z blízkých vesnic, Kyrgyzové, Tádžikové a Pákistánci z pamírských příhraničních oblastí veškeré síly. Obchod má svá pravidla. Přijmeš peníze, potřeseš si rukou – zvíře je prodané. V jedné chvíli to vypadá, že se chlapi poperou. Křičí na sebe. Majitel zvířete se otáčí, v tom mu kupující skočí po ruce a ze všech sil s ní třese. Do kapsy u kalhot mu cpe růžové bankovky.

Nestačí to. Přihodí ještě jednu. Farmář se otočí, tváří se nespokojeně. Po chvíli se objímají jako nejlepší přátelé. Býk má nového majitele. Žhavé slunce se pomalu dostává přímo nad hlavu. Blíží se poledne, auta prázdná i plná zvířat odjíždějí a dobytčí trh utichá, aby se zase za týden zopakovalo stejné představení. Stejné hádky, stejná hra. Jen z nedávných chlapců už jsou starci. Na nejdůležitější křižovatce historické Hedvábné stezky tak plyne čas stejným rytmem už stovky let.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články