Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Když se skály otevírají

obr1.jpg
Autor článku: Jiří Sladký, Čtvrtek, 19. května 2016
Autor fotografií: Jiří Sladký
Zatímco v pohádkách se otevírají podzemní brány jednou za rok, na slovenském Záhoří můžete vstoupit do dvou jinak nepřístupných jeskyní dvakrát ročně. Vždy v prosinci a v květnu pořádají místní jeskyňáři Dny otevřených jeskyní.

Pro nejvyšší a nejdivočejší část Malých Karpat se vžil název Bílé hory. Právě tady najdeme první zpřístupněnou jeskyni nejen na Slovensku, ale i v celých tehdejších Uhrách. Příležitostnému „objevování“ a „zkoumání“ jeskyní, propastí, závrtů, ponorů bystřin a vyvěraček propadlo pod Bílými horami víc lidí – možná skoro každý druhý či třetí místní „mladík“ ve věku od 7 do 75 je tak trochu jeskyňář.

Před více než deseti lety založili speleologičtí nadšenci v Plaveckém Podhradí sympatickou tradici. Na několik hodin otevírají dvě jeskyně, kam před dvěma staletími provázel své hosty gróf (hrabě) Pálffy, tehdejší majitel panství pod Plaveckým hradem. Při své obtížnosti obě jeskyně sotvakdy budou zpřístupněné oficiálně, turisticky, a už vůbec ne v celé délce. Průchod všemi patry a šikminami Plavecké jeskyně umožňuje odvážlivcům jakási jeskynní via ferrata s žebříky a řetězy, okruh s několika silně zúženými průlezy jako přechody přes vysokohorská sedla. Druhá otevíraná, chladná a vlhká Haviareň s desítkami metrů kolmých a hlavně kluzkých žebříků, za ní nezůstává v náročnosti pozadu.

Plout jeskyní jako ryba

Návštěva Plavecké jeskyně je jednodušší, vchod leží ani ne 500 m od míst, kde se dá zaparkovat. Prohlídka nebo spíš průzkum větší části jeskyně zabere asi hodinu.

V chladných prosincových dnech ocení návštěvník nezvyklé a příjemné teplo po celé jeskyni. Bez větší námahy se dá projít spodním patrem, několika velkými dvoranami, kde se hlavně v létě zdržují obrovské kolonie vzácných netopýrů, a ještě nižšími sály s jezírky. K vidění tu připravili jeskyňáři sbírku kostí jeskynního medvěda z nedaleké jeskyně Tmavá skala a také kamenná závaží do stavů keltských tkadlen z dávného oppida na sousedním vrchu Pohanská.

Divoké partie v hřebeni Vápenné připomenou hory ve Středomoří.

V jedné z chodeb lze rozluštit nápis z roku 1826, ještě v té době se tu provázelo. Vystavené fotografie jeskynních krás motivují váhající k obtížnému výstupu do horního patra. Sem své hosty hrabě nevodil. Odkryli ho jeskyňáři po roce 1980, ale podle nápisů muselo být navštíveno už někdy v 50. letech. Propojený labyrint vydutých prostorů ukrývá tajemné šikminy, kterým vévodí mohutné stalagmity, sloupovité krápníky vyrůstající zdola, často spojené se stropem (tzv. stalagnáty).

Ne všichni tudy projdou. Připravený okruh není pro slabší povahy a silnější postavy. Jeskyně ale není třeba se bát, zvládne ji každý, kdo se dokáže ohnout a spustit na všechny čtyři a někdy i lehnout na břicho a protáhnout se hlavou dolů nevelkým otvorem. Nehrozí abnormálně úzké tunely či plazivkovité úseky, trasa je připravena tak, aby ji zvládl jen trochu zdatný a hlavně ohebný člověk. Jako odměnu za námahu umožní seznámit se s útrobami jeskyně, doslova ohmatat ji celým tělem. A povoleno je také dotýkat se krápníků, což v běžných jeskyních nepatří k dobrým mravům. Ani ti, kteří se necítí stvořeni pro krkolomné polohy, nepřijdou zkrátka – v několika dómech spodního podlaží je toho stále dost k vidění.

Propast pod hřebenem

Na Haviareň je to už podstatně dál, skoro půldenní výlet na hlavní hřeben Malých Karpat. Jeskyně má charakter propasti. Tak aspoň vypadá přírodní vstup, 30metrová šachta se zvonovitě rozšiřuje do monumentálního dómu. Sem se návštěvníci dostanou ze svahu pohodlným tunelem. Pro další průzkum až na dno 80 m hluboké jeskyně nezbývá než využít žebříky a fixní lana a podobné pomůcky zpřístupňují horní partie, galerie a balkony podél propasti. Syrové nitro horského krasu kromě běžné výzdoby nabízí všímavým očím drobné krystaly kalcitu – s dávkou štěstí se dají najít v blátivých chodbách.

