Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Konec války na Šrí Lance?

020-000.jpg
Zuzana Hrdličková, Čtvrtek, 18. června 2009
Ačkoli bylo v roce 2002 mezi šrílanskou vládou a separatistickými Tamilskými tygry dojednáno příměří, k plánovaným mírovým rozhovorům nikdy nedošlo. Od konce roku 2005 země začala znovu sklouzávat do války, která je nyní možná u konce.

Během posledních tří let začali Tygři svůj boj za vlastní stát prohrávat. V roce 2007 ztratili vládu nad východními oblastmi a celý rok 2008 ofenzivě šrílanské armády na severu. Ta je z původně rozsáhlého území o rozloze 15 000 čtverečních kilometrů zatlačila do malé pralesní oblasti obklopené mořem, z níž neměli úniku. V den uzávěrky, tj. 18. května, šrílanská armáda prohlásila, že vůdce tamilských Tygrů Vélupillai Prabhákaran je mrtev. Zdá se tak, že více než čtvrtstoletí trvající válečný konflikt je u konce.

Poslední měsíce bojů byly v mnoha ohledech velice dramatické. Šrílanská vláda zoufalé nabídky Tygrů k uzavření příměří nekompromisně odmítala. Bojovníci za nezávislý tamilský stát využívali tamilské civilisty jako lidské štíty a sami se ukrývali v jejich řadách v tzv.

bezpečné zóně, kam však dopadaly střely obou stran.

Nezávislí novináři nemají do oblasti přístup, odhady však říkají, že několik stovek možná i tisíců civilistů zahynulo jen během uplynulého měsíce. Některým se podařilo se ze smrtelného sevření dostat: „Když jsem se snažila Tygrům uniknout, musela jsem se svými dětmi projít minovým polem. Šla jsem první a ony mě následovaly.

Na samém konci pole jsem stoupla na minu. Přišla jsem o nohu, ale mé děti jsou v bezpečí,“ říká s úlevou v nemocnici pětatřicetiletá vdova Umá. Mnoho lidí ale takové štěstí nemělo: „Můj nejmladší syn byl při pokusu o útěk zastřelen, ti ostatní zemřeli před lety během bojů,“ vzpomíná se smutkem pětapadesátiletý Rádžalingam.

O Tamilských tygrech

Hnutí Tamilských tygrů za osvobození Tamilského Ílamu (LTTE) vzniklo v 70. letech a již v roce 1983 rozpoutalo válku za vlastní stát. V průběhu konfliktu Tygři ovládali velká území od Jápané na severu až po okolí Tirikunámalé a Madakalapuvy na východě. Praktikovali tam tvrdý totalitní režim. Kromě povinnosti platit daně museli civilisté na „tygřích“ územích demonstrovat svoji oddanost hnutí pravidelnou účastí na „tygřích“ slavnostech a prokazováním úcty k padlým bojovníkům a respektu nejvyššímu vůdci Vélupillai Prabhákaranovi.

Fotografie tohoto lídra v khaki uniformě byly k vidění ve všech veřejných budovách LTTE – tedy dokud existovaly, tj. do září 2008. Hnutí mělo široký repertoár oslavných písní o vůdci Prabhákaranovi a o tamilských hrdinech a hrdinkách, kteří za Ílam položili své mladé životy. Některým nebylo ani osmnáct let. „Moji dceru naverbovali přímo před školou, když neuspěla u závěrečných zkoušek. Teď mi po ní nezbylo nic než tato fotografie,“ říká matka čtyř dětí Kumárí. Každá rodina žijící na území ovládaném Tygry musela hnutí poskytnout alespoň jednoho svého příslušníka a později, když Tamilským tygrům nastaly potíže, i dva. V hnutí se také výrazně angažovali sebevražední atentátníci, tzv. Černí tygři, kteří páchali sebevražedné útoky na vybrané cíle. Odstranili tak například politické osobnosti, jako byl indický expremiér Radžív Gándhí a šrílanský prezident Prémadása.

