Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když útočí krokodýl

88-1.jpg
Libor Kopečný, Středa, 20. června 2012
V české kotlině nás téma útočících krokodýlů příliš trápit nemusí, ale v mnoha zemích a oblastech jsou místní obyvatelé s tímto problémem bezprostředně a téměř denně konfrontováni. Co vás čeká, když si vás krokodýl vyhlédne jako kořist? A jak se jeho ataku vyhnout?

Tak třeba africký Mosambik, jedna z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa, je domovem relativně silné populace krokodýlů nilských. Na řadě míst sdílejí vesničané životní prostor u břehů řek právě s krokodýly. Výjimkou nejsou vesnice položené na obou březích řeky, které ovšem nespojuje most. Místní tedy řeku dnes a denně přecházejí, ženy v ní perou prádlo, děti se koupou. Míru rizika lze přirovnat k pravidelným pěším procházkám po dálnici D1 za plného provozu. Mentalita tamních vesničanů je ovšem poněkud odlišná: dobrému člověku vedoucímu spořádaný život prý ze strany krokodýlů nehrozí nebezpečí… Kteří krokodýli mohou být člověku nebezpeční? Předně je třeba si uvědomit, že kořist velikosti člověka zajímá krokodýla od délky 2,5 metru. Takoví jedinci váží okolo 70 kg, čtyřmetroví pak 300 kg a pětimetroví přibližně 700 kg. Váha se přirozeně může o něco lišit v závislosti na druhu a výživné kondici daného jedince. Ze všech 23 druhů krokodýlů představuje pro člověka reálné riziko jen asi osm. Ostatní druhy jsou buď velmi malé, nebo plaché.

Skutečně nebezpeční jsou zástupci zejména dvou druhů. Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) a krokodýl mořský (Crocodylus porosus). Jde o jedny z největších plazů vůbec. Běžně dorůstají tří až čtyř metrů. Staří samci mohou v ideálních podmínkách dosáhnout délky okolo šesti metrů, samice zpravidla dorůstají jen asi tří metrů. První z jmenovaných obývá v relativně hojných počtech subsaharskou Afriku, druhý má domov v rozlehlých oblastech jihovýchodní Asie. Jen v severní Austrálii jich žije okolo 140 tisíc a ještě v sedmnáctém století obývali i jižní oblasti Číny. Opatrnost je na místě i v případě aligátorů severoamerických (Alligator mississippiensis), kteří jsou jen o něco menší než výše uvedené dva druhy. S nimi se setkáme výhradně v jihovýchodní části USA, kde jich díky dobře propracované a uplatňované ochraně dnes žije několik milionů.

Až pětimetrový gaviál indický je díky svým dlouhým, křehkým nůžkovitým čelistem ryzím specialistou na lov ryb a pro člověka žádné riziko nepředstavuje.

Nelítostný útok

Jak vlastně probíhá útok krokodýla? Téměř ve všech případech ve vodě, často i na mělčině. Predátor buď číhá ukrytý pod hladinou, nebo v bahně, a když se dostane kořist do bezprostřední blízkosti, prudce vyrazí. Na krátkou vzdálenost je schopen takřka vystřelit z vody na břeh rychlostí 70 km v hodině. Zpozoruje-li objekt svého zájmu na hladině větší vodní plochy, například plavce, pozvolna se přibližuje a v závěrečné fázi útoku zrychlí. Menší kořist usmrtí stiskem silných čelistí, větší musí stáhnout pod hladinu a utopit. Často se přitom pod vodou začne rychle otáčet kolem své osy. Oběť je tak naprosto dezorientovaná a její šance na obranu a únik se výrazně snižuje. Krokodýl je k takovému způsobu lovu od přírody velmi dobře vybaven. Velký exemplář vydrží na jeden nádech pod vodou až dvě hodiny.

Sever proti jihu

Zejména v chudých rozvojových zemích podstupují rybáři riziko dnes a denně. Vstupují se sítěmi do vody, plaví se za úlovkem na nízkých vratkých loďkách a bezpečným řešením není ani lov na udici z větve stromu nad vodou. Krokodýli jsou překvapivě zdatní skokani a pomocí silného ocasu se dokážou vymrštit kolmo nad hladinu až na dvě třetiny své celkové délky. Velké, těžké kusy už tak mrštné nejsou, ale například třímetrový dokáže vyskočit až dva metry nad hladinu. V bohatých vyspělých zemích, tedy ve zmiňovaných Spojených státech amerických a Austrálii, lidé nemusejí vstupovat do vody kvůli každodenní obživě. Ke střetům s nebezpečnými plazy tak dochází obvykle při rekreačních aktivitách a téměř vždy úplně zbytečně. Australané si o útocích vedou detailní statistiky. V letech 1975 až 2005 došlo na nejmenším kontinentu celkem k 68 útokům (průměrně tedy 2,3 za rok), pouze dvacet z nich skončilo úmrtím napadeného, přičemž 55 procent napadených bylo pod vlivem alkoholu a 74 procent z nich byli muži. Průměrná délka útočících krokodýlů byla 2,7–5,1m. A kde krokodýli útočili? V 82 procentech případů byla oběť ve vodě, v 9 procentech do ní byla stažena z loďky, jen 9 procent napadených se v okamžiku útoku nacházelo na zemi. Až na výjimky se vždy jedná o hloupé lidské chyby, přeceňování vlastních sil a o podceňování možného rizika. Významnou roli hrají alkohol a drogy. V subsaharské Africe, domovině krokodýla nilského, se takové statistiky nevedou. Lze jen odhadovat, že případů napadení bude mnohonásobně více. Na druhou stranu, jakkoli je konflikt člověka s obřími plazy mediálně atraktivní, v zemích třetího světa nemůže být svým omezeným rozsahem vůbec srovnáván s úmrtností způsobenou například malárií, AIDS nebo hladem. Ve vyspělých zemích zase s častými autonehodami a jejich tragickými následky.

Aligátory severoamerické můžeme v jihovýchodních částech USA vidět v překvapivých počtech. Často i na místech, kde bychom je nečekali.

Informujte se

Jaké z toho plyne ponaučení pro českého turistu, kterému už Lipno nebo Máchovo jezero nestačí a rozhodne se vyjet do tropických či subtropických oblastí? Netřeba nic dramatizovat. Stačí se informovat u místních obyvatel, zda náhodou v místní řece nebo jezeře nežije populace některého z větších krokodýlích druhů. V subtropických, jihovýchodních oblastech USA, zejména na Floridě, se doporučuje koupání jen v moři a v bazénech, nikoli v řekách, jezerech a vodních kanálech. Vedou si zde totiž shodné statistiky jako Australané, jen s drobným rozdílem: útočníkem nebývá krokodýl, nýbrž aligátor.


Více o krokodýlech se můžete dozvědět na stránkách neziskového občanského sdružení s názvem Česká asociace pro chov a ochranu krokodýlů www.czechcrocs.cz.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články