Kosti medvěda jeskynního

Od jeskyně už jen malý kousek zbývá na jeden z nejvyšších vrcholků vápencových Malých Karpat (752 m), Vápennou (na Záhoří se udržuje starší pojmenování Roštún), opatřený vysokým dvojitým křížem. Nevelká rozhledna poskytuje téměř ideální pohled na velkou část pohoří. Při dobré viditelnosti se daleko na jihu rýsují dvoutisícové hřebeny Alp. Zvlášť na jaře, kdy celý skalnatý hřeben rozkvétá vzácnou vápnomilnou flórou, je to mimořádně půvabné místo.

TIP AUTORA

Při návštěvě jeskyní nelze vynechat impozantní Plavecký hrad, z Plaveckého Podhradí asi 40 minut chůze. Z královského strážního hradu ze 13. století se zachovala věž, zbytky paláce a bašty v mocných hradbách, viditelných zdaleka. Zřícenina na jednom z vrcholků Malých Karpat fascinuje 270m převýšením nad okolní Záhorskou nížinou. Na sousedním vrchu Pohanská se zachovaly valy keltského oppida. Rozlehlé hradiště bylo jedním z center neúspěšného protiřímského povstání na přelomu letopočtu, ale zničeno bylo až Dáky v 1. století.

Jiří Sladký, cestovatel a publicista

KONEC JESKYNNÍ TURISTIKY

Ještě počátkem 20. století kolovaly mezi lidmi pověsti o tajemných jeskyních, o příšerách a dracích, kteří v nich mají brlohy, zatímco podnikavá aristokracie už sto let předtím na jeskyních založila turistický byznys. Plavecká jeskyně a Haviareň nebyly jedinými podzemními prostorami, kam v 19. století mířili návštěvníci pálffyovského panství. Proslulou se v té době stala jeskyně Tmavá skala, tehdy se jí říkalo Medvědí. A ne bezdůvodně.

Sintrový vodopád v Haviarni. V této nejchladnější a nejvyšší slovenské jeskyni (přes 700 m) kdysi gróf Pálffy uchovával zvěřinu.

V jednom z období glaciálu byla trvalým útočištěm medvědů jeskynních. Neobvykle bohatě a dlouhodobě navštěvovaným – uvnitř se našly pozůstatky doslova tisíců zvířat, jenom špičáků tu mohlo být na 36 000, a to je jen zlomek, protože značnou část odplavila z jeskyně voda. Kromě toho tu vykopali i kosti jeskynního lva a hyeny, polární lišky, sobů a mnoha dalších zvířat. Podle tehdejších představ se sem dostaly během potopy světa. Poté, co medvědí kosti mizely ve velkém množství, skončil tu gróf Pálffy s „turistikou“ a jeskyni dal uzavřít.

OTEVŘENÉ JESKYNĚ: KDY, KDE A JAK

Nástupním místem pro obě jeskyně je Plavecké Podhradie. V prosinci (vždy den před silvestrem) se otevírají „brány“ Plavecké jeskyně, v květnu (8. 5.) jeskyně Haviareň. Mezi 9. a 15. hodinou se tu vystřídá po skupinkách několik desítek (Haviareň) až stovek (Plavecká) zvědavců.

Jak takový den vypadá? V prosinci nemůže chybět kapustnice s klobásou a houbami, hustá polévka s hovězím masem – záhorácká specialita připravovaná v kotli přímo před jeskyní, podává se chleba se sádlem a cibulí a svařené víno. V květnu je u ohně před jeskyní samoobsluha z vlastních zásob. Do blátivého podzemí na sebe nejlépe „pracovní“ oděv. Čelovky s sebou, přilby dostanete. Vhodné jsou rukavice, do Haviarně nezbytné.

Plavecký hrad se vypíná 270 m nad Záhorskou nížinou.

Jeskyňáři mají funkce rozdělené: ti výřečnější baví publikum před jeskyní (jednou speleologickou přibarvenou historkou za druhou), v jeskynních útrobách nejzodpovědnější a nejzkušenější dohlížejí, aby se návštěvníci dychtící po prolézání v divokých zákoutích neztratili ani nezranili. A ještě vstupné: dobrovolné.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články