Tamilští tygři zavedli na svých územích novinku – tzv. „hřbitovy hrdinů“, kde byli padlí bojovníci pohřbíváni do země pod žulové náhrobky. (Většina Tamilů bývá podle hinduistické tradice pohřbívána žehem.) Na těchto náhrobcích nebylo vyryto občanské jméno padlých, nýbrž jejich válečná přezdívka.

Tamilští tygři uplatňovali na svých územích vlastní právní systém, který zakazoval kastovní diskriminaci a brojil proti „nectnostnému“ chování, za něž byla například považována nevěra či sexuální násilí. Záletní manželé a jejich milenky tak putovali na několik měsíců za mříže. Pachatelé znásilnění byli přísně trestáni a ti, kteří příslušníkovi nižší kasty dali napít ze zvláštního hrnku, museli mezi členy nižších kast několik dní žít.

Tamilští tygři také výrazně ovlivnili tamilskou společnost v pohledu na ženy. Kvůli nedostatku mužů začala LTTE ve druhé polovině 80. let verbovat i Tamilky, jejichž místo do té doby bylo ponejvíce v domácnosti. Málokdo věřil, že by tyto křehké a plaché bytosti byly schopny hnutí výrazně přispět. Vojenský výcvik však z Tamilských tygřic učinil houževnaté bojovnice, stejně zručné a lstivé, jako byli jejich mužští spolubojovníci.

Vyhlídky do budoucna

Největší otisk válka zanechala na duších obyčejných lidí. Jak Sinhálci, tak Maurové se neustále obávají teroristických útoků. Na severu je v současnosti na dvě stě tisíc Tamilů, kteří přišli o své domovy a jsou traumatizováni válečnými hrůzami. Tamilští civilisté, jimž se z válečné vřavy podařilo dostat, jsou podle dostupných zpráv internováni ve vládou zřízených uprchlických táborech s přísným režimem. Šrílanská vláda tak chce zamezit, aby jim mezi civilisty neproklouzli někteří bojovníci.

Ačkoli bych byla ráda optimistkou a uvítala úspěšný postup šrílanské armády proti rebelům, domnívám se, že Šrí Lanka a její obyvatelé ještě nemají zcela vyhráno.

Válka natolik prohloubila nedůvěru mezi etnickými skupinami, že hrozí reálné nebezpečí, že diskriminace „poražených Tamilů“ ze strany „vítězných Sinhálců“ na běžné mezilidské úrovni bude pokračovat. Tím se budou prohlubovat negativní zkušenosti lidí, kteří budou i nadále trvat na požadavku autonomie. „Šrílanská armáda si sama vytváří Tygry, když zatýká obyčejné Tamily jen proto, že jsou Tamilové,“ říká pětačtyřicetiletá učitelka Krišní.

Šrílanská vláda tak musí zajistit dodržování lidských práv svých tamilských občanů, jinak se může stát, že otěže boje převezme další z mnoha tamilských militantních skupin, například Lidově demokratická ílamská strana (EPDP) a Tygři za osvobození tamilského lidu (TMVP).


POMOC UPRCHLÍKŮM NA ŠRÍ LANCE

Na pomoc válečným uprchlíkům na severu Šrí Lanky vyhlašuje Charita České republiky veřejnou finanční sbírku. V důsledku vojenských střetů se více než 190 000 osob ocitlo v zoufalé situaci bez přístřeší a hledá bezpečí v uprchlických táborech v oblastech Vavuniya, Mannar, Trincomalee a Vanni. Ti šťastnější, kterým se podařilo dostat se do táborů mezi prvními, žijí v nouzových přístřešcích. Desítky tisíc dalších lidí nemají střechu nad hlavou a přežívají v chatrčích postavených z větví. Kapacita táborů je nedostatečná, sanitární a hygienická zařízení neodpovídají ani základním standardům, případně vůbec neexistují. Zdravotní péče je špatně dostupná, chybějí léky i personál. Kvůli ztíženému přístupu nevládních organizací do nebezpečných oblastí se pomoc nedostává do táborů včas. Tato humanitární krize pravděpodobně potrvá ještě několik měsíců. Více na stránkách www.charita.cz Sbírkové konto Charity ČR, číslo účtu: 22770022/0800 u České spořitelny, variabilní symbol: 171 (Srí Lanka)

